Jak si Donald Trump upletl bič sám na sebe
Rutina Kamila Struhy, editora MF DNES
Za ovlivňování amerických prezidentských voleb v roce 2016 Ruskem nese osobní zodpovědnost Vladimir Putin, řekl v podstatě Donald Trump. Ještě při setkání s ním v Helsinkách však tvrdil, že nevidí jediný důvod, proč by se Rusko mělo pokoušet ovlivnit americké prezidentské volby. Taky vám to trochu připomíná slavnou scénu z Pyšné princezny, ve které zmatený král říká: „Odvolávám, co jsem odvolal, a slibuji, co jsem slíbil.“
Jenže takhle Trump vede svou zahraniční politiku. Má vždy určitý cíl, třeba i v USA či světě nepopulární, a vystřeluje jeho směrem pokusné balonky, aby zjistil, co mu ještě projde a co ne. A pak klidně obrátí o 180 stupňů. Jako ve výše zmíněném případě.
Američtí politici, ať už z demokratické, nebo z republikánské strany, totiž žádné velké smíření s Ruskem nechtějí. Představuje pro mnoho z nich stále arcinepřítele a Vladimir Putin jim vlastně nahrává svým přístupem v Sýrii i ve východní a střední Evropě.
Takže hledání jakéhokoliv kompromisu s Moskvou bude pro amerického prezidenta velmi složité. I proto, že mnoho amerických voličů Rusku také nevěří.
Vzpomínáte si ještě na Moniku Lewinskou? Románek s ní v podstatě zničil demokratu Billu Clintonovi jeho druhé prezidentské období. Pořád se musel bránil, že on neudělal nic hrozného. Jenže republikáni ho neustále bombardovali a došlo to tak daleko, že ho málem odvolali z úřadu.
Trump a Rusové, kteří mu údajně měli pomoci při výhře v prezidentských volbách v roce 2016, představují v očích demokratů podobný klacek, který jim má pomoci nejen „vypráskat“republikánskou většinu z Kongresu v listopadových volbách.
Muellerova komise vytvořená při ministerstvu spravedlnosti, která to vyšetřuje, jim slouží jako prostředek, jak stále přiživovat oheň pod tématem. Už se točí kolem lidí z Trumpovy kampaně, jeho syna Donalda i dcery Ivanky a jejího muže Jareda Kushnera. Nově zadržela Rusku Mariji Butinovou, která se údajně pokoušet získat vliv na prezidenta.
Pokud by se ukázalo, že je na tom jen zrnko pravdy, mohl by Trump dopadnout jako republikánský prezident Richard Nixon po aféře Watergate. Šéf Bílého domu však pořád dokola opakuje: Neuzavřel jsem s Rusy žádnou tajnou dohodu. Je to jen „hon na čarodějnice“. A nikdo zatím opak nedokázal.
Současně však Trump odmítá přistoupit na hru o arcinepříteli z Ruska. A to začíná ubližovat některým republikánským kandidátům při volební kampani.
Ve vyšetřování ruského vlivu na americké volby v roce 2016 a jejich možné spolupráce s Trumpem zůstávají všechny možnosti otevřené. Newyorský byznysmen mohl vědomě spolupracovat s Rusy ve volební kampani, ale proč by riskoval hned na začátku vlastní politické přežití? Spíš to vypadá, že se jeho osobnost hodila Moskvě, která chtěla v USA vyvolat chaos, a tak mu občas přihráli.
Jenže nakonec po jeho vítězství Rusové zjistili, že Trump je neřízená střela, která se nedá osedlat.
Pro amerického prezidenta to však znamená jediné. Až do konce volebního období nad ním bude viset podezření a bude z něj vysávat energii, čímž se naruší akceschopnost celé vlády. Z amerického orla, který dosud hrdě létal nad bojišti a všichni se ho báli, by se mohla stát vysmívaná kulhavá kachna. A nakonec už nebude tak důležité, jestli Donald Trump vyklouzne ze sítě Muellerovy komise jako v minulosti Bill Clinton z osidel jiné podobné, protože škodu už nepůjde odčinit.