Slovní vysvědčení: vzpamatujme se!

Milé české školství, vážení učitelé, rodiče a především milí žáci. Dovoluju si vám cestou na prázdniny předložit souhrnné slovní hodnocení, jež vychází z našeho pravidelného Auditu vzdělávacího systému v ČR a jehož cílem je povzbudit poukazem na úspěchy a zároveň poukázat na oblasti, které představují výzvu ke zlepšení, překonání překážek, inovacím.

Je dobré začít pozitivně: školy stále stojí, fungují, většina učitelů i žáků pravidelně dochází. Dosáhli jsme povzbudivé shody na tom, že je třeba učitele lépe platit, neboť nelze klást na vzdělávání nároky, když učitelé pobírají almužnu. Snad nyní dokonce budeme mít vládu, která sliby splní.

Tím jsme bohužel pozitiva vyčerpali, věnujme se tedy problémům a výzvám. Udržujeme organismus při životě, jeho životní funkce se zhoršují, nároky se rapidně mění, ale většina lidí je spokojena, tak proč dělat víc. Státní maturita a přijímací zkoušky na pozadí medializovaných chyb ukazují, jak těžké je v rigidním, těžkopádném systému dosáhnout efektivních změn, navzdory prokazatelným škodám. Vstupní či výstupní zkoušky jsou vysoce účinným prostředkem k tomu, ovlivňovat předchozí vzdělávání, nastavení přijímaček a maturit na testování z velké části naprosto nepoužitelných pojmů, obsahů a konstrukcí ovšem jde opačným směrem.

Učitelé jsou navzdory slibům stále nedocenění, v průměru každým rokem stárnou, v některých lokalitách a předmětech zcela chybí. Blíží se situace, kdy bude stát zaměstnávat každého, kdo má ruce a nohy, jen aby ve školách někdo byl.

Inkluze se vryla do povědomí běžného člověka jako fantazmagorický projekt, kterým chce koalice EU, Soros a neziskovky zničit úžasné české školství. Tento názor, halasně podporovaný populisty typu Klause juniora, definuje neochotu státu skutečně podporovat společné vzdělávání, takže legislativu nenásleduje dostatečná finanční podpora, naopak se uvažuje o „optimalizaci“.

V některých regionech významně klesají výsledky, dostupnost kvalitního vzdělání, roste předčasné ukončení vzdělávání. V těch skutečně „progresivních“, jako je Karlovarský kraj, na to nasedá populismus a snaha zhoršit již tak traumatický stav. Revize obsahu vzdělávání, rámcových vzdělávacích programů, se nese v duchu zoufalství, neschopnosti stanovit smysluplné zadání a zaplatit ho.

Vážení a milí, jak vidíte, nemáme moc důvodů k radosti. Po prázdninách se nepochybně proberete do úplně stejné reality. Přemýšlejte prosím během těch dvou měsíců, jestli vám dosavadní stav a směr školství v Česku dává dostatečný smysl. Jde o hodně.