Jen se vyplač, Argentino
Proč Argentina selhala? A v čem je síla Francie? Viktor Šumský ví, jak se dělá fotbal v obou zemích.
Ve Francii strávil s talentovaným synem Nicolasem šest let, v Argentině polovinu. Ale když si měl Viktor Šumský před vzrušujícím osmifinále mistrovství světa vybrat, komu fandit, neváhal: „Argentina se mi vryla hluboko do srdce. Je magická. Návyková.“
Právě emoce dost možná rozhodly, nemyslíte?
Argentinci jsou pohlcení velkými, ale lacinými slovy. Nezní to moc důvěryhodně, když trenér Sampaoli řekne, že jeho chlapci jsou v modrobílém dresu vždycky silnější a jsou ochotní pro něj zemřít. Ještě bych takové vyjádření pochopil u hráčů, ale u trenérů? Ti by měli být konstruktivnější, nad věcí. Bohužel Argentina je v tom nepoučitelná.
Měla právo si věřit na titul?
Naposledy jsem tam byl v únoru a s kýmkoli jsem se bavil o šampionátu, tak si uvědomoval, že to bude fuška. Že to v kvalifikaci nebezpečně drhlo. Že o postupu rozhodl až Messiho hattrick v posledním zápase. Takže žádná extra očekávání. Jenže jakmile se turnaj přiblíží, jim přecvakne a jedou čistě na emocích. Zapomínají, že proti nim stojí soupeř, tlučou se do hrudi a vidí jen sami sebe.
A doplácejí na to.
Když se Argentinec vrátí po sezoně v Evropě domů, okamžitě zapluje do původních kolejí. Z absolutního profíka, jenž lpí na každém detailu, je najednou pohodář, který si užívá života, rodiny a kamarádů, kteří mu celý rok tolik chyběli. Základem je samozřejmě asado, tradiční grilovačka, která začíná klidně až po půlnoci. Zkuste si to týden v kuse. Přestanete dbát na životosprávu a uvidíte, co vám na to za chvíli poví natrénované tělo.
Ztratí svěžest.
Jasně, ztratí jiskru, nabere pár kilo, zpohodlní. Nechci hráčům sahat do svědomí, ale z nějakého důvodu neměli drajv, neměli rychlost, dynamiku. Neměli nic, čím by překvapili, což hlavně u středové řady výrazně vadilo. Mascherano? Banega? Nic. Di María byl poloviční ve srovnání s výkony za PSG. A když blbě začnete, o to hůř se to dohání.
Co Messi?
Je nedostižný, stejně jako svého času Maradona, ale když kolem sebe nemá servis, ani on nedokáže zázraky. Všichni čekali, že mužstvo zachrání sám. Že prokličkuje celé hřiště. Jenže Messi se nemohl věnovat tomu, co umí nejlíp ze všech, musel se vracet hluboko pro míč a suplovat víc funkcí najednou. Chyběl mu pomocník, který by spojil zálohu a útok.
Někdo jako Iniesta v Barceloně?
Přesně. Ofenzivní síla Argentiny je až neuvěřitelná, ale když střelec nedostane míč, na který je zvyklý z klubu, góly nezařídí. Kdo ví, možná stačilo, aby se před mistrovstvím nezranil Manuel Lanzini. Vynikající technik, distributor, mladej s ním kopal v River Plate. Nikdo jemu podobný se nenašel, takže si Messi musel sám řešit i předfinální fázi. Holt nemohl stihnout všechno. Zvlášť když si na něj každý soupeř dával ohromný pozor.
Nesvazovalo ho neustálé srovnání s Maradonou?
Myslím, že zrovna Messiho ne, u ostatních si tak jistý nejsem. Když viděli Diega na tribuně, muselo jim zablikat v hlavě, že ho nesmějí zklamat.
Myslíte toho Diega, který byl během zápasů v divokém rauši? Kdo ví, jestli o sobě vůbec věděl.
