Zkouřená v Coloradu
V Coloradu je více prodejen, které nabízejí výrobky z konopí, než McDonaldů s hamburgery nebo Starbucksů s kávou. Kouřit obyčejnou cigaretu je skoro ostuda.
Hedvika Millerová spolupracovnice MF DNES v USA
ak co, přijela sis také zakouřit?“mrkne na mě afroamerická taxikářka Anida, když mě odváží z letiště v Coloradu do centra hlavního města Denver. Marihuana se dá v tomto státě považovat za národní kulturu.
„Ani nevím,“odpovídám, „jen bych ráda viděla, jak to tady s tím volným prodejem marihuany vlastně funguje.“Anida se začne smát a dá se do podrobného vyprávění. V Coloradu žije celý svůj život. Nikdy prý nebylo tak dobře jako teď. „Koupit si trávu můžeš prakticky kdekoliv, jsou tady stovky obchodů, ale kouřit ji můžeš jen doma nebo ve speciálních kuřárnách, tady v Denveru jsou asi tři,“vysvětluje. Vzápětí dodává, že si ale stejně každý kouří, kde a jak chce.
„Pokud si nezapálíš přímo před policajtem nebo nebudeš provokovat, nic ti nehrozí,“a navíc dodává: „Ty jsi bílá rasa, a tak jsi ve výhodě, protože policajti jdou hlavně po černoších.“Takhle natvrdo mně otázku rasismu v USA ještě nikdo nepředhodil.
Přijíždíme do centra Denveru, na ulicích se válejí bezdomovci, kempují na trávníku v přilehlém parku. Je jich hodně, myslím, že určitě stovky. Prý jsou tam pořád a je jich stále více. Nikdo to neřeší.
Můj první dojem z Denveru je tak trochu zvláštní. Pokud si půjdu koupit trávu do obchodu, nebudu ji moci legálně kouřit, bydlím totiž v hotelu. Černoši se na mne budou dívat jako na nadřazenou bílou rasu a v parku v centru města není jediná volná lavička, kde by si normální člověk mohl sednout. Všude leží bezdomovci, opilí, nebo zfetovaní? To jde jen stěží poznat.
Uděláme Ameriku zase zelenou
Colorado se stalo prvním americkým státem vedle státu Washington, kde se legalizoval prodej a rekreační užití marihuany. Bylo to v roce 2012 a rozhodnutí místních zastupitelů se považovalo za statečné a výjimečné. Nicméně už od počátku bylo jasné, že stát Colorado na volném prodeji jedině vydělá.
Jen na daních tak podle místních médií přináší prodej marihuany státu přes 638 milionů dolarů ročně, více než polovina z takto získaných peněz jde na školní projekty a vzdělávání, další na ochranu životního prostředí. Podle místních novin Denver Post fungovalo v Coloradu ještě v roce 2014 jen 147 obchodů s marihuanou, dnes je jich 720. Jsou různé od luxusních až po vesnické, horské malé obchůdky.
Jeden takový luxusní jsem našla přímo v centru Denveru. Velký nápis nešlo přehlédnout. Obchod se jmenoval Euflora, ale dominoval slogan „Make America Green Again“, což je parodie na volební slogan prezidenta Trumpa „Make America Great Again“. V překladu to znamená uděláme Ameriku znovu skvělou, nebo v případě trávy znovu zelenou.
U vchodu mi zkontrolují občanku a pak už se mohu nechat unášet neuvěřitelným množstvím marihuanových výrobků. Během několika minut jsem měla pocit, že marihuana je zázračný lék.
„Působí proti depresím, bolestem, nespavosti, zabraňuje vzniku rakoviny, nádorů, dokonce i bakteriálním nemocem,“říká mi prodavač Daniel Well, je mu třicet let a konopí prodává už čtyři roky.
Vedle klasicky různě chutných i balených cigaret či doutníčků a dýmek, které se prodávají v rozmezí od 20 až do 40 dolarů za kus, si můžu vybrat ze široké škály různých pochutin i kosmetických výrobků s marihuanou. Fantazie tu nemá hranice.
Dvacetiletá prodavačka Taylor mně představuje nejrůznější druhy čokolád a sušenek s marihuanou. Jsou vystavené za sklem jako drahé šperky.
„Jedna čtvrtina této čokolády za dvacet pět dolarů stačí k tomu, aby ses cítila moc dobře,“vysvětluje Taylor. „Jak dobře?“vyptávám se. „No prostě jako po pořádné dávce alkoholu, ale přitom se nemotáš a můžeš se soustředit,“dodává znalecky Taylor. Upozorňuje, že kdybych čokoládu snědla celou, mohlo by mně být špatně.
Napadlo mě, co se může stát, když se čokoláda nebo sušenka dostanou do rukou dítěte. „Máme tady speciální tašky, zamykací kabelky nebo sejfy, kam se dítě nedostane,“dodává Taylor s tím, že je každý kousek cukroví také řádně označen, takže každý ví, že nejde o obyčejnou čokoládu.
