Ohrožená pitná voda
Kvalita zdrojů vody se nejen kvůli suchu, sinicím a pesticidům stále zhoršuje
Velký problém pro úpravny vody nastává ve chvíli, kdy sinice a řasy začnou koncem léta odumírat. „V tom okamžiku jejich buňky prasknou, vylije se jejich obsah a tyto látky se dostanou do celého vodního sloupce. Některé mohou být i toxické,“vysvětluje Pivokonský.
To představuje pro úpravny vody velké obtíže, protože ztěžují, popřípadě i maří proces výroby pitné vody.
„Řadu z těchto látek, které přitečou na úpravnu, neumíme odstranit, tedy alespoň současnými technologiemi to jde velmi špatně,“říká Pivokonský. „Z toho, co neodstraníme, pak v průběhu dalších fází úpravy vody – například chlorací – mohou vznikat jiné látky, kterých je sice malé množství, ale jsou zdraví škodlivé. A navíc mnohé z nich působí bezprahově, což znamená, že u nich nelze s určitostí stanovit koncentraci, která by byla ještě bezpečná,“varuje Pivokonský.
Koktejl s chloroformem
Jednou ze sledovaných látek je třeba chloroform, u kterého je vyhláškou nastavený limit 30 mikrogramů na litr, otázkou ale podle Pivokonského je, zda neškodí už i menší množství. Chloroform je přitom karcinogenní látka, která se kdysi používala na uspávání před operacemi. Do povrchové vody, která teče krajinou, se dostávají i další látky, které odborníci v tuto chvíli, jak sami říkají, ani neumí ještě pojmenovat. „U surové vody jde hodně o takzvaný koktejlový efekt. Tady se tím začínáme zabývat, v zahraničí na to běží už výzkumy, jaký může mít vliv,“konstatuje Marek Liška z Povodí Vltavy.
Problematické začínají být i podzemní vody. I sem se dostávají třeba pesticidy používané v zemědělství.
A ukazuje se, že jejich koncentrace neustále narůstá. V některých zdrojích dokonce už dosahují hodnot, které jsou dle Pivokonského alarmující. „Samozřejmě podzemní zdroje v podhorských nebo horských oblastech nebudou tak kontaminovány jako třeba v Polabí, kde je intenzivní zemědělská výroba,“zdůrazňuje Pivokonský.
Podzemní vody přitom tvoří asi 47 procent zdrojů pro výrobu pitné vody, tedy téměř polovinu.
Zvyšující se přítomnost pesticidů ve vodě ovšem představuje pro úpravny náklady navíc. „Pokud jsou překračovány hygienické limity pro pesticidy, je nutné úpravnu vody doplnit o další stupeň pokročilých technologií,“říká Vlasák.
Miliony ve vodě
Nejčastěji jde o proces ozonizace, kdy je voda čištěna ozonem a následně proteče přes filtr s aktivním uhlím. V Česku byla o tento stupeň úpravy v nedávné době doplněna úpravna vody Plzeň-Homolka, kde zdrojem surové vody je řeka Úhlava. „Velký projekt chystá i úpravna vody Želivka, zvýšené koncentrace pesticidů se z důvodů intenzivního zemědělství v celém povodí Vltavy nacházejí i ve vodní nádrži Švihov,“doplňuje Oldřich Vlasák.
Rekonstrukce jedné úpravny vody se ovšem může vyšplhat až k desítkám milionů korun. Konkrétně ta ve Zlíně stála podle Vlasáka 80 milionů. Technologicky si však Česká republika nestojí úplně špatně. Naše vodárenství má dlouholetou tradici a dlouhodobě se v něm používají jedny z nejmodernějších technologií. „Naši předci vybudovali vodárenské soustavy, jsou sesíťované, tak se zatím třeba nestalo, že by bylo vody málo,“říká profesor Václav Janda z Ústavu technologie vody a prostředí VŠCHT.
Nejvydatnější zdroje jsou podle něj vyčištěné odpadní vody. V této souvislosti se stále častěji mluví o takzvané šedé vodě, kdy se například recyklovaná voda z koupelen používá ke splachování. „Chytrá města budoucnosti by měla vodu recyklovat co nejvíce, vzorem nám může být JAR nebo Izrael,“dodává profesor Janda.
Jednou ze sledovaných látek je třeba chloroform, u kterého je vyhláškou nastavený limit 30 mikrogramů na litr. Otázkou ale je, zda neškodí už i menší množství.