Nepitelná voda

Voda v české přírodě je kvůli teplu a pesticidům natolik znečištěná, že už se blíží hranici, kdy z ní lze ještě ve vodárně udělat průzračnou a pitnou

Každá druhá vodní nádrž je teď v létě jako brčál a nikoho by ani nenapadlo se v tom koupat. Stačí ale doma otočit kohoutkem a do skleničky, hrnce nebo vany teče čirá voda. Tatáž voda, která byla v přehradním jezeře tak sytě zelená.

Odborníci varují – kvalita této surové vody se prudce zhoršuje a dostává se na hranici, kdy z ní ještě lze udělat čistou a pitnou.

„Lidé mají představu, že se čistá voda bere někde v podzemí, že tam je schovaná, a když teče z kohoutku, tak by měla být téměř panenská. Ale ta voda protéká nějakou krajinou a buď je v podzemí, nebo teče řekou, a ta je ovlivňovaná lidmi,“říká vedoucí útvaru vodohospodářských laboratoří Marek Liška ze státního podniku Povodí Vltavy.

Důvodů jejího zhoršení je více. Tím nejaktuálnějším je sucho, které ovlivňuje zejména povrchovou vodu. „To vede k tomu, že se zhoršuje kvalita vody obecně. Narůstá množství organických látek, narůstá množství živin, a tím následně dochází i k rozvoji vodního květu – sinic a řas – který kvalitu vody ovlivňuje významně,“říká Martin Pivokonský, ředitel Ústavu pro hydrodynamiku Akademie věd ČR.

Sucho ovšem není jediným viníkem, proč se sinice a řasy ve vodě množí. Svůj podíl na tom má špatné hospodaření v krajině, které je podle Pivokonského přírodě cizí. „Aby se dosáhlo požadované produkce, musíme plodiny výrazně hnojit. A protože je dnes půda už natolik ochuzená, že neudrží živiny, tak se hnojivo stříká přímo na listy,“vysvětluje Pivokonský.

Protože se mění celkové klima, je méně srážek, a když už nějaké jsou, tak náhlé a vydatné, hnojiva spláchne první přívalový déšť a ta pak doputují až do nádrže. A jelikož je kvůli suchu málo vody, živiny se zkoncentrují a to původcům vodního květu velmi svědčí.

To je pro vodárny problém. „Přítomnost produktů řas a sinic, jakož i pesticidů je z hlediska úpravy surové vody na vodu pitnou pro vodárny závažným zjištěním. Výrazným způsobem komplikují, či dokonce znemožňují proces úpravy vody,“říká ředitel Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR Oldřich Vlasák.

Kromě pesticidů a dalších chemických látek se ve vodě objevují také léčiva. Je to logické, lidé jich ročně spotřebují velké množství a tělo všechny účinné látky nezpracuje. Třeba běžného léku, jako je brufen, se u nás ročně spotřebuje přes sto tun. Zbytky léků se z těla vyloučí a doputují až do čistírny odpadních vod, odkud se vyčištěná voda vrací zpátky do vodních toků. Problémem však je, že většina současných „čističek“je nedokáže z vody úplně odstranit.

„V České republice se zatím odstraňování léčiv z vody nedaří řešit, protože je to velmi drahé,“vysvětluje vedoucí útvaru vodohospodářských laboratoří Marek Liška ze státního podniku Povodí Vltavy. Ten ze zákona sleduje kvalitu povrchové vody. „Monitoring máme zacílený na řadu látek, třeba i na živiny a běžné organické znečištění. Farmaka sledujeme až posledních 6 let,“říká Liška.

Situace je o to komplikovanější, že nových léčiv stále přibývá. „V roce 2005 jsme měřili asi 10 pesticidů a dnes jich měříme 220. Stejně tak je to i s léky, dřív jsme neměřili žádné a dnes jich máme na seznamu asi 80,“vysvětluje Liška.

Limity koncentrací léků v surové a pitné vodě přitom zatím žádné nejsou. Evropská komise tuto problematiku řeší tím, že zavádí takzvaný watch list látek, které by měly jednotlivé země zkušebně monitorovat.

„V současné době neexistují žádné věrohodné vědecké studie o negativních účincích na lidské zdraví v koncentracích, kterou jsou dnes v povrchových či podzemních vodách detekovány,“vysvětluje Oldřich Vlasák, ředitel Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR.

Na co však už odborné studie existují, je vliv farmak na vodní živočichy. Jde zejména o vliv hormonů, hormonální antikoncepce mění poměr pohlaví, kdy je u ryb nebo i u raků více samic než samců.