Vídeň zavádí kontrolu hranic s Itálií. Na trase budou zácpy
Čeští turisté se při cestě z Itálie do Rakouska budou muset v příštích dnech obrnit trpělivostí. Rakousko totiž od zítřka do pátku zavádí hraniční kontroly v Brennerském průsmyku, klíčové spojnici mezi severem a jihem Evropy, kterou v těchto týdnech využívají stovky tisíc turistů směřujících na dovolenou k moři nebo od moře domů.
Kontroly přicházejí po více než týdnu vyhrocených slovních přestřelek a jednání mezi Německem, Rakouskem a Itálií o způsobu, jak zabránit „druhotné nelegální migraci“z Apeninského poloostrova přes Rakousko do Německa. Přesto podle rakouských úřadů kontroly nemají s tímto problémem nic společného a jejich prvotním cílem není vyhledávat migranty, kteří se snaží dostat z Itálie do Německa. Důvodem je summit ministrů vnitra členských zemí EU, které Unii předsedající Rakousko hostí 12. až 13. července v Innsbrucku. „Budeme především hledat osoby, které by mohly mít v úmyslu narušit tuto akci,“uvádí rakouská policie.
Obnovení hraničních kontrol, které se vedle Brenneru ve směru z Itálie týká i hranice s Německem u Kufsteinu, neznamená obnovení přechodů, ale jen „vizuální kontrolu“. Tedy svedení aut do jednoho pruhu, kde budou projíždět rychlostí 30 kilometrů v hodině. I to ale může vytvořit obří zácpy. Podle rakouských médií jsou opatření také „zkušebním krokem“, kdyby se Rakousko rozhodlo hranici s Itálií uzavřít.
Více čtěte na str. 6
„Mami, tati, miluju vás,“psali mladí fotbalisté v dopisech, které v sobotu záchranáři vyzvedli z jeskyně na severu Thajska.
Od včerejška to už čtyři z celkem dvanácti chlapců mohli říct svým rodičům do očí. Podařilo se je totiž dostat ven z jeskyně, kde je uvěznil nečekaný příval vody. Po dlouhých patnácti dnech.
Denní světlo však hned nespatřili, byl totiž už večer. Vrtulníky a sanitky je přepravily do 70 kilometrů vzdálené nemocnice. Byli však podle úřadů v dobrém zdravotním stavu.
„Šlo to lépe, než jsme čekali,“rozhlásil velitel akce, která byla považována za velmi riskantní. Už jen proto, že chlapci, kteří ani neuměli plavat, se na zhruba kilometr dlouhé cestě ven z jeskyně museli potápět. Pomáhalo jim na 90 potápěčů.
Další část operace, při níž bude vyvedena z jeskyně další skupina, by měla začít nejdříve dnes ráno. Tým podle včerejšího vyjádření thajských úřadů potřeboval minimálně deset hodin na přípravu.
Odhadovalo se, že celá akce na záchranu mladých fotbalistů ve věku 11 až 16 let a jejich 25letého trenéra potrvá dva až tři dny.
Thajská vláda se navzdory varování odborníků k evakuaci rozhodla, protože se vrátily monzunové deště, které by mohly znovu – a možná ještě více – jeskyni zaplnit vodou.
Rychlost, s jakou byla operace zahájena, vysvětloval včera novinář Florian Witulski, který působí v Bangkoku, tím, že voda v podzemí klesla víc, než se čekalo, a více úseků trasy bylo schůdných pěšky. Zda tento stav vydrží i pro záchranu zbylých chlapců v jeskyni, byla včera kvůli dešťům otázka.
První čtyři chlapci byli včera večer vyzvednuti z jeskynního komplexu Tham Luang ve chvíli, kdy hladina díky usilovnému odčerpávání vody opadla o 30 procent a byla tak na vůbec nejnižší úrovni od minulého pondělka. A tedy od chvíle, kdy se podařilo celkem 12 mladých fotbalistů i s jejich trenérem objevit.
