Čas jednat o mzdách. Ale bez třídního boje
Celkem jsme se pyšnili, že se u nás v Plzni vyrábějí kuchyňky a zázemí pro personál do letadel Airbus. To není obyčejný kabelový svazek nebo kostra sedačky do auta, ale celý funkční modul, který zapadne do supermoderního letadla jako kostička do skládanky. Jenomže – cizinec už není našinec. Před továrnou Zodiac na poměrně známých Borských polích na jihozápadním okraji Plzně protestovaly v pondělí tři stovky zaměstnanců. Chtějí víc peněz, příplatky za odpolední směnu, příspěvek na penzijní připojištění. A vedení továrny se s nimi přestalo bavit.
Na místní poměry to byla vzpoura mimořádná. Sami odboráři říkají, že Plzeň přes deset let tak velký protest nezažila. V průmyslovém regionu jsou jedny z největších mezd v zemi a nezaměstnanost tak nízká, že už zřejmě dělají i ti, kteří to léta nezkusili. Jsou tu mraky montoven, do kterých odešli lidé všech profesí, takže jinde chybějí servírky, šoféři, zdravotní sestry a mnozí další. Řada mladých z chudších poměrů se vykašlala na učňák, protože u pásu si po zaučení vydělají dvacet i víc tisíc.
Po lidech je hlad. Za takové situace by člověk zaměstnanecké protesty úplně nečekal. Zvyklejší jsme jednak na protesty a stávky ve státním, ne tolik v soukromém sektoru a taky spíš při propouštění nebo úpadcích, než když je ekonomika v největším laufu. Ale časy se zjevně mění. Co by se čekat dalo, to je větší růst mezd, když se firmám daří. A zaměstnanci si o přidání začínají říkat. Férová mzda je hlavní heslo odborářů, osvojovat si ho začali i politici. Platy už leckde rostou i bez protestů, prostě kvůli konkurenci. Zrovna na plzeňských Borských polích se s tím třeba japonský výrobce klimatizací Daikin sám pochlubil už loni v říjnu, když přidával 11 procent. A letos v dubnu přidal dalších pět. Nové lidi to může přilákat a pro stávající je to důvod, aby nepřemýšleli o odchodu. Na mzdách přidával i Zodiac, jehož zaměstnanci teď protestovali před bránou. Ale prý jen o 4,5 procenta a ne pro všechny.
Zlou krev tu navíc dělá zaměstnávání agenturních dělníků. Ti se podle slov některých zaměstnanců Zodiaku pochlubili, že mají dvakrát více než oni. Těžko to ověřit. Většina lidí znalých problematiky říká, že by to nemělo logiku. Agenturní dělník bývá zajímavý tím, že vychází pro továrnu levněji a lze se ho ze dne na den zbavit.
Ať už v tom dělník z východu roli hraje, nebo ne, zřetelné je, že si lidé ve firmách budou o lepší mzdy říkat stále razantněji. Profíci z odborových svazů se dostávají do laufu, stejně jako ta ekonomika. Mezi nejznámější tvrdé vyjednavače patří odboráři z mladoboleslavské automobilky, o mzdy už se halasně utkaly třeba i bankovní odbory, v Plzni se nedávno v menším počtu, ale v tvrdší formě stávkové pohotovosti hlásili o své zaměstnanci výrobce tabákových strojů Molins.
Pro každého tahle forma emotivních protestů není. Někdo bude vždycky považovat za správnější možnost sebrat se a jít za lepším jinam než říkat vlastníkovi firmy, jak má nakládat se svými penězi. Jasně, není to černobílé – kvůli odchodům jedněch za lepšími platy třeba musí ti druzí pořád zaškolovat někoho nového a pak si nesáhnou na prémie vázané na kvalitu nebo výkon – jak zaznělo před Zodiakem. A kdo mlčí, žádné změny obvykle nedosáhne. Taky jste se ale při protestu mohli z transparentů dočíst, že „Není problém nasytit chudé, ale bohaté“. Což už je slovník ze startovní čáry třídního boje. Cizinci v Plzni slíbili, že se k jednacímu stolu s našinci vrátí. Bylo by to dost rozumné, nejen v Plzni. Jestli dostane prostor ideologie, můžeme mít velkou starost.