Připadali si jako idioti, tak začali poskakovat

Slova, kterými duo Igor and Moreno uvozuje svoji show Idiot-Syncrasy, jsou vlastně všeříkající: „Když jsme začínali, tak jsme chtěli představením změnit svět. Připadali jsme si jako idioti. Tak jsme začali hodně tancovat. A skákat. Volali jsme po návratu lidových tradic Sardinie a Baskicka. Zpívali jsme. A skákali ještě víc. Pohltilo nás to. Nyní slibujeme, že budeme držet při sobě. Slibujeme, že vydržíme. Slibujeme, že uděláme, co bude v našich silách.“

Dvojice umělců Igor Urzelai a Moreno Solinas, kteří vystoupili v pražském Divadle v Celetné v rámci festivalu Nultý bod, působí společně v Londýně už jedenáct let. Do Čech přivezené představení je hned první jejich společnou prací. Jak už bylo zmíněno v úvodu, oba se snaží navázat na své kořeny – Urzelai pochází ze španělského Baskicka, Solenas ze Sardinie. I proto v úvodu předstoupí před diváky a začínají a capella zpívat starou píseň známou pod jménem Procurade 'e moderare, kterou obyčejní Sardiňané protestovali proti šlechtě a která se letos stala oficiální hymnou italského ostrova.

Více než procítěný dvouhlasý zpěv však diváky zaujme, že oba akrobaté stojí na pódiu oděni dost neakrobaticky – mají na sobě bundu, džíny a na nohách tenisky. Igor a Moreno však začínají během zpěvu rytmicky skákat, a jak skáčou, odhazují své svršky. Oba pánové se přitom neustále tváří, jako by neuměli do pěti počítat, a publikem tak zavlní první smích. V tu chvílí ještě netuší, že skákat se ve stejném rytmu bude další půlhodinu. I když to dle popisu může znít jako pořádná nuda, oběma performerům se jakýmsi vnitřním kouzlem daří vzbudit v divácích sympatie.

Stačí to?

To je ostatně hlavní předností kusu Idiot-Syncrasy. Igor a Moreno se rytmizovaným skákáním, které v druhé polovině představení nahradí rotování a kroužení po pódiu, snaží poukázat na sounáležitost a nutnost držet při sobě. Divák má prostě tendenci oběma chlapíkům držet palce, aby fyzicky náročnou aktivitu vydrželi.

Komunikaci s publikem se dvojice snaží podpořit ještě rozdáváním slivovice, což ovšem výslednou atmosféru večera spíše narušuje a navíc to není ani příliš originální. Dlužno dodat, že i přes sympatie, kterou dvojice vyvolává, utáhne půlhodina skákání, pět minut se slivovicí a dvacet minut kroužení večerní představení jen těžko. Výsledná hodina by se dala o polovinu smrsknout a divák by přitom neodcházel ochuzen.

Igor a Moreno jsou držiteli mnoha oborových cen a jsou bezesporu talentovaní performeři, zůstává tedy otázkou, zda se u nás museli uvést právě prvotinou. Diváci Nultého bodu jsou zvyklí na víc.