Konec? Lucko, musíme si promluvit!
Výstřední Američanka a vlídná Češka. Team Bucie .Je skoro zázrak, že se opět sešly.
Jedna se svíjela a naříkala bolestí, až to trhalo srdce. Druhá po další nemoci zoufale hledala sílu ke snad tisícímu comebacku na kurty. Bethanie Matteková-Sandsová a Lucie Šafářová, jež tvoří zábavný tenisový páreček, se přesto navzájem vyhecovaly a znovu se sešly na kurtu – právě ve Wimbledonu, který je před rokem rozdělil.
Vrátily se, aby dotáhly své trudné osobní boje. Aby oprášily svou brilantní souhru. Aby se smály a objímaly na dvorci i v zákulisí. A aby...
Kdo ví? Třeba se jim splní sen a ukořistí tu poslední grandslamovou trofej, jež jim chybí ve sbírce. Co pro vás znamená, že jste zase spolu? A právě v Londýně? LŠ: Na mě na začátku docela dolehly emoce. Štěstí. Vzrušení. BMS: Mě dojal už příjezd. Jsem tu od půlky předminulého týdne. Ale nic se nevyrovná pocitu, když konečně vyjdete na kurt před zápasem. Připadala jsem si, jako by pokračovaly staré časy. LŠ: Jako by neutekl rok, viď? BMS: Přesně. Byla jsem nadšená z vítězství na trávě se svou nejlepší kámoškou po boku. LŠ: Porazily jsme nasazenou dvojici (Kičenokova, Kudrjavcevová). BMS: Hned nám to zase klapalo. LŠ: Navázaly jsme tam, kde jsme přestaly. Pasujeme k sobě.
Bethanie, jak jste se připravovala na nával pocitů při návratu do All England Clubu po loňském vážném zranění? BMS: Schválně jsem dorazila dřív, abych si vše odbyla. Zašla jsem na kurt číslo 17 (kde upadla, vykloubila
si čéšku a potrhala vazy) a nechala emoce vyplavat, aby mě pak nezaskočily v napínavé zápasové situaci. Nechtěla jsem smutek ani vztek tlumit či se sedmnáctce vyhýbat. Mé koleno je s ní zase kamarád.
Byl u vašeho smíření někdo?
BMS: Manžel. S Justinem ta chvilka taky pěkně zamávala. Celou anabázi podstoupil se mnou – operaci, rehabilitaci, posilování, běhání... Když jsem začala trénovat na kurtu v Miami, nemohl se na mě dívat. Bál se o mě. Zvažoval, že vynechá nějaké turnaje. Trvalo, než začal mému kolenu důvěřovat jako já.
Vaše noha je úplně v pořádku?
BMS: Nejprve jsem nemohla sama vstát z postele. Ale ano, už nějakou dobu je v pohodě.
LŠ: Vždyť ona tak poctivě cvičila, že jsem byla unavená jenom z toho, jak jsem ji sledovala!
BMS: Makala jsem od šesti ráno do osmi večer. Jen se mi někdy vrací všechno, co se v uplynulém roce přihodilo. Když jsem doma v Arizoně poprvé vyběhla na trávu, abych se zahřála, ptala jsem se sama sebe: „Vážně na ní chceš hrát?“Ale za pár dní si všechno sedlo. Zase jsem nabíhala k síti, couvala před smečí. A teď? Dobré časy jsou zpátky.
LŠ: Tím svým pozitivním uvažováním a oddaností tenisu jsi dokázala neskutečnou věc.
Objevily se při prvním mači splíny, zlověstné záblesky?
BMS: Ne. Správně jsem si nastavila hlavu, takže mi na kurtu bylo krásně. Čekala jsem jen, že budu nervóznější. Večer před zápasem jsem si psala s lidmi, kteří mě podporovali. Nabádali mě, abych na kurt šla s radostí. Poslechla jsem. Dodržely jsme taktiku, bojovaly, kecaly jsme… Jako vždycky s Luckou.
Chutnají zdejší vítězství zvlášť sladce? BMS:
Samozřejmě jsem pořád soutěživá, ale neupínala jsem se k nim. Sledovala jsem aktuálnější cíle. Nejprve jsem potřebovala pokročit v pokrčení nohy z osmnácti na dvacet stupňů. Oslavovala jsem spoustu malých triumfů. Ve Wimbledonu se nechci stresovat, že musíme vyhrát. Na cestě sem jsem dokázala tolik skvělých věcí.
