Kornfeil: Mým snem je létat
Už byl v Brně pátý. Teď má Jakub Kornfeil šanci stát při domácí Velké ceně na pódiu.
Zatím nechce prozradit detaily, ale věří, že už na konci srpna oznámí přestup do vyšší kategorie. Po 10 letech v nejnižší kubatuře Jakub Kornfeil cítí, že by tu zakrněl a že je změna nevyhnutelná. „Je to jako v životě. Když zůstáváte dlouho v jedné práci, stane se z toho rutina. Je nutné se posunout dál,“říká motocyklista před nedělním závodem mistrovství světa v Brně.
Vyjde ten přestup?
Věřím tomu. Jsem v Moto3 nejstarší, takže je nutné kráčet vzhůru k novým zítřkům. Problém je ten, že do Moto2 je hrozně těžké se dostat. Je tam přetlak, chtějí tam jezdci ze superbiků, vracejí se i z MotoGP. Ani první tři kluci z Moto3 nemají jasné, že tam budou mít sedačku.
Nedávno Karel Abraham říkal, že teď o angažmá jezdců rozhoduje hlavně politika. Že víc než výsledky je důležité, kdo je z jaké země, kolik přinese peněz.
A má pravdu. Mě to štve, protože jsem se snažil vždycky místo získat svými výsledky. Jenže teď má každý tým Moto3 svou motoškolu, mají juniorské týmy ve španělském mistráku CEV, takže pokud nestoupáte v jejich hierarchii úplně odspodu, nemáte šanci se do mistrovství světa vůbec dostat. Je tu akademie Valentina Rossiho V46, která do mnoha týmů nasazuje své jezdce. K tomu je obrovský přetlak od Hondy, která se snaží mít v šampionátu co nejvíc asijských jezdců Thajců, Japonců, Malajců. Klukům, kteří jsou rychlejší a talentovanější, se zavírají dveře. Záleží jen na tom, jaký máte pas.
Sám jste od týmů, sponzorů slyšel, že Česko není atraktivní trh?
Mockrát! Česko je malá země, máme 10 milionů lidí a je obrovský úspěch, že máme v mistrovství tak dlouho dva tři jezdce. Podívejte se na Němce. Mají Öttla v Moto3, Schröttera v Moto2 a Bradl jel v MotoGP na divokou kartu. Pro českého fanouška je to lepší, než se zdá.
Nepřijde tvrdá realita, až skončíte vy a Karel Abraham?
Ano. Posledních deset let se u nás hodně kašlalo na výchovu talentů. Zanedbalo se to, až poslední půlrok se to zvedá. Snad se někdo objeví, ale i tak nezmizí mezera pěti deseti let, kdy se nic nedělo. Za nás byly silné minibiky, závody supermoto. To frčelo, zatímco dnes se vůbec nejezdí. Pořádalo se u nás mistrovství Evropy minibiků, dnes nemáme nic. Takže kde by kdo vyrůstal?
I proto má Lukáš Pešek motoškolu. Učí i Karel Abraham. Snažíte se i vy předávat zkušenosti?
Znám se dobře s Filipem Salačem, během každého závodního víkendu jsme spolu (startuje v šampionátu Rookies Cup). Jsme kamarádi, podporuji ho a jsem pro něj určitým vzorem. Je strašně šťastný, že dostal divokou kartu pro Brno (pojede v Moto3), a už vymýšlí různé plány a strategie. A já mu zkusím o víkendu pomoct, soupeřit v tak malé zemi proti sobě nemá smysl.
Pomoct si lze v kvalifikaci?
Ano. Může mi udělat vzduchový pytel, abych si na dlouhé rovince o dvě desetiny polepšil a v následném rychlém kole se za mnou může vézt. Chtěli bychom, aby nás v Brně oba najednou zabíraly obrazovky.
Tak si pomáhají Španělé i Italové.
