V Číně vládne korupce byznysu i přátelství

Aj Wej-wej literárního světa. Tak se mluví o čínském spisovateli Mu-žung Süe-cchunovi, který se snaží otevřeně psát o poměrech ve své zemi, cenzuře navzdory. V češtině mu nyní vychází první kniha nazvaná Než slehne rudý prach, kterou vydává nakladatelství Argo.

Süe-cchun navštívil Česko poprvé před čtyřmi lety v rámci Fora 2000, kdy mluvil o vlastních zkušenostech s cenzurou literatury v Číně. Sám se nikdy nestal členem tamního Svazu spisovatelů a řadí se k mladé generaci čínských autorů, která se ve světě proslavila prostřednictvím internetu. Kvůli omezování osobních i autorských svobod se Süe-cchun rozhodl pro život v Hongkongu, odkud mimo jiné přispíval pro deník New York Times.

Než slehne rudý prach je třetím z celkem šesti autorových románů. Poodkrývá, jak hluboko ve strukturách čínského soudnictví, byznysu a společnosti zakořenila korupce. Sám jakožto bývalý zaměstnanec několika čínských právnických firem poměry velmi dobře zná.

Všemocná cenzura

V originále kniha vyšla před deseti lety a po všech cenzorních zásazích čítala pouhých deset tisíc znaků (to je pro představu necelých šest stran textu formátu A4). Špatně pak podle úředníků vyzníval i závěr vyprávění, kvůli kterému musel autorův nakladatel skončit se svým podnikáním.

Hlavním hrdinou příběhu je mladý advokát Wej Da, který se shodou nešťastných okolností dostává do vězení, kde poznává, jak zvrácený justiční systém postavený na úplatcích a sexuálních službách jeho zemi vládne. Jenže musí přežít, a hlavně se naučit plavat – v doposud nepoznaných vodách.

„V Číně není právníka, který by neznal hru zvanou ‚profi-mahjong‘, jejímž principem je jednoduše přihrát prachy soudci. Představuje to skvělý herecký výkon: musíte všechno prohrát a ještě to vhodně vysvětlit,“píše se v knize, kde dále zaznívá, že advokacie v Číně se dá popsat jako podvod, poslušnost a přetvářka.

Paradoxem zůstává, že i přes nespornou výpovědní hodnotu a prodejní úspěch, kterou Süe-cchunova práce má, se její autor necítí jist sám sebou a přiznává, že asi nikdy nebude. V rozhovoru pro South China Morning Post vysvětlil, že se nemůže zbavit hlasu svého konzervativního kantora ze základní školy, který jeho vůbec první vyprávění označil za nesmysl. Možná by však stálo za to zjistit, jak o jeho knihách asi smýšlí dnes.