Spor o migranty míří na hranici Itálie a Rakouska

Rozhodnutí německé vlády vracet migranty do zemí, kde vstoupili do Unie, dopadá na Itálii. Trasa běženců do Německa ale vede z Itálie hlavně přes Rakousko.

Člověk se musí podívat dvakrát na mapu, aby se po nedávné berlínské vládní krizi kolem migrace ujistil, že Německo opravdu nesousedí s Itálií. Tedy zemí, do níž proudí stále nejvíce nelegálních migrantů z celé Unie. Migrantů, již se pak často snaží dostat do Německa.

Právě „druhotná migrace“, tedy skutečnost, že lidé, kteří přišli do EU přes země na jižní hranici schengenského prostoru, žádají o azyl v Německu, byla příčinou zmíněné německé vládní krize. A zavinila také napětí na summitu Evropské unie, který na konci června málem skončil kvůli sporu s italskou vládou absolutním krachem.

Vše zachránily vágní závěry o nutnosti zastavit jihoevropskou migrační trasu a nejméně v tuto chvíli zcela nereálné vize o utečeneckých táborech na afrických březích Středomoří. Stejně tak vágní byly také přísliby „dobrovolné pomoci“zemím na hranici EU s žadateli o azyl.

Ovšem Itálie, kam od roku 2014 připlulo přes 600 000 žadatelů o azyl, chce za to, že je nebude potichu pouštět dál do Unie, závazek, že se o tyto lidi bude moci s dalšími státy EU podělit. To je ovšem zase něco, o čem nechtějí především členové visegrádské čtyřky ani slyšet. „Z toho, co si přál prosadit, přijal

summit jen pár nepodstatných opatření,“napsal o marném úsilí italského premiéra Giuseppe Conteho britský list Financial Times.

V této patové situaci, kdy hrozilo, že bude tiché přemisťování migrantů z Itálie do Německa dál pokračovat, bouchl ministr vnitra a šéf bavorské CSU Horst Seehofer do stolu. Prosadil politiku rychlého vracení běženců do zemí, kde vstoupili do EU. Dohodu s Řeckem a Španělskem Angela Merkelová předběžně uzavřela. Ale s Itálií ne, stejně jako s Maďarskem, další hraniční zemí Schengenu.

Rakouský černý Petr

Protože jak z Maďarska, tak především z Itálie míří migranti do Německa přes Rakousko, hrozilo, že Vídni zůstane „černý Petr“. „Rakouska se to nedotkne, lidé budou přesouváni z tranzitních center zpět přímo do Řecka a Itálie. V této chvíli nehodláme činit Rakousko zodpovědným za uprchlíky, to nebyl a není náš záměr,“ujišťoval rakouského kancléře Sebastiana Kurze minulý týden Seehofer.

Jenže „v této chvíli“neznamená, že je to navždy, a logika postupu je jasná. Zvláště v případě, kdy Itálie žádné letadlo s migranty vrácenými z Německa na svých letištích přistát nenechá. To je při současné protiimigrační vládě docela dobře představitelné. „Itálie nebude unijním uprchlickým táborem,“varuje italský ministr vnitra Matteo Salvini Německo a další země.

Podobně vážně to ale myslí Rakousko se střežením své alpské hranice s Itálií a se snahou smazat ze sebe cejch tranzitní země, který mu dala právě německá vládní dohoda o migraci. Ta hovoří totiž o opatřeních právě jen na hranicích s Rakouskem. Vídeň si tento týden vyzkouší, oficiálně kvůli summitu ministrů vnitra, kontrolu hranice s Itálií. A pak bude čekat, jak se vyvine jednání mezi Berlínem a Římem.

Důvodem, proč ale nepropadat panice, je příznivá situace, kdy letos z Itálie přešlo za půl roku do Rakouska 2 500 migrantů, tedy o polovinu méně než rok předtím. I migrační tlak na samotnou Itálii se snižuje: do země se v červnu dostalo jen asi 3 000 migrantů.