Ano. A dělají to napříč týmy, protože v týmu vždy platí, že musíte porazit kolegu, abyste byl lepší. To je věc, kterou nechápu. S Bezzecchim bychom byli skvělí týmoví parťáci a mohli bychom si pomáhat... Jenže je to jinak, a tak si pomáhají jezdci z Rossiho akademie, Japonci, Španělé a je těžké se vůbec mezi ně vklínit. Když se v kvalifikaci dostanete za ně, zpomalí, abyste neměl šanci.
Zároveň jste ale po deseti letech v Moto3 ten největší mazák.
Zkušenosti se snažím uplatňovat. Ale musím ještě víc zapracovat na kvalifikacích. Já umím být neskutečně stabilní v závodě, mám dobrý rytmus, zajíždím stálé časy. Proto jsem dobrý v závodech, ale v kvalifikacích je mezera. Nepomáhá mi týmový kolega, tak musím rychlé časy zajíždět sám jako třeba Jorge Martín (lídr třídy Moto3).
V čem je vaše síla? Ve fyzičce?
Ano. Mám neskutečný fyzický základ. To mi pomáhá, protože když nejste silný fyzicky, nemůžete být ani psychicky. Dojedu závod a cítím se tak, že bych mohl jet další. To svědčí o tom, že hlava funguje, že je dobře okysličená a tělo je připravené. Dokážu držet koncentraci každou desetinu vteřiny, což bylo vidět i na tom mém slavném výskoku v letošním Le Mans.
Baví vás trénovat?
Mě to naplňuje. Někdo si nedokáže představit den bez kafe, jiný bez škopku piva, já bez tréninku. Baví mě dát si do těla, a až jednou skončím, klidně bych byl trenér.
Kde je vám nejlépe?
Nejvíc se dokážu zničit na jetsurfu
(surf s motorem). Málokdo si umí představit, jak je to náročné. Musíte pořád balancovat, což strašně vyšťavuje a člověk je z toho rozbitý. Lidi, když se to učí, dokážou jezdit maximálně pět deset minut.
Zato vy jste v něm mistr světa. Je něco, co byste ještě chtěl zkusit?
Na vodě jsem, na zemi taky, takže bych chtěl do vzduchu. Líbí se mi padáky, skočit z nějaké hory. Proletět se v rogalu, vrtulníku.
Že létat umíte, ukázal i nezapomenutelný skok v Le Mans. Na účtu MotoGP ho vidělo 20 milionů lidí, pomohlo vám to nějak?
Mraky lidí si myslí, kolik jsem nevydělal
na lajcích z YouTube. Ale nemám z toho ani halíř, jen mi přibyli sledující na Facebooku a Instagramu. Více jsem vstoupil do povědomí. Ale že bych zaujal manažery? Ti jezdce sledují v průběhu celého roku. Vidí každý trénink, chování v padoku, takže nerozhoduje jeden skok či zázračný výsledek.
Teď přichází domácí závod v Brně, kde jste z osmi startů byl šestkrát v desítce. A k tomu tvrdíte, že máte nejrychlejší motorku v historii.
Ano, ale beru to jako každý jiný závod. Chci si ho užít, setkat se v zákulisí s co nejvíc fanoušky. Nedávám si cíl, protože když si ho dáte, máte to v hlavě a děláte chyby. Ale slibuji, že odvedu maximum.
Už máte pro tým jak bývá zvykem u domácích jezdců nachystaný program pro mechaniky?
Mám pro ně malé dárky. Ve středu večer je zvu na jetsurfy. Bude tam i Cal Crutchlow (jezdec MotoGP), kterého to neskutečně chytlo. Je to týden, co jsem byl v Chorvatsku, a vedle nás zase na jetsurfech řádil Valentino Rossi. Není divu, jezdce z mistrovství světa to baví, protože jste na pláži s fajn lidmi, jetsurf má motor, vrčí a jede se rychle. A my všichni rychlost milujeme.
Stihli jste si s Rossim něco říct?
On má kolem sebe hromadu lidí a je těžké se s ním bavit pět minut v kuse. Řeknete: ‚Ahoj, Vale, jak se máš?‘ A tím rozhovor končí.
Neptal se vás na rady?
Ano, zajímal se. Ale aby mi on dal nějaké rady, tak to bohužel nehrozí.