Kněžínek: H-System otvírá Pandořinu skříňku

„Pokud ministerstvo v některých případech kauzy prohraje, je na zvážení, že nebude podáváno odvolání,“říká ministr spravedlnosti Jan Kněžínek.

Případ H-System „otevřel Pandořinu skříňku“, říká ministr spravedlnosti Jan Kněžínek. Už teď se totiž hlásí lidé poškození v dalších kauzách z devadesátých let, kteří od státu rovněž žádají pomoc.

Proto ministr neuvažuje o tom, že by stát v případě H-Systemu udělal výjimku a podvedené klienty této firmy odškodnil přesto, že na to není žádný právní předpis.

„V minulosti tu byly pokusy o přijetí speciálního zákona na odškodnění klientů zkrachovalé Union banky. Zákon byl přijat a příslušnou pasáž posléze zrušil Ústavní soud,“říká ministr spravedlnosti. „Nyní se bavíme o klientech H-Systemu a já lidsky chápu škodu, kterou utrpěli. Nicméně to určitě není jediná podobná tragédie, která by pramenila z příběhů z devadesátých let.“

Ministerstvo podle něj řadu klientů H-Systemu odškodnilo za průtahy v trestním řízení, které probíhalo souběžně s konkurzem. „Je pravda, že částka, kterou dostali, jim nepokrývá škodu, kterou utrpěli. Bavíme se o částkách v rozmezí 2,5 až 30 tisíc korun,“říká ministr. (bja)

Rozhovor Barbora Janáková redaktorka iDNES.cz

Prezident Miloš Zeman se v úterý sešel s předsedou Nejvyššího soudu Pavlem Šámalem a předsedou Ústavního soudu Pavlem Rychetským a probírali kauzu H-System. Bylo to podle vás v pořádku?

Nebyl jsem účastníkem té schůzky, a proto ji nemohu komentovat. Nevím, o čem se tam konkrétně hovořilo. Nicméně mohu říct, že schůzka špiček justice a prezidenta republiky určitě patří k dobrému koloritu každého právního státu. Předpokládám, že se tam mluvilo spíš obecně o celé kauze a širších souvislostech, nikoli o konkrétních rozhodnutích a rozhodně ne o rozhodnutích do budoucna.

Prezident pak prostřednictvím svého mluvčího uvedl, že využije principu „přítel soudu“. Právníci spekulovali, že mu tento postup poradil právě Rychetský. Nemyslíte si tedy, že se bavili přímo o H-Systemu?

Nepochybuji, že hovořili o kauze H-System, ale o té kauze se dá mluvit hodiny a hodiny. Problém by byl, kdyby se mluvilo o tom, jak v budoucnu rozhodne Ústavní soud, a o tom se bezesporu nemluvilo.

Nelitoval jste, že jste na té schůzce nebyl jako ministr spravedlnosti?

Nemyslím si, že by ministr spravedlnosti průběhu té schůzky jakkoli napomohl.

Po schůzce všichni účastníci kritizovali délku soudního řízení. Je to problém justice?

V případě této konkrétní kauzy to bezesporu problém je a je to problém do očí bijící. Kauza započala na konci devadesátých let, konkrétně v roce 1998. Pochopitelně je smutné, že ani po dvaceti letech není dotažená do konce. Nicméně hledání příčin by vyžadovalo analýzu celého procesu.

Předseda Nejvyššího soudu zmínil, že soudy jsou limitovány zákony. Není potřeba je změnit?

Konkurz, který trvá zhruba dvacet let, se pořád řídí zákonem o konkurzu a vyrovnání z devadesátých let. U procesních předpisů to tak často bývá, že i když je v budoucnu přijat nový zákon, proces dobíhá podle starého. I když dnes platí modernější insolvenční zákon, proces do minulosti už to neovlivní.

Objevil se i názor, že by stát měl odškodnit poškozené, ačkoli na to neexistuje žádný platný právní předpis. Ministerstvo spravedlnosti to odmítlo. Neuvažoval jste o vytvoření výjimky pro tento případ?

