Není konec jako konec. Brazilská arogance, Rusko v kosmu
Dokonce i papež František, Argentinec a velký fotbalový fanoušek, se snažil velké rivaly povzbudit. Když v neděli promlouval k zaplněnému Svatopetrskému náměstí, všiml si: „Vidím tady spoustu brazilských vlajek. Držte se! Příště to bude lepší.“Mohlo to snad Brazilce ukonejšit? Těžko. Fotbalová velmoc trpí, protože se na mistrovství světa nedostala ani mezi nejlepší čtyři. Čekání na medaili se natáhlo na šestnáct let, a i když si Brazilci neuřízli ostudu jako před čtyřmi lety, kdy je Němci v semifinále a ještě k tomu na domácím šampionátu potupili sedmi góly, v médiích to opět schytali.
„Když jsme v osmifinále vyřadili Mexiko, zase jsme propadli euforii a arogance se vrátila,“postěžoval si ve sloupku pro deník Folha bývalý skvělý záložník Tostao. „Brazílie byla najednou zase fotbalovou velmocí, měla nejlepší hráče a Tite byl nejlepší trenér na světě. A co přišlo pak? Další zklamání.“
Hlavní terč? Překvapivě ani ne Tite, který má u veřejnosti zastání, spíš Neymar, očekávaný tahoun. Novináři mu spočítali, že během mistrovství celých čtrnáct minut proležel na trávníku – někdy po skutečném faulu, ale často po zbytečně nafilmovaných pádech.
„A Fernandinho? Odehrál strašidelný první poločas a nechal celý tým totálně dezorganizovaný,“opřel se komentátor Folhy do zkušeného záložníka.
Zatímco Brazilci hledají viníka a hráči se budou novinám pár dní vyhýbat, domácí Rusko svůj tým za konec ve stejné fázi turnaje oslavuje.
„Jste šampioni našich srdcí,“vzkázal po penaltové porážce s Chorvatskem deník Sport-Express. A některé noviny šly ještě dál.
„Jako by celá země vzlétla do kosmu! To nebyl sen. Mamma mia! Surrealismus se děje. Fantazie nefunguje. Oči nevěří, co vidí,“nechal se redaktor Sovětského sportu unést parádní úvodní trefou záložníka Denise Čeryševa.
Divíte se? Parta kolem gólmana Akinfejeva, veterána Ignaševiče, Čeryševa nebo habána Dzjuby dokázala národ pobláznit a postavila na hlavu všechny prognózy. Proto řada Rusů na chvíli uvěřila, že mohou celý turnaj klidně i vyhrát.
I trenér Čerčesov, jindy strohý a bez emocí, se po posledním utkání rozpovídal: „Chtěli jsme jít dál. Moji kluci jsou jako vojáci, kteří se chtějí bít za svou zemi, jenže je propustili těsně před bitvou. Od první vteřiny, kdy jsem tenhle tým složil, jsem věděl, kam míříme.“
I prezident Putin mu do telefonu blahopřál za to, jak se s náročnou misí popral, a Rusko svým hrdinům tleskalo. V Brazílii mezitím – jako obvykle – někteří viděli za vyřazením víc než jen sportovní neštěstí.
„Vypadli jsme i vinou vlastního gólu, což přesně symbolizuje naši současnou národní krizi,“napsal na Facebook Maurício Santoro, profesor mezinárodních vztahů na univerzitě v Rio de Janeiru.
Není konec jako konec.