Příběh: V náručí TGM
Slavný snímek, který byl předlohou známky, vznikl přesně před 90 roky.
Doma v americkém Kalamazoo v Michiganu stále Eva Haňková opatruje velký lodní kufr, se kterým v listopadu 1951 přicestovala s manželem do Ameriky.
Ukrývá v něm i kroj po své mamince Antonii. Čechoameričanka Eva Haňková, která v květnu oslavila třiadevadesáté narozeniny, je slavným „děvčátkem ze známky“.
V červnu 1928 před devadesáti roky ji pohotový fotograf zachytil na náměstí v tehdejším Žďáru na Moravě (dnešním Žďáru nad Sázavou), jak předává kytičku prezidentu Tomáši Garriguovi Masarykovi při jeho památné cestě po Horácku.
První československý prezident ji přitom vzal do náručí. Tento výjev se o deset let později stal předlohou pro poštovní známku.
Je to kus historie, ale Eva Haňková si ten den pořád živě vybavuje. Tehdejší tříletá Evička Neugebauerová nemohla v davu lidí na náměstí chybět. „Byly jsme s maminkou obě oblečeny do kroje. Na žďárském náměstí byla spousta lidí a mnoho hluku. Byl to radostný hluk a ta dobrá nálada celého shromáždění ulpěla na tom obrázku, který byl tehdy pořízen. Pan řídící Jindra, který přivedl své žáky z obce Zámek Žďár, promluvil na chvíli s maminkou a pak se mne oba ptali, zda bych šla na tribunu a dala kytičku tomu starému pánovi,“popisuje Haňková.
Jak se dostala na pódium, už si přesně nevzpomíná. Že se ocitla v Masarykově náručí, má před očima dodnes. „Ptal se mne, jak se jmenuji a kde mám maminku. Snažila jsem se mu ji ukázat, ale v tom davu jsem ji neviděla. Viděla jsem ale fotografa na vyvýšeném pódiu, jak se díval do velké kamery s varhánky. Jaksi mne upoutal,“vybavuje si Haňková.
Spousta lidí se pozastavuje nad tím, proč měla oblečený kyjovský kroj. Vysvětlení je úplně prozaické. Byl zkrátka oblíbený i na Horácku. „Můj kroj ušila moje babička, maminka jej měla také. Na Horácku byly jiné kroje, ale my jsme nebyli původem z Horácka. Moji rodiče se přistěhovali do Žďáru v roce 1927. Maminka vyrostla poblíž Prahy. Rodina Neugebauerova měla zase hluboké kořeny v Litomyšli. Kyjovský kroj byl v rodině populární prostě proto, že se všem líbil,“vysvětluje Haňková, která kroj po mamince občas oblékla i v USA, kde je aktivní mezi českými krajany.
Na snímku prezidenta s dítětem by však nebylo nic výjimečného. Že má Masaryk děti v oblibě, se všeobecně vědělo, a proto často byly součástí vítání. Tento snímek se však stal motivem poštovní známky, která o dalších deset let později oběhla celý svět. Známka s nápisem „Měj úctu k duši dítěte“byla součástí charitativní akce ve prospěch péče o děti. Podpořil ji i Karel Čapek.
Snímek byl ovšem populární od svého počátku. V roce 1928 vyšel na obálce týdeníku Rozkvět. Později během války se objevil na propagačním letáku československého zahraničního odboje ve Velké Británii. „Když známka 7. března 1938 vyšla, najednou jsem byla středem pozornosti,“vzpomíná Haňková. Tisku totožnost tehdy třináctileté gymnazistky neunikla. „Každý den jsem dostala spousty dopisů do školy a mnoho pisatelů žádalo o podpis. Často jsem si s tím ani nevěděla rady. Spolužáci si na mne ukazovali. Do školy chodili i reportéři. Zájem o mne polevil až někdy během letních prázdnin,“líčí nečekaná hrdinka.
Útěk do Ameriky
Dopisy dostávala i z ciziny – z Německa či Ameriky. A právě tyto země hrály důležitou roli v jejím dalším životě. Haňková s manželem Ladislavem se rozhodli pro emigraci. Devět hodin přecházeli u Srní na Šumavě zakázané pásmo, než se ocitli v bezpečí v Bavorsku. „Odešli jsme v roce 1950, kdy už jsme cítili tlak z různých stran a obávali se horšího. Já jsem pracovala v Praze u firmy Meopta v exportním oddělení a manžel se jako zemědělský inženýr podílel na novinkách v chovu dobytka, kterým se naučil v Dánsku. Cítili jsme, že budoucnost nebude dobrá, ale rozhodnutí odejít nebylo snadné ani rychlé,“vzpomíná Haňková. Rok strávili Haňkovi v Německu, kde pracovali pro agenturu OSN, která pomáhala uprchlíkům. „V létě 1951 jsme získali imigrační vízum do USA a odjeli tam v listopadu lodí,“popisuje další kapitolu svého života. Nějaký čas pracovala v bance, ale většinu života strávila Eva Haňková výukou jazyků na střední škole. Manžel se prosadil coby mikrobiolog. Zemřel letos v březnu. I když Eva Haňková v rodné vlasti už deset let nebyla, nezapomíná na ni. „Jsem pořád Češka a jiné to nebude,“vyznává se. Po sametové revoluci se manželé Haňkovi setkali i s Václavem Havlem. „Ten už se ale necítil na to, maminku zvedat, jak to tehdy učinil tatíček Masaryk,“vtipkoval syn děvčátka ze známky, výtvarník Ladislav R. Haňka. I on žije v Kalamazoo. Její prasynovec Jan Rousek o Evě Haňkové před pěti roky natočil dokumentární film V Masarykových rukou.
Ptal se mě, jak se jmenuji a kde mám maminku. Snažila jsem se mu ji ukázat, ale v davu jsem ji neviděla. Viděla jsem fotografa na pódiu.