Dramatická záchrana mistra Jana
Okupační moc vnímala Husův odkaz obecně jako protiněmecký. Nicméně nenávistných projevů se v počátcích okupace ujali především civilisté. Jako v případě mohutného Husova pomníku v Jihlavě. Nechť právě ten poslouží jako jeden příklad z mnoha.
Před válkou žilo v Jihlavě více Němců než Čechů. A někteří z nich doufali, že se odtrhnou od Československa a stanou se součástí Rakouska a později třetí říše. Monumentální kamenný mučedník tak stál na „horké půdě“. Dílo akademického sochaře Františka Vladimíra Foita, které bylo slavnostně odhaleno v roce 1928, se tak stávalo terčem nenávistných útoků místních německých nacionalistů zhruba již od poloviny 30. let.
Po obsazení zbytku rozbitého Československa v březnu 1939 se vandalské útoky vystupňovaly dokonce natolik, že hrozilo jeho zničení. „Hlava Husova byla otlučena, pomník natřen dehtem, oba postranní reliéfy byly pomazány červenou barvou. Na zadní stranu pomníku vandalové dehtem namalovali židovskou hvězdu, schránka, v níž byla prsť z legionářských bojišť, byla rozbita, vzácná hlína rozmetána právě tak jako před pěti sty léty popel mistra Jana,“popisuje historik Martin Jindra.
Německé vedení města se proto rozhodlo sochu raději odstranit. Pomník kameníci rozebrali a složili v městské ohradě mezi trámy a cihly. Ani na skládce ale socha nebyla v bezpečí. Hrozilo jí rozebrání na stavební kámen a prachobyčejný štěrk.
Jedinou možností, jak dílo zachránit, byl převoz do bezpečnějšího, 60 kilometrů vzdáleného Hlinska. Pro nejcennější část pomníku tak koncem července 1939 přijel jeřáb a šest nákladních aut. Vyslala je Církev československá (husitská).
Nicméně by bylo celkem naivní se domnívat, že se transport obešel bez komplikací. I když nejprve to tak skutečně vypadalo. Samotné nakládání totiž zájem veřejnosti i bezpečnostních složek nijak zvlášť nevzbudilo. To až když čeští obyvatelé města začali k automobilům přinášet květiny, na jeden z vozů umístili také státní vlajku. To už zbystřili jihlavští Němci a upozornili na to úřady. A místní gestapo nezahálelo. Během chvilky bylo na místě. Ačkoliv německá správa města k převozu povolení dala, vyžadovali gestapáci další razítka. Po zdlouhavých jednáních na služebně Schutzpolizei posádky šesti nákladních vozů přece jen vyrazily na cestu. Ne na dlouho.
Posádky aut skončily ve vězení
Kousek za Jihlavou na kolonu opět čekalo gestapo. Zmizet se podařilo jen dvěma vozům, zbylá čtyři nákladní auta se musela v doprovodu gestapáků vrátit zpět do města. Posádky vozů byly zadrženy a internovány v jedné z jihlavských škol.
„Vedoucí výpravy – mezi nimi hlineckého faráře Václava Šustra a předsedu rady starších Josefa Svobodu – propustilo gestapo až v noci na starostův zásah. Ve věznici ale zůstal věřící Karel Olmer, který se během výslechu pohádal s vyšetřovatelem. I jeho se naštěstí díky intervenci okresního hejtmana a hlineckého starosty Václava Dřevíkovského podařilo po dvoutýdenním věznění z Jihlavy dostat,“upřesňuje Jindra. Zbývající část pomníku byla převezena později po železnici.
V Jihlavě se Češi s pomníkem loučili květinami a stejně Husovu sochu vítali v Hlinsku. Horalé z celého kraje se přicházeli tomuto dílu poklonit. Nicméně vzpřímené polohy se kamenný mučedník dočkal až za dalších deset let. Socha byla slavnostně odhalena na Skalce nedaleko Hlinska až 4. července 1950.