Trenér thajských kluků: Padouch, nebo hrdina?
BANGKOK Úporná snaha o záchranu thajských chlapců z jeskynního komplexu stále probíhá, osm chlapců se už dostalo v pořádku na světlo. Na záchranu čekají další čtyři. A také jejich trenér.
Právě na pětadvacetiletého Ekapola Čanthawonga, jediného dospělého v uvězněné skupině, začíná mířit pozornost veřejnosti.
Byl to on, kdo vzal kluky z fotbalového týmu na cyklistický výlet a dovolil jim vlézt do rozsáhlého jeskynního komplexu, kde je překvapila stoupající voda.
Někteří Thajci ho nyní vnímají jako ničemu, který kluky zbytečně vystavil smrtícímu riziku, neboť si přece musel všimnout varování před vchodem do jeskyně, platného pro období dešťů.
Jiní ho naopak berou spíše jako hrdinu, bez jehož přítomnosti by jejich ratolesti nepřežily. „Jenom to, že s nimi byl, děti zachránilo,“řekla pro thajský tisk matka Pornčaiho Khamluanga, jednoho z chlapců v jeskyni. „Nikdy bych ho nevinila. Až vyjde ven, musíme uzdravit jeho srdce,“dodala.
Podle záchranářů se muž, bývalý buddhistický mnich, zachoval skvěle. Rozdělil jim své jídlo a učil je meditovat. (kro)
BANGKOK Onoho slunečného rána 23. června nic nenasvědčovalo tomu, že za pár hodin bude většina mladých fotbalistů ze severothajského týmu Divočáků bojovat o holý život.
Mladý asistent hlavního trenéra Ekapol Čanthawong cítil trochu trému, poprvé měl totiž být s týmem sám. O to pečlivěji se připravoval.
„Dávej si pozor!“varoval ho před odchodem hlavní trenér.
Chlapci vyrazili na kolech na hřiště v pohoří Dong Nai Non, do divoké oblasti plné vodopádů a nepřehledných jeskyní. Cestou se rozhodli, že nakouknou do rozsáhlého jeskynního komplexu Tcham Luang, aby si kluci před tréninkem užili trochu dobrodružství. Je možné, že chlapci mladého trenéra umluvili.
Hodiny, které následovaly, spustily řetězec událostí, který dodnes napjatě sleduje celý svět.
Důležitou roli v něm sehrál právě pětadvacetiletý Ekapol Čanthawong.
Jen málokteří ho nyní vnímají jako ničemu, který kluky zbytečně vystavil smrtícímu riziku, neboť si přece musel všimnout varování před vchodem do jeskyně, platného pro období dešťů.
Většina Thajců ho naopak považuje za hrdinu.
Prudké monzunové lijáky a stoupající hladina vody dvanáct fotbalistů ve věku jedenáct až šestnáct let a jejich trenéra v rozlehlé jeskyni uvěznila. Záchranáři je našli po dlouhých devíti dnech, unavené, hladové, ale živé.
Úporná záchranná operace stále probíhá, osm chlapců se už dostalo v pořádku na světlo. Zbylí čekají.
Pomohla i meditace
Je pochopitelné, že pozornost se soustředila na jediného dospělého, bývalého mnicha Ekapola Čanthawonga, a na roli, kterou v celé vyhrocené události sehrál.
Sám kouč se už příbuzným dětí omluvil. Poslal jim dopis, v němž vyjádřil lítost nad tím, že všem způsobil takové starosti a bolest. „Rodičům všech dětí slibuji, že se o ně
Mladý trenér zavedl své svěřence do jeskyně v riskantních podmínkách, Thajci mu však odpustili. „Bez něj by nepřežili,“shodují se všichni
budu starat nejlépe, jak to půjde. Chci poděkovat za veškerou podporu a chci se rodičům omluvit,“napsal minulý týden v sobotu.
Pohnutý příběh má však i svou druhou stránku. V té je mladík, který před třemi lety opustil buddhistický klášter, pro většinu příbuzných trpících chlapců kupodivu kladnou postavou. Hrdinou, jehož seslali sami bohové, aby jejich milované zachránil. Thajskými sociálními sítěmi se lavinovitě šíří karikatura, na níž Ekapol medituje v jeskyni a v náručí drží dvanáct prasátek.
„Nikdo se na vás nezlobí“
Podle záchranářů, kteří chlapce našli choulící se ve vyvýšené jeskynní kapse, se Ekapol v průběhu tragédie zachoval bezvadně. Nepanikařil, chlapcům rozdělil své jídlo, učil je meditovat a maximálně hospodařit se zbývající energií. Neustále je povzbuzoval a všemožně se snažil jim přetěžký úděl ulehčit.
Jeho výcvik, který získal v buddhistickém klášteře, se v extrémních podmínkách náramně hodil.
„Chceme, abyste věděl, že se na vás nikdo z rodičů nezlobí, tak se toho nebojte,“napsali rodiče jednoho chlapce v reakci na trenérův dopis.
Ekapol byl sirotek, rodiče ztratil v deseti letech. V době, kdy mu bylo zhruba tolik jako jeho fotbalovým svěřencům, vstoupil do buddhistického kláštera. Mnišskou kutnu však odložil, aby se mohl starat o nemocnou babičku v severothajském městě Mae Sai. Nadále vypomáhal v klášteře, ale už jako laik, a vedle toho začal trénovat nově založený tým Divočáků.
Mezi chlapci, kteří vesměs vyrostli chudí a patřili k etnickým menšinám z thajského pohraničí, našel nový smysl života.
Spolu s hlavním trenérem Nopparatem Khanthavongem vymysleli systém, v němž je motivovali, aby se vedle míče nezapomněli náležitě věnovat také škole. Za dobré známky přišla odměna – třeba nové tkaničky do kopaček.
„Miloval ty chlapce víc než sebe,“řekl v thajské televizi Ekapolův dlouholetý přítel Khampai, který vypomáhá v kavárně náležící ke klášteru v Mae Sai. „Nepije, nekouří, pracoval na svém vlastním rozvoji a k tomu vedl i kluky,“dodal.