Vybavujete si stále, jak jste se o nehodě dozvěděla, Lucie?
LŠ: Připravovala jsem se na svůj zápas, a právě scházela po schodech do šatny, kde jsem spatřila záběry v televizi. Vyběhla jsem ke kurtu a… Vlastně už se mi k těm vzpomínkám nechce vracet.
Není divu. Na video naříkající a trpící Bethanie se nemohlo dívat ani mnoho nestranných diváků.
LŠ: O to víc před ní smekám, že se dokázala vrátit. Vím, cos musela přetrpět. Seš fakt dobrá!
BMS: Děkuju. Někde jsem pak viděla, jak jsi stála v šoku za lajnou… Přijela jsi za mnou do nemocnice a patřila mezi první lidi, se kterými jsem mluvila po probuzení.
LŠ: A točily jsme klip s tanečkem. BMS: Jó, taneček byl bezva.
Vsedě jste se vlnily při skladbě Survivor od Destiny’s Child a zpívaly: „Přežila jsem, nevzdám se, budu makat ještě víc.“Pomáhala vám Lucie zlepšit náladu? BMS: Samozřejmě. Je můj drahoušek. LŠ: Víš, že jsem letos hned první kolo singlu hrála na sedmnáctce? BMS: Vážně? To je srandovní. LŠ: Když přišel program, napadlo mě: „Pane bože, proč zrovna tenhle kurt?!“
Není pochyb o vaší zarputilosti, Bethanie. Ale považujete vy Lucii za bojovnici?
BMS: To si pište! Léta se potkáváme a sledujeme, co ta druhá prožívá. Lucka patří mezi největší drsňačky, které znám.
LŠ: Když vidím, jak se rve Beth, říkám si, že musím bojovat taky.
BMS: Jsem hlasitější a američtější. Ale Lucka působí tak odolně. Oceňuju, jak klidně se srovnává s výhrami i porážkami. Když vypadne, chci ji utěšovat, ale ona poví: „Jsem zklamaná, ale to je v pohodě.“Já bych roztřískala raketu! Její kariéra je skvělá a já jsem pyšná, že můžu být její součástí.
Bethanie překonávala následky zranění. Lucii ubíjely nemoci. Pochybovaly jste ještě na jaře, že spolu ve Wimbledonu nastoupíte?
LŠ: Bethanie mi pomohla, abych se vyhecovala k návratu.
BMS: Ano, párkrát jsme si volaly. LŠ: Povídám jí, že to nedokážu. A ona mi naprosto suše oznámila: „Ale ano, dokážeš!“
BMS: Připomínala jsem jí, kolik zábavy jsme si na kurtu užily. Že se v Londýně musíme sejít jen kvůli sobě, bez ohledu na jiné lidi nebo bilanci vítězství a porážek.
LŠ: Určitě mě vyburcovala, dodala mi sílu. Jsem šťastná, že jsme tady. Bethanie byla fit dřív než já. Na Roland Garros hrála s Čchan Jüng-žan, a kdyby s ní pokračovala, nedivila bych se a nebyla na ni naštvaná. Volbu parťačky pro Londýn jsem nechávala na ní, nevěděla jsem, co se mnou bude. Jsem ráda, že to klaplo. A taky cítím zodpovědnost s ní sezonu dokončit.
Pokračování na protější straně
Nebráním se variantě, že bych příští rok odehrála jen nějaké debly. Uvidíme. Lucie Šafářová o svých plánech
Pokračování z protější strany
Vlastníte tituly z Melbourne, Paříže i New Yorku. Jak silně vás vábí wimbledonská trofej?
LŠ: Samozřejmě ji v grandslamové sbírce postrádáme. Motivuje nás možnost ji doplnit. Ale nemůžeme myslet tak daleko. Soustředíme se vždycky jen na další krok.
BMS: Dvakrát jsme vyhrály, ale uvědomte si, že v pavouku jsou silné páry a my spolu rok nehrály. Věříme si, chceme předvést náš nejlepší tenis a uvidíme, jak se vše vyvine.