Z vlastní zkušenosti vám můžu říct, jak obrovské charizma z Maradony vyzařuje. On je bůh a všichni ti kluci, kteří teď kopou za Argentinu, ho měli v dětském pokoji na plakátech.
Co kouč Sampaoli? Zklamalo vás, že si nechal mluvit do sestavy?
To beru s velkou rezervou. Messi a Mascherano si určitě nedělali, co se jim zlíbilo. Naopak je mi sympatické, že s nimi Sampaoli leccos konzultoval. Messi nemá v povaze, že by chtěl rozhodovat o všech, a z Mascherana udělali tahouna spíš lidé okolo. Tak dlouho mu opakovali, že je lídr, až tomu uvěřil.
Leží vám v žaludku?
Nic mě neopravňuje, abych ho hodnotil lidsky, ale na hřišti je to brzdič. Když jako střední záložník pošle sedmdesát procent přihrávek dozadu nebo do strany, pak mi povězte, jak chcete soupeře zaskočit.
Proto jsem se ptal na trenéra Sampaoliho. On určil strategii s Mascheranem na štítu. Mimochodem, Mascherano po porážce s Francií oznámil konec.
To by Argentině mohlo pomoct! A Sampaoli? Když před rokem v rozehrané kvalifikaci nastupoval, řekl: „Tohle je víc Messiho tým než můj.“Jednoznačně musel na Messiho vsadit a přizpůsobit se mu, ale nedomyslel, jak to udělat správně. Určitě mu taky ublížilo, že mužstvo vedl jen pár zápasů. Vždyť i generálka v Izraeli mu z bezpečnostních důvodů odpadla. Všechno drhlo. Měnili se brankáři, stopeři chybovali, hledal se útočník.
Třeba Dybala, hvězda Juventusu, odehrál 23 minut. Chyba?
Trenérova zodpovědnost. Troufám si říct, že v Argentině – stejně jako v dalších latinskoamerických zemích – ještě nepochopili, že fotbalový tým se skládá odzadu. Tam totiž přijdete do akademií a na všech klucích vidíte, že chtějí být útočníci. Za každou cenu. Jedině tam opravdu platí: Nemáš fleka? Hraješ beka! Zatímco útočníci mají veškerou péči a slávu, obráncům se nikdo extra nevěnuje. Proto mají Argentinci tolik útočných hvězd po Evropě. A proto mají takové trable s nároďákem.
Může titul vyhrát Francie?
Mbappé byl v osmifinále fenomenální, Pogba jako mašina, ale nevidím tam extra silnou osobnost. Jako byli svého času Zidane, Blanc nebo Deschamps.
Kylian Mbappé ukázal, že by mohl titul vystřílet sám.
Byl úžasný, nepolapitelný. Hned jsem si vzpomněl na rozhovory s trenérem Wengerem, který už předloni tvrdil, že se Mbappé zapíše do historie fotbalu.
A to je mu teprve devatenáct.
Vychovali ho v Monaku, kde jsme s Nikym v roce 2005 začínali. Když sleduju Mbappého první dotek s míčem, přesně se mi vybaví ten neuvěřitelný dril, který kluci absolvolvali. Ne hodiny, ne dny, ale celé týdny se učili, jak bokem k obránci, nikdy ne zadkem, převzali balon tak, aby pokračovali rovnou do výhody. Kdybyste namixoval jedenáct fotbalistů z celého světa a šoupnul do toho jednoho Francouze, troufám si říct, že ho poznám. Díky tomu prvnímu doteku.
A přesto Francouzům nevěříte.
Devět z deseti lidí vám asi poví, že mistrovství vyhrát můžou. Já budu s dovolením ten desátý.
Argentinci zapomínají, že proti nim stojí soupeř, tlučou se do hrudi a vidí jen sami sebe. Viktor Šumský otec Nicolase Šumského