Hra o zlato: trikolora, nebo šachovnice?
Fotbalový svět se těší na finále. Francii vyzve... Chorvatsko!
Jan Palička s přispěním Davida Čermáka
R uský prezident Vladimir Putin na nedělním finále bude. To se vědělo dávno.
Francouzský prezident Emmanuel Macron dorazí taky. Přece si nenechá ujít bitvu, po které jeho fotbaloví vyslanci můžou podruhé v dějinách vyhrát mistrovství světa.
To anglická královna Alžběta, která naposledy fotbal z tribuny sledovala při finále Eura 96, se do Ruska nevydá. Místo ní v lóži bude sedět Kolinda Grabarová Kitarovičová, prezidentka Chorvatska. Tým se šachovnicí na dresech včera Anglii porazil 2:1 a těší se na historickou chvíli: poprvé bude hrát o zlato!
Rozhodlo se až v prodloužení, ve 109. minutě zápasu. Nahecovaný útočník Mandžukič vlétl do vápna, využil liknavosti stopera Stonese a střelou na zadní tyč trefil finále.
Chorvaté se divoce radovali, naskákali na sebe a za chvíli se omlouvali fotografovi, kterého při oslavách u reklamní bariéry zalehli.
Natřískané Lužniky viděly další úžasné drama. První poločas? Ten patřil Angličanům, kteří od páté minuty vedli po ráně Trippiera z přímého kopu. Druhý? Tam zase vládli Chorvaté: Perišič vyrovnal, když ve vápně předskočil Walkera, švihl nohou a uklidil míč za gólmana Pickforda. Pak ještě trefil tyč, ale gól už nepadl, takže se šlo do prodloužení, pro Chorvaty už třetího v řadě. Tentokrát nenechali zápas dojít až do penalt a rozhodli.
„Těžko hledám slova. Fantazie! Jak kluci hráli, jak bojovali! Ukázali celému světu, že opravdu umí hrát fotbal,“jásal trenér Zlatko Dalič.
Třicet tisíc anglických fanoušků, kteří sledovali zápas v londýnském Hyde Parku, se mezitím chytalo za hlavu. Šance na to, že Angličané po dvaapadesáti letech dosáhnou konečně zase na finále, vyhasla.
Zato během úterní noci na proslulé pařížské třídě Champs-Élysées zářily ohňostroje a fanoušci slavili až do rána, když Francie v semifinálové řeži překročila Belgii (1:0). Hlavička stopera Umtitiho, který se narodil v Kamerunu, je zatím posledním potvrzením, že fotbal má znovu logiku.
Francie si finále zaslouží. Už tím, že ho trefila po standardní situaci, což se na turnaji jeví jako nejdůležitější zbraň. Trenér Deschamps kromě toho pragmaticky poskládal skvělý tým, ve kterém si hráči nepřekáží. Perspektivní obrana, zkušený bijec Giroud na hrotu. Anebo jinak: od přemýšlivého kapitána Llorise v brance přes roztančeného miliardáře Pogbu až po mladičkého zabijáka Mbappého, který ještě nebyl na světě, když Les Bleus v roce 1998 triumfovali poprvé a naposledy.
I tehdy byly plné ulice, před obrovskými plátny se fandilo bláznivě i procítěně. Tým kolem šéfa Zidana všechny zválcoval. Pro letošek mělo být z bezpečnostních důvodů veřejné promítání zakázané, leč Francouzi neodolali. Euforie je příliš velká. „Vive la France! Vive la Republique!“křičel útočník Antoine Griezmann po postupu do finále, zatímco sportovní list L’Équipe hledal správná slova, jak úspěch popsat: „Francouzi zardousili Belgii. Udělali to tak, jako by to byla ta nejnormálnější věc na světě. Vášnivě, metodicky, s převahou.“
Trenér Deschamps, kapitán mistrů světa před dvaceti lety, už vyhlížel nedělní vrchol: „Jsme spolu padesát dní a síly by měly logicky ubývat. Ale já mám pocit, že by moje mužstvo mohlo hory přenášet.“Tak ještě poslední zápas. Finále proti Chorvatsku.