Vinice ustoupily městu, zůstaly jen názvy ulic

Hlavní město už od středověku obklopoval široký pás vinohradů. Révě se dařilo v Dejvicích, Modřanech, Braníku na Novém Městě i na Vinohradech. Dnes je obnoven jen zlomek z nich.

Nejstarší pražské ulice byly pojmenovány už ve středověku třeba podle zboží, které se zde prodávalo, podle řemeslníků, kteří v místě sídlili, nebo i podle domovních znamení. S bující výstavbou v následujících stoletích se hojně rozšířily také názvy spojené s dějinami a osobnostmi českými i světovými.

Samostatnou kapitolou jsou však jména ulic odvozená od místních názvů, historických usedlostí či odkazující na zemědělskou a hospodářskou minulost jednotlivých lokalit. A k Praze v tomto ohledu po staletí neodmyslitelně patřilo pěstování vinné révy. Místo vinic už dnes v mnoha případech stojí domy a silnice a právě názvy ulic jsou často tou poslední připomínkou vinařské tradice.

V první řadě je potřeba zmínit rozlehlou oblast, která příznačně nese název Vinohrady a jejímž středem prochází dlouhá Vinohradská třída. Čtvrť i ulice získaly svá jména podle nepřeberného množství vinic, které tam stály dávno předtím, než se území stalo součástí hlavního města.

Zakládány byly už v průběhu 14. století za vlády císaře Karla IV., naopak definitivně ustoupily mohutné zástavbě bytových domů na přelomu 19. a 20. století. Zůstaly po nich názvy některých usedlostí, jako je Folimanka, Smetanka, Šafránka nebo Zvonařka. Dodnes se dochovala pouze vinice Grébovka o rozloze 1,7 hektaru, kde se každoročně v září koná tradiční vinobraní. U východního konce Vinohradské se ještě nachází ulice Na Vinici, která také dává vzpomenout na minulost místa. Katastrálně však už patří do Strašnic v Praze 10.

I v sousedním Novém Městě ještě počátkem 19. století rostla v hojném množství réva, později ale musela ustoupit německé univerzitě a botanickému ústavu. Dnes tam má své zázemí Přírodovědecká fakulta nebo 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy a místem vede ulice Viničná.

Hroznům se dařilo u Vltavy

Rozlehlé vinohrady stávaly i na svazích nad Vltavou. Především se jednalo o oblast Vyšehradu, kde byly v posledních letech znovu obnoveny, a to na čtyřech místech. A podobné to bylo i v Braníku, díky tomu získaly svá jména tamní ulice Na Vinohradu, Nad Vinohradem a Pod Vinohradem.

Bohatou vinařskou historii mají i Modřany ležící jen o kus dál proti proudu. První zmínky o tamní vinici také nazývané jako Arcibiskupská

pocházejí už z roku 1178 a jsou obsaženy v listině panovníka Soběslava II. Dařilo se jí i v dalších stoletích, a to až do roku 1929, kdy v důsledku tuhé zimy kompletně vymrzla. Znovu založit se ji podařilo až koncem 80. let minulého století a na 1,5 hektarech dnes rostou odrůdy jako Ryzlink rýnský nebo Muškát moravský. Součástí areálu je dnes i památkově chráněný viničný dům z roku 1801, který radnice Prahy 12 obnovila v roce 2014. Poblíž místu vedou komunikace Nad Vinicí a Pod Vinicí.

Nad řekou v Troji roste v současnosti réva vůbec nejhustěji. Náhoda to rozhodně není, i tam historie vinic sahá hluboko do minulosti. Důkazem je i název ulice Na Kazance, která odkazuje na bývalou vinici a hospodářskou usedlost z konce 17. století. A podobný původ mají i další tamní ulice Na Šutce a Na Salabce.

Příhodné podmínky pro vinnou révu našli naši předci i poblíž Berounky. Dnes o tom už ale svědčí jen jména radotínských ulic Na Viničkách a Vinohrady.

Desítky usedlostí na Hanspaulce

Oblast Hanspaulka v Praze 6 svůj název získala podle jedné z mnoha bývalých usedlostí obklopených vinicemi, která byla po roce 1733 přestavěna Hansem Paulem Hippmannem na barokní zámeček a nyní v něm sídlí Institut Václava Klause.

Celé území přestavěli Pražané na luxusní vilovou čtvrť ve 20. letech minulého století. Tehdy řada ulic dostala název právě podle vinic, které tam bývaly od 14. do 18. století. Jedná se například o Kadeřákovskou, Krocínovskou, Na Vlčovce, Na Beránce, Na Julisce, Na Kotlářce a na tuto minulost navazuje od roku 1929 i komunikace Na Viničních horách.

Ve stejné lokalitě se nachází také ulice Vilímovská. „Bývalá vinice Vilémovská či Vilímovská vznikla roku 1639 spojením dvou vinic. Její

jméno pochází z dob, kdy byla majetkem registrátora komorní účtárny Adama Františka Vilémovského,“uvádí Marek Lašťovka ve své publikaci Pražský uličník.

Další tamní zaniklou vinicí byla Fišerka, které se ale původně říkalo Termanka. Název získala podle svého majitele a primátora Nového Města pražského Pavla Daniela Termana, který ji vlastnil od roku 1648 a dal v místě mimo jiné postavit příbytek pro vinaře. Teprve v roce 1720 ji koupil písař Jan Ondřej Fišer, který tam o deset let později vybudoval usedlost. Ta dodnes nese jméno Fišerka a podle ní se jmenuje i přilehlá ulice.

V kdysi průmyslové Libni nalezneme ulici Vinoplanickou. Důvod je prostý, roky tam totiž pracovala Hubínkova továrna na likéry. A ve Vysočanech je komunikace U Vinných sklepů, které tam skutečně bývaly. Od 19. století sloužily vinařským závodům bratří Tauberových, které po několika změnách vlastníků i znárodnění produkovaly víno až do svého zániku v roce 1996.