Tříleté dítě to ale nepozná, říkám si. Nezbývá než zamknout, hlavně někde nezapomenout a neodložit. Později se z místních sdělovacích prostředků dozvídám, že mají v nemocnicích od roku 2013 minimálně pětinásobný nárůst případů, kdy dítě náhodně požije konopí. Naštěstí nic tragického, po vystřízlivění ho propustili domů a rodiče byli pokáráni, aby si marihuanové pochutiny lépe schovávali.
Zhulení řidiči
„Největším problémem volného prodeje konopí jsou řidiči,“stěžuje si s vážným výrazem místní policista, který se mně představil pod jménem Lane. Je mu 35 let a říká, že nebude zbytečně honit někoho, kdo si jednoduše zakouří, ale přiznává, že marihuana za volantem je velký problém. Dokonce větší, než si kdo umí představit.
„Nemám v hlavě ta čísla, ale zhulení řidiči jsou tady na denním pořádku, řešíme to, jako kdyby řídili pod vlivem alkoholu,“vysvětluje Lane. „Nehody jsou pak smrtelné, zemřou nejen řidiči, ale třeba i ti, kteří s trávou nemají nic společného a do bouračky se dostali nevinně.“
Jeho slova dokládá i statistika. Od roku 2013 počet smrtelných nehod způsobených pod vlivem marihuany v Coloradu vzrostl o 40 procent. Během tří let, od roku 2013 do 2016, tak na coloradských silnicích kvůli požití marihuany zemřelo 880 lidí. Letos to bude daleko více, odhaduje se, že nárůst bude až padesátiprocentní. Je to smutná skutečnost a vnáší do volného prodeje konopí otazníky.
Rocky Mountain High Colorado
„Skalnaté, vysoké hory Colorada,“zpívá v jedné písni americký, světově uznávaný country-folkrockový zpěvák John Denver. V Česku je tato píseň známá pod názvem „Paní má se má“, zpívala ji skupina Fešáci. V originále ale tento song zní jako coloradská státní hymna. Slovo „high“, v překladu „vysoký“, je slangové slovo pro člověka zhuleného marihuanou.
Přestože John Denver zpívá o kráse coloradské přírody, každý si tuto přírodu, a tím i jeho známou píseň, spojuje s konopím. V coloradských horách to však skutečně tak je. Vesnice i malá městečka jsou ve výškách přes 3 000 metrů. Je to ráj lyžařů, ale i letních trekařů, dobrodruhů, umělců i milovníků přírody. Coloradské hory jsou nekonečné a vezmou vám do slova a do písmene dech. V tom prvním případě z úžasu, ve druhém pak náročnou aklimatizací, která působí jako pořádná kocovina.
„Jdeme zítra na desetimílovou túru,“svěřujeme se místním v malém městečku Vail v baru zvaném Shakedown. Je asi devět hodin večer, hraje tam výborně místní
rocková kapela, postarší zpěvák Scott Rednor má vynikající hlas, číší z něj obrovská energie. Na tak živou a poctivou muziku je dnes už velmi těžké narazit. Jestli někdo kouří Marlboro, nebo trávu, to se neřeší. Spíše mi přijde, že obyčejná cigareta je tu skoro ostudou.
Před kapelou začne divoce sólově tančit mladší muž, ostatní se smíchy popadají za břicha. Nálada v baru nabírá na intenzitě, místní se zajímají, odkud jsem, dělají si legraci z mého evropského přízvuku a jsou velmi přátelští.
„Ne, už nechci žádný drink, jdu přece na túru,“říkám. „Vykašli se na túru, raději si zakuř, dokud můžeš,“křičí na mě kolem půlnoci zpěvák Scott. Sám už je pěkně zhulený, ale hlas mu pořád funguje, kapela vypaluje jednu pecku za druhou, Led Zeppelin, Deep Purple, Eagles, Beatles, vlastně mám pocit, že snad neexistuje nic, co by nezahráli.
Kromě zpěváka si všímám i bubeníka, klasický hippie se vším, co k tomu patří, je mladý a evidentně nepotřebuje textovat každou minutu nebo si kontrolovat telefon jako jeho vrstevníci. Je pravda, že v baru se v tuto chvíli nenajde nikdo, kdo zhulený není.
Na túru do krásných a vysokých hor Colorada jsme se druhý den podle plánů přece jenom vydali. Z 3 000 metrů jsme se vyšplhali až do 4 000 metrů a aklimatizace byla náročná. Ale na atmosféru coloradských hor se nedá jen tak zapomenout.
Obyvatelé Colorada jsou si krásy přírody plně vědomi a náležitě si ji chrání, stejně jako svoji marihuanu. Dokazuje to jedna událost: v roce 1972 Colorado jako první a jediná země v historii odmítlo nominaci na zimní olympijské hry. Místní se tehdy obávali poničení přírody a zatlačili na zákonodárce. XII. zimní olympijské hry se pak konaly v roce 1976 v rakouském Innsbrucku.
Ztrátu peněz i popularity kvůli odmítnuté olympiádě Coloradu ale jistě mnohonásobně nahradily prodej i pěstování konopí. A navíc to neuškodilo přírodě.