Rostl jsem s Indianou Jonesem, teď hodlám naslouchat ženám

Rasismus, sexuální zneužívání dětí v katolické církvi a nejnověji kauza MeToo. Americký spisovatel Brendan Kiely ve svých knihách reflektuje témata, která by jeho spoluobčané často raději zametli pod koberec. Do Česka zavítal na festival Colours of Ostrava.

Gratuluji, údajně jste se dostal i na seznam zakázaných autorů.

Ano, některé americké knihovny i školy zakázaly studentům četbu Zimního evangelia. Občas si proti mě zaprotestovali a samozřejmě pár lidí v rodině mě kritizovalo, proč píšu „o takových věcech“.

Popisujete v ní dospívání zneužívaného chlapce. Sám jste s několika oběťmi mluvil. Bylo náročné si k nim najít cestu?

Obdivoval jsem, s jakou otevřeností dokázali o té ohavné zkušenosti mluvit. Považuju je za hrdiny a hlavně za opravdové muže.

Mužnost je velké téma vaší nové knihy Tradice. Posloužili vám i oni jako inspirace?

Určitě, uvědomil jsem si, že muž nemusí být Indiana Jones a mávat kolem sebe bičem, aby byl chlap. Tito muži, kteří si naopak od svého dětství procházeli konstantním zneužíváním a navzdory tomu dokázali v dospělosti kolem sebe vybudovat láskyplné prostředí, jsou pro mě skutečným předobrazem mužství. Samozřejmě však bylo důležité i to, že tu byla ochota ze strany veřejnosti jim naslouchat.

To musí být velká zodpovědnost, rozhodnout se jejich zážitky přenést na papír.

Ze začátku jsem byl vyděšený. Netušil jsem, jak dokážu vykreslit jejich příběhy, abych jim neublížil. Taky jsem Zimní evangelium psal dlouhých sedm let. Nicméně jsem věřil, že to není lokální problém. Knězů, kteří zneužívali děti, bylo mnohem více a já věděl, že pokud o tom nebudeme mluvit a psát, všechna ta zvěrstva se mohou opakovat. Samozřejmě o tom informovaly noviny a televize, tušil jsem však, že je potřeba lidem nabídnout bližší a méně odosobněný pohled.

Podobnou potřebu jste asi cítil i u Tradice. Byla katalyzátorem příběhu, který se snaží nabídnout novou definici maskulinity propírané kauzou MeToo?

Byla to obecně atmosféra dnešní společnosti. Protiví se mi modely mužnosti, které vidím v knihách nebo filmech. Proto jsem vytvořil definici, která se zakládá na pokoře, schopnosti naslouchat a soucítit. To jsou důležité hodnoty, které pak tvoří silné vůdce a osobnosti schopné kompromisu a dialogu.

Protiví se mi modely mužství, které vidím v knihách či ve filmu. Brendan Kiely spisovatel

Jaký je tedy ten starý model mužnosti?

Problém je, že on žádnou pevnou definici nemá. Zakládá se pouze na tom, že vše, co by mohlo připomínat ženské cítění či vyjadřování, je špatně a muž se tak nesmí chovat. Pokud si pětiletý chlapec myslí, že si musí hrát s auty nebo se s někým prát, protože jinak z něj nebude muž, dříve či později se u něj rozvine agresivita.

Ačkoliv se Hollywood tváří, že tyto nové hodnoty podporuje, filmy tak moc nepůsobí.

Já například vyrostl na zmiňovaném Indianu Jonesovi nebo Jamesi Bondovi, a ač to jsou skvělé filmy, začalo mě štvát, že každý příběh vypadal stejně – muž udělá něco statečného a získá krásnou ženu. Co kdyby se však ta žena místo trofeje stala klíčem k řešení problému?

Tak máme třeba Wonder Woman.

To je film, ze kterého mám rozporuplné pocity. Na jedné straně asi je feministický, na druhou stranu – podívejte se, jaké jí přidělili kostýmy a na čem stojí zápletka. To má do emancipace daleko.