Vyžádal si mě sám Sid
Hokejista Dominik Simon má v Pittsburghu novou smlouvu a čeká ho letní příprava s Crosbym
Nestává se příliš často, aby za vámi přišel nejlepší hokejista na světě a pověděl: „Co bys řekl na to, kdybychom se spolu v létě připravovali na novou sezonu?“
Přesně tohle uslyšel český útočník Dominik Simon od Sidneyho Crosbyho.
Vypadá to, že si vás hodně oblíbil, co říkáte?
Mám velkou radost, i když vím, že má dobrý vztah se všemi mladými hráči. Přesto je ta nabídka úžasná, protože letní příprava je důležitá. Byl jsem hrozně vděčný, že jsem pozvaný do Halifaxu, odkud Sid pochází. Mám velkou šanci se zlepšit, takže by bylo hloupé nepřijet.
S Crosbym jste hrál i ve formaci. Znamená tohle gesto, že s vámi byl spokojený?
Doufám, že to tak je. Řekl bych, že si mě chce oťukat, abychom se poznali ještě víc. Pokud spolu budeme hrát zase, tak je to vždycky dobré. Už jsme společně s dalšími kluky byli na dovolené v Barceloně, zrelaxovali a prošli památky i pár barů.
Ulehčil vám dobrý vztah s Crosbym rozhodování, zda zůstat v Pittsburghu?
Sehrálo to také velkou roli. Nejen jeho podpora, ale vůbec fakt, že v týmu je, protože jde příkladem vším, co dělá. Všichni chtějí být kolem něj a já mám to štěstí, že se v uvozovkách nemusím snažit a jsem tam. V létě i v zimě. Strašně moc si toho vážím.
Bude to drahý špás, jet na měsíční tréninkový kemp do Kanady?
Jo, to stoprocentně, ale ta investice se hodí. Hokeji jsem obětoval všechno, takže se nad tím nebudu ani pozastavovat.
Podepsal jste dvouletou smlouvu s ročním příjmem 750 tisíc dolarů, což není na poměry NHL mnoho. Přesto jste asi spokojený, že?
Měl jsem nabídku z Ruska, která byla čtyřikrát vyšší, ale nechtěl jsem ji brát. Jsem tvrdohlavý, a když si dám něco do hlavy, tak si za tím jdu. Odmala jsem se snažil, abych se dostal do NHL. Mám za sebou tři těžké roky, dva z nich jsem bojoval na farmě, takže by nedávalo smysl, kdybych teď couvl. Mít jednocestnou smlouvu v takovém týmu je sen a dá mi to čas.
Na co?
Abych se soustředil na přítomnost a na své výkony. I když peníze nejsou největší, je to pořád nádhera. Můžu hrát NHL. Budu se snažit být co nejlepším hokejistou, abych za dva roky podepsal lepší a delší kontrakt. Teď si všechno užívám, po podpisu prožívám takové uvolnění. Teprve teď si můžu říct, že jsem se pořádně dostal do NHL.
Jak jste vlastně s odstupem času spokojený s uplynulou sezonou?
Moc, i když vyřazení ze Stanley Cupu bylo horší. S Washingtonem to byla vyrovnaná série, mohla dopadnout jakkoli. Ale jinak jsem nadšený, protože se mi povedlo dát první gól v NHL a konečně jsem se usídlil v týmu, což je po letech dřiny na farmě velké osvobození a odměna.
Co jste o sobě po prvním pořádném roce v NHL zjistil?
Člověk ví, že se musí pořád zlepšovat, ale zjistil jsem, že NHL se dá hrát. Na druhou stranu v ní všichni makají a neustále na sobě pracujou, takže je těžké se tam udržet. Ale díky smlouvě mám víc klidu, takže se nemusím tolik stresovat jako na začátku, když jsem tam přišel. Moc se na tu další štaci těším.
Co říkáte na změny v týmu? Poměrně dost hráčů z útoku odešlo – co to znamená pro vás?
Viděl jsem. Odcházejí někteří kluci, ale zase jiní přijdou. Na druhou stranu je pravda, že s tím míchají víc, než se čekalo.
Proč?
Částečně i kvůli penězům, protože Pittsburgh má hodně našponovaný platový strop. Potřebovali to pročistit. Odešli super kluci a kamarádi, ale jsou to místa v útoku, takže si stěžovat nemůžu. Uvidíme, jak to bude, na kempu je velká konkurence a čeká nás boj. Vedení má nějakou představu, jak by měl tým vypadat, a podle toho ho staví. Přemýšlejí o tom intenzivně a mají hodně možností.
Bude Pittsburgh patřit zase k největším favoritům? Je tam pořád hlad?
Stoprocentně, žádné polevení neexistuje. Sypou se do toho peníze a chtějí, aby se jim to vrátilo. Jsou tu výborní hráči, máme štěstí na lídry. Jsou to neskuteční hráči, ale i lidi. Ambice budou znovu nejvyšší.