Záchranáři je lokalizovali v kapse vzdálené zhruba čtyři kilometry od vchodu. Až tak daleko totiž našli útočiště před stoupající vodou, která nečekaně překazila jejich výlet. Od té doby začal závod s časem.
První byli ti nejslabší
Pro evakuaci byli chlapci i s trenérem rozděleni do čtyř skupin. Ta první měla čtyři členy, ty další jsou už jen tříčlenné. První skupina tedy cestu ven včera zvládla.
„Nebyl lepší den, kdy jsme byli lépe připraveni,“řekl ke včerejší, podle médií narychlo provedené záchraně prvních chlapců šéf krizové skupiny Narongsak Osottanakorn, který je zároveň guvernérem provincie Čchíengráj. Podle něj vše proběhlo nad očekávání hladce.
Mluvilo se včera dokonce o šesti zachráněných, ale tyto zprávy nebyly thajskými úřady potvrzeny.
O tom, kdo byl evakuován jako první, rozhodl podle thajských zdrojů australský lékař a zároveň potápěč, který je na místě. Kritériem byla kondice dětí, ti nejoslabenější byli mezi prvními. Jejich identita ale včera nebyla zveřejněna.
Navzdory poklesu vody se skupina podle dostupných informací musela na cestě z jeskyně celkem asi na kilometru trasy potápět. Přitom chlapci ani neuměli plavat. Byly jim proto nasazeny celoobličejové potápěcí masky, které pro ně byly vhodnější než klasické potápěčské dýchací přístroje.
V Thajsku, byť láká turisty na koupání v moři, se děti často plavat neučí. Podle mnohých asijských rodičů znalost plavání zvyšuje riziko, že se dítě utopí.
Plán byl takový, že každého z chlapců přímo doprovázeli dva potápěči. Ti nejlepší z dostupných: zahraniční, hlavně z Evropy, i profesionálové z thajského námořnictva.
Lahve s kyslíkem měli nejen na zádech, ale i rozmístěné po celé trase. Podle včerejšího vyjádření úřadů bylo třeba je vyměnit. I to je podle nich důvod, proč akce na záchranu další skupiny měla začít nejdříve za deset hodin, tedy dnes ráno.
Záchrana první skupiny včera trvala trvala celkem jedenáct hodin. Potápěči museli podle listu The New York Times s každým chlapcem jednotlivě překonat stísněné a zatopené chodby. Některé jsou přitom místy široké necelý metr a na výšku nemají více než 60 centimetrů.
Za světel baterek se skupina musela nejen potápět, ale v některých úsecích i šplhat anebo se brodit vodou i bahnem. Naváděly ji vlastně jen od vchodu natažené provazy.
Úleva až na konci
Pro představu, jak náročné to bylo, mohou posloužit následující informace: když záchranáři začali minulý týden skupinu zásobovat vitaminy, jídlem a kyslíkem, cesta do jeskynní kapsy jim trvala šest hodin, zpátky to pak bylo pět hodin. Temné chodby jsou totiž místy tak úzké, že potápěč musel lahve s kyslíkem tlačit před sebou. Navíc se klikatí. To už v pátek stálo život jednoho záchranáře, profesionálního potápěče.
Problém byl i v tom, že všichni chlapci jsou sice v relativně dobrém zdravotním stavu, ale zesláblí nedostatkem jídla i kyslíku, který v posledních dnech v jeskyni klesl na 15 procent. Jeho obvyklé množství přitom má být 21 procent.
S chlapci potápěči prorazili ty nejnáročnějšími úseky až do tábora záchranářského týmu, který byl v jeskyni založen asi 500 metrů od vchodu. Odtamtud už totiž byla cesta z jeskyně snadná a takřka po suchu.
Jednou z variant, ke které se přikláněli znalci, bylo, že by chlapci přečkali v jeskyni až do října, kdy monzumové deště ustanou a voda opadne. Podle nich to bylo méně riskantní než se s chlapci, kteří neumějí ani plavat, potápět. Avšak na druhou stranu panovaly obavy, že deště by mohly hladinu vody v jeskyni zvednout natolik, že by zatopila i kapsu, v níž našli útočiště. Navíc stále ubýval kyslík.