Syslí pískání v sadech odmění ekologové známkou
Občas vykouknou nad stébla trávy a postaví se na zadní. Zvědavě natahují krk, aby rychle přeběhli do dalšího řádku vinohradu nebo sadu. Právě vinice či meruňkové sady na jižní Moravě jsou jedním z posledních míst, kde se dobře žije ohroženým syslům.
Vinaři, kteří jim vytvářejí dobré podmínky pro život, už dva roky mohou za odměnu na lahvích svého vína používat ochrannou známku s obrázkem sysla. Nyní ochránci přírody budou známky udělovat i sadařům.
„Sad může být také vhodným prostředím pro sysly. Je jen potřeba zde udržovat nevysoký travní porost a hlodavce nehubit. Podle toho, co se v sadu pěstuje, mohou být přezrálé spadané plody vítaným zpestřením jídelníčku a důležitým energetickým zdrojem pro sysly, například třešně, meruňky, ořechy,“vysvětluje Kateřina Poledníková z organizace Alka Wildlife, která známku uděluje.
Za posledních šedesát let klesl počet syslů v Česku o 90 procent. Mohou za to především změny v hospodaření. „Noemovu archu“pro ně dnes představují hlavně golfová hřiště, kempy nebo sportovní letiště. Syslí rodiny žijí rovněž na letišti v Břeclavi či v Miroslavi na Znojemsku. Pro dlouhodobé udržení sysla v republice však tato malá a izolovaná území nestačí. Nadějí je pro něj právě vinařský kraj.
Zatímco vinařství, která kolonie syslů opečovávají, jsou už dvě desítky a další se stále připojují, sadaře zatím ekologové ocenili jen jediného. Je jím Vojtěch Rotter z Hrušovan u Brna.
„Syslů je v naší lokalitě opravdu hodně a v posledních letech se jejich teritorium postupně rozšiřuje. O jejich přítomnosti svědčí typické pískání, které se ozývá prakticky ze všech stran. Nejvíc jich vidím, když jedu po vinici nebo sadu na traktoru. To ztrácejí ostražitost a jsou hrozně zvědaví,“popsal sadař, který sad chemicky neošetřuje a pravidelně seče trávu.
To se syslům líbí. Stejně jako to, že lokalita, ve které má sady, nikdy neztratila charakter záhumenkového hospodaření. Členitost a rostlinná rozmanitost znamenají, že sysel si může vybírat bydlení i stravu.
„Značka Sysli v sadu je známkou přirozené biokvality produkce sadu,“míní Rotter. V jeho meruňkovém sadu přitom sysli nezpůsobují žádné škody. Žerou jen spadané plody a jsou atrakcí pro kolemjdoucí. Navíc mohou být rostlinám prospěšní. Jejich nory působí jako částečná drenáž, a pokud někdy hodně zaprší, voda se může rychleji dostat až ke kořenům.
V Alka Wildlife doufají, že se brzy připojí další sadaři. Značka je totiž zbrusu nová a ovocnáři o ní vlastně ještě nevědí. „Samozřejmě je to na dobrovolnosti sadařů. Je jen na nich, jestli budou chtít známku získat a hospodařit tak, aby splňovali podmínky jejího udělení,“poznamenala Poledníková.
Připojit by se mohli třeba právě v Hrušovanech u Brna či ve Velkých Pavlovicích. „Právě tam jsou sady v oblasti, kde se sysli vyskytují,“podotýká.
Zatímco známka pro vinaře je zlatá, pro sadaře je oranžová podle barvy meruněk. Mohou ji použít třeba na dveřích nebo na svých produktech. Zákazník si pak může vybrat nejen podle kvality, ale také podle toho, jak ten který zemědělec hospodaří.
Jižní Morava je pro sysly nenahraditelná. Přirozené prostředí tu nacházejí už jen na několika málo místech. Stabilní populace je ve Velkých Pavlovicích, zlepšuje se i stav syslí kolonie v okolí zmiňovaných Hrušovan.
„Pravděpodobně jsou sysli také v okolí Čejče, kde jsme ještě nedávno našli jednoho uhynulého sysla, ovšem tam je v posledních letech situace dost nejistá a syslů ubývá,“vypočítává Poledníková.
Poslední syslí domovy najdeme v Hnanicích u Znojma a u Valtic, kde jejich teritorium dělí hranice mezi Českou republikou a Rakouskem.