Děti, značky, politika. Čím žijí Vary
Po úvodní pospolité noci s koncertem a ohňostrojem se karlovarský festival vrátil k obvyklému rytmu, ze kterého postupně vyplynuly hlavní znaky letošního 53. ročníku. V soutěžních filmech kralují náctiletí, na pódiích politika a ve městě sponzoři.
KARLOVY VARY S politikou začali sami pořadatelé hned úvodním experimentálním dokumentem ke století republiky, po němž zaskočení zahraniční novináři vyzvídali, co mají s Mnichovem 1938 a invazí 1968 společného jakési trenky na Hradě 2018. A navázal oscarový host Tim Robbins, z jehož vystoupení citují zejména americká média kritiku Donalda Trumpa. Hrdina snímků Tajemná řeka či Vykoupení z věznice Shawshank probral Irák, Írán, uprchlíky i „krizi důvěry vůči politikům i médiím“, demokracii popsal jako „možnost využít svobody slova v těžkých okamžicích“, nicméně sám by prý do politiky vstoupit nechtěl. „Se všemi lidmi, co to udělají, se něco stane,“vysvětlil důvod.
V obklíčení sponzorů
Ač se Vary brání přímému diktátu společenských témat jako sexuální obtěžování nebo rovnoprávnost žen ve filmovém průmyslu, jejich vliv je přece jen znát. K hnutí MeToo se vyjádřil i sám Robbins, některá média už prověřují počet režisérek v karlovarských soutěžích a rovným šancím žen se včera věnovalo profesní setkání.
Prezident festivalu Jiří Bartoška splnil slib, že odchod generálního partnera nebude na kvalitě filmového svátku znát. Nicméně fakt, že dlouholetou značku ČEZ vystřídala řada jiných, stálých i nových, se na tváři města podepsal. Logicky každý, kdo poskytl peníze, chce být vidět jak na červeném koberci, což ceremoniál prodlužuje, tak na hlavní festivalové trase. Lidé se tudíž ocitají v obklíčení sponzorských značek, pomalu se nedá fotit či točit, aby odněkud nevystrčilo růžky další reklamní logo. Ale na druhou stranu Marek Eben posun uvítal, z jeho moderátorského pultíku zmizela firemní značka, kvůli níž si prý připadal jako člen představenstva.
Zahajovací snímek Lásky jedné plavovlásky uváděný k poctě Miloše Formana sedl festivalu jak ulitý, protože předznamenal časté téma soutěžních děl – zmatky dospívání. Ovšem zároveň jim zatím vytváří nedostižnou konkurenci. „Viděl jsem Lásky jedné plavovlásky poprvé a jsem nadšený. Přitom je to vlastně docela prostý příběh, ale neuvěřitelně lidský,“shrnul Formanův obdivovatel Robbins. A nebyl sám, ze světových hostů všichni smekají před díly rodáka, který Bartoškovými slovy „odjel s jedním kufrem a vrátil se zpět se dvěma Oscary“.
Dva kluci za volantem
Ještě je brzy na odhady, jak v mezinárodní soutěži uspějí Formanovi tuzemští následovníci. Nicméně zatím se představil první z nich, snímek Všechno bude, a vnesl na festival nejen čistou radost, nýbrž dokonce humor.
„Já jsem vyloženě nadšený, ze sálu jsem vycházel s širokým úsměvem od ucha k uchu a těm klukům za volantem jsem jako divák fandil, i když v roli policisty to samozřejmě schvalovat nemůžu a jako rodič bych to zažít nechtěl,“řekl Martin Pechlát o čtrnáctiletém a dvanáctiletém chlapci, kteří se v ukradeném autě vydají za svobodou. Jejich představitelé dostali několik lekcí jízdy v autoškole, mladší řadil jen jedničku a dvojku, starší měl dovolenou i třetí rychlost a režisér Olmo Omerzu ujistil, že když opravdu řídili školáci, točilo se na uzavřeném úseku silnice. Jak vidí své šance v soutěži? „Doufám, že bude silná konkurence, to je vždycky dobře. Ale třebaže mé filmy hodně jezdí po festivalech, podle mě se škatulce festivalových filmů vymykají,“míní Omerzu.