Jak neobvyklé je vaše přátelství na okruhu WTA?
LŠ: Prostředí není kamarádské, ale ani vyložené nepřátelské. Ani v běžném životě nenajdete skvělé kámoše na každém kroku. Jsem ráda, že Bethanii mám. Tenisový život se vším tím cestováním není jednoduchý. Je fajn mít takovou parťačku.
Upevnily poslední události pouto mezi vámi?
LŠ: Svým způsobem ano. Už dřív jsme se kamarádily, zažily spoustu výjimečných chvilek na kurtu. Považuju Bethanii za blízkou přítelkyni i mimo turnaje a tenisové areály.
Loni jste byla u ní v Arizoně, že?
LŠ: Strávila jsem dva týdny ve Phoenixu, kde jsem začala přípravu na sezonu. Je to krásné město.
Vyrážely jste na túry. Jaké byly?
LŠ: Nádherné. BMS: Lucka miluje přírodu. Chtěla jsem jí ukázat nejhezčí místa: Antelope Canyon, Horseshoe Bend.
Jedna její fotka na útesu čnícím nad propastí vypadala nebezpečně. Jaká byla skutečnost?
BMS: Ona byla odvážnější než já! LŠ: Viděla jsem, že na tom kameni byl někdo přede mnou. Říkala jsem si, že musí unést i mě... Víc jsem se bála škorpionů, kteří se u Sandsových doma vyskytují úplně běžně. Prý se skoro běžně stává, že vás bodne do ruky a vy ji pak tři dny necítíte. Takže jsem trochu vyšilovala s baterkou a zkoumala postel.
Jak jste si vlastně krátila čas, když jste nejezdila po turnajích? BMS: Strávila jsem čas s manželem
i naším psem. Prozkoumala jsem kus Arizony, pracovala pro televizi, věnovala se přestavbě domu...
Justin a Bethanie jsou výstřední pár. Jaké je jejich sídlo?
LŠ: Zajímavé...… Jejich pes je velký skoro jako kůň. V pět ráno se rozrazily dveře, objevil se on a skočil mi do postele. Tak jsem se uklidila na krajíček a spala dál.
Ještě nějaká neobvyklost?
LŠ: Justin je lovec. Ulovil už snad úplně všechno. A trofeje má doma vystavené. Po zdech jsou různé žirafy a medvědi. Ti dva jsou fakt extravagantní, což je znát na všem.
Cítíte, že vás Bethanie změnila?
LŠ: Ovlivnily jsme se navzájem. Trochu ji mírním, ona mě udělala otevřenější. Třeba při natáčení videí jsem nejdřív byla katastrofální. Rob (trenér Steckley) se mě kdysi s kamerou ptal jen na pár otázek a já byla úplně špatná. Díky Robovi a Bethanii jsem se trochu odvázala.
Chystáte setkání v Česku?
BMS: Před Roland Garros jsem trénovala na Slovensku a pak na den přijela do Brna a viděla pár míst. LŠ: Ale musím ti toho ukázat víc. BMS: Ještě se k vám vrátím, abych třeba pořádně ochutnala vaše víno. Už jste se naučila vyslovit Luciino příjmení? BMS: Safážova. LŠ: Pověz pár českých slovíček. BMS: Achój! LŠ: Ještě umíš Thank you. BMS: Jo? Jak to je? LŠ: Děkuji. BMS: Děkujííí... Čeština je pro mě zatraceně těžká.
Lucie připustila, že by letošní Wimbledon mohl být posledním v její kariéře. Co vy na to? BMS: Cože? Ještě s ní promluvím. Probereme to a dám vám vědět.
Máte nějaký společný plán na zbytek sezony? LŠ: Chceme hrát US Open. BMS: Vidím, že si ještě opravdu musíme popovídat. Třeba o turnajích před New Yorkem. LŠ: Asi si nějaký dáme, no.
Může vás živel Bethanie odradit od ukončení kariéry?
LŠ: Tenis by se mi kvůli ní opouštěl hůř. Bavíme se a daří se nám, což je bezva kombinace. Teď jsem fit, všechno je fajn, hrát můžu. Ale nejvíc záleží na zdraví. Nebráním se variantě, že bych příští rok odehrála jen nějaké debly. Uvidíme.