Pro americký jih byl čaj příliš horký. Tak do něj začali sypat led

Japonský čajový obřad se může protáhnout i na čtyři hodiny. Zatímco hostitel šlehá bambusovou metličkou chasen v keramické misce čajový prášek, za okny poklidně přetéká čas z přítomnosti do minulosti. „Čaj se připravuje z hlubokých vod mysli, jejichž hloubka je nekonečná,“prohlásil o čaji v 16. století šógun Tojotomi Hidejoši.

Co si budeme namlouvat, na takové rituály je Evropa příliš uspěchaná, natož Nový svět. Tam není čas čekat ani na to, až čaj vychladne, zvlášť když žijete na horkém jihu.

Takže proč mu nepomoct trochou ledu? Zatímco tradice pití čaje údajně trvá téměř pět tisíc let, ten ledový se začal ve Spojených státech připravovat v 60. letech 19. století. První tištěný recept na Ice Tea pochází z roku 1879 z publikace Housekeeping in Old Virginia. Marion Cabell Tyree v ní doporučila hospodyňkám naplnit pohár ledem, přidat dvě lžičky cukru a pak přilít důkladně vylouhovaný zelený čaj. Domácí osvěžení bylo na světě.

Na začátku 20. století byl však ledový čaj (nebo také sladký čaj čili Sweet Tea) populární hlavně ve státech bývalé Konfederace. K tomu, aby se jeho obliba přelila i do států Unie, pomohlo parné léto roku 1904, Světová výstava v St. Louis a mazaný majitel čajových plantáží Richard Blechynden. Protože ve vedru se k němu do stánku na šálek vřelého nápoje nikdo nehrnul, přidal do něj led – a už nestačil servírovat. Móda pití ledového thé se tak rozmohla po celé Severní Americe, byť v jisté úpravě, totiž bez cukru.

Dnes se pije ledový čaj po celém světě, co kontinent, zem či národ, to vlastní recept. Používá se ovoce, v Evropě najdete i ledový nápoj s bublinkami, Japonci mají rádi čaj zelený a neslazený, indická varianta přidává k černému čaji med, zázvor, hřebíček, kardamom, skořici a bílý pepř a třeba v Thajsku narazíte na ledový čaj slazený cukrem a kondenzovaným mlékem.