Ten, který může pozlatit Brazílii
Šestnáct let čeká Brazílie na šestý titul. Trenér Tite má šanci.
Než se na mistrovství světa poprvé koplo do míče, vystoupil fotbalový král Pelé a pravil: „Trenér Tite pracuje výborně, jen se bojím, jestli z tolika individualit dokáže vytvořit soudržný tým. Tým, který půjde společně za jedním cílem.“
Brazílie v tu chvíli poslouchala napjatě, protože co poví Pelé, rozebírá se pak ze všech stran.
Zatím to vypadá, že měl trojnásobný světový šampion zase jednou špatný odhad.
Trenér Tite dál pracuje výborně a jeho tým zároveň šlape bezvadně. Hráči na sebe, zdá se, nežárlí. Chcete důkaz? Stačí sledovat náhradníky, jak se ženou přes půl hřiště, aby oslavili vstřelené góly. Přitom každý z těch mužů v rozlišovacích tílkách by ze všeho nejradši byl přímo na trávníku a bojoval o fotbalový grál.
„U mě žádný hráč nemá přednost, protože jediné, co nás musí zajímat, je tým,“velí Tite a při vášnivých gestech mu na krku poskakuje blyštivý přívěšek.
Do zlatého cíle mu zbývají tři kroky.
Ten první ho čeká v pátečním čtvrtfinále proti Belgii.
„Kdo je hlavním favoritem turnaje? To ze mě nedostanete. Všechno je otevřené,“řekl po osmifinálovém postupu přes Mexiko.
I když se Tite snaží sebevíc, těžko ze sebe strhne nálepku nejžhavějšího adepta na titul. Ne, teď už ne. Brazílie pod jeho vedením odehrála 25 zápasů a prohrála jediný. Co víc, dostala pouze šest gólů!
Na šampionátu inkasovala jen od Švýcara Zubera, od té doby 310 minut nic. Pokud zkombinujete pevnou defenzivu a spolehlivého brankáře Alissona s nezměrným útočným talentem, vychází z toho jasná zpráva: „kanárci“jsou zase trendy!
Přitom jsou to pouhé čtyři roky, kdy se Brazílie ocitla na dně. Tite na to vzpomínal pro britský magazín FFT: „Koukali jsme s manželkou na televizi v našem bytě v Sao Paulu. Cítil jsem se konsternovaný a smutný zároveň. Žena nedokázala zadržet slzy, když viděla, jak nám Němci sázejí jeden gól za druhým. Podívala se na mě a ptala se: Co se to děje? Ani já to nechápal.“
Snad kdyby vysněnou práci dostal dřív, mohli si Brazilci kolosální ostudu ušetřit. Tite byl od roku 2012 kandidátem na reprezentační funkci, protože na klubové úrovni měl úspěchy. „Ani na ulici jsem nemohl vyjít, vždycky se ke mně seběhli lidé a říkali: Tite, ty bys to měl trénovat! Chceme tebe! Odmítl jsem nabídku z Japonska, protože jsem čekal na Brazílii.“
V prosinci 2012 dostal přednost Luiz Felipe Scolari, v létě 2014 zase Dunga.
Sedmapadesátiletý Tite, který si prošedivělé vlasy češe pečlivě dozadu, si nikdy nerýpnul do svých předchůdců. Ani Scolariho nekritizoval za šílený semifinálový výbuch 1:7 s Německem. Snad proto, že se s ním odmala zná a za mnohé mu vděčí. Když hrál za školní výběr do 14 let, nastoupil proti týmu, který právě Scolari trénoval. Zjevně ho zaujal, protože když se po letech náhodně potkali v kanceláři firmy Volkswagen, kde Tite pracoval, Scolari hned spustil: „Chlapče, co ty tady děláš? Pojď kopat k nám do Caxias!“
Snaživý záložník Tite přišel na zkoušku a v klubu už zůstal. To se psal rok 1978. A právě tehdy vznikla i jeho přezdívka. Abyste pochopili, v občance má napsáno Adenor Leonardo Bacchi a celé dětství se mu říkalo Ade. Jenže Scolari si ho popletl se spoluhráčem, začal na něj pokřikovat Tite a už to jelo.
Přesně o 40 let později může Scolariho žák svou přezdívku pozlatit. Zbývají mu tři kroky.
A abychom nezapomněli: posledním trenérem, který Brazílii přivedl k titulu, je... Ano, mistr Scolari.
Ani na ulici jsem nemohl vyjít, vždycky se ke mně seběhli lidé a říkali: Tite, ty bys to měl trénovat!