V minulosti tu byly pokusy o přijetí speciálního zákona na odškodnění klientů zkrachovalé Union banky. Zákon byl přijat a příslušnou pasáž posléze zrušil Ústavní soud. Nyní se bavíme o klientech H-Systemu a já lidsky chápu škodu, kterou utrpěli. Když si představím na jejich místě sebe nebo své rodiče, tak vnímám, jaká je to pro ně obrovská tragédie. Nicméně to určitě není jediná podobná tragédie, která by pramenila z příběhů z devadesátých let. Vytunelované investiční fondy, zkrachovalé banky. Bál bych se toho, že přijetí speciálního odškodňovacího zákona by bylo velice nebezpečným precedentem.

V České republice máme zákon upravující odpovědnost státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Uplatňuje se na případy, kdy stát vydá špatné rozhodnutí, nebo je nečinný. Nečinnost se týká případů, kdy soudní řízení běží příliš dlouho.

Ministerstvo v minulých letech řadu poškozených z kauzy H-System odškodnilo za průtahy v trestním řízení, kde vystupovali jako poškození. Je pravda, že částka, kterou dostali, nepokrývá škodu, kterou utrpěli. Bavíme se o částkách v rozmezí 2,3 až 30 tisíc korun. Jeden člověk dostal 150 tisíc korun.

Právnička Hana Marvanová tvrdila, že na základě judikatury Evropského soudu pro lidská práva by její bývalí klienti měli dostat 250 tisíc korun jen za průtahy v trestním řízení. Ale většina z nich dostala pouze 2 300 korun. Neuvažoval jste, že by jim ministerstvo spravedlnosti zaplatilo místo toho, než by se dál soudilo?

Soudní řízení běží v případě řady poškozených, tak je asi rozumné nechat ho doběhnout i proto, abychom dostali návod, jak v těchto případech postupovat v budoucnu. Je však potřeba říci, že kdyby dnes někdo přišel a chtěl uplatňovat nárok z titulu trestního řízení, které skončilo amnestií v roce 2013, tak bude nárok dávno promlčený. Promlčecí doba je šest měsíců.

Ústavní soud u čtyř poškozených, kteří se nespokojili s částkou 2 300 korun, uvedl, že adekvátní odškodné za průtahy by bylo spíše 250 tisíc korun, vzhledem k počtu let, kdy se kauza táhla.

Mohl byste přistoupit na podmínky poškozených a vyplatit jim ty částky?

Vzhledem k tomu, v jaké jsme fázi, si myslím, že soudní spory klidně mohou doběhnout. Pokud ministerstvo spravedlnosti prohraje, což lze v některých případech předpokládat, je na zvážení, že nebude podáváno odvolání. Ale tady se bavíme jen o výseči ze všech poškozených.

Nastoupil jste do úřadu poměrně překotně. Zohledňoval jste fakt, že ve vládě je trestně stíhaný premiér?

Nezohledňoval. Respektuji presumpci neviny. Česká republika potřebovala vládu s důvěrou a vláda odráží výsledek voleb. Také je potřeba připomenout, že na každého je potřeba nahlížet jako na nevinného, dokud jeho vina není vyslovena pravomocným rozsudkem soudu. Za třetí je nutné říct, že by ode mě bylo dost pokrytecké, kdybych teď řekl, že nepůjdu do vlády, ale dál bych pracoval jako legislativec a místopředseda Legislativní rady vlády.

Poslanec Pavel Juřička (ANO) minulý týden mnohé překvapil svým názorem, že ve spravedlnosti musí existovat pojistka, aby ministr spravedlnosti mohl vstoupit do soudního řízení a věc soudci odebrat. Tento výrok vyslovil v souvislosti s kauzou H-System. Plánujete něco podobného zavést?

V žádném případě bych žádný takový návrh nepodpořil. Pokud by nedopatřením byl přijat, byla by to pravomoc, kterou bych nevykonával. Je to věc, která ministru spravedlnosti jako politikovi prostě nepřísluší. Od toho jsou jiné mechanismy v rámci soudní moci. Jednak instanční postupy, možnost odejmout v rámci soudní soustavy soudci věc, když třeba soudce nerespektuje právní názor nadřízeného soudu a další. Ale rozhodně to nepřísluší politikovi.

Prezident Miloš Zeman v úterý při kritice justice narazil i na kauzu Davida Ratha. Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze o neoprávněnosti odposlechů mnohé zarazilo. Je to jedna z kauz, kterou jste nechal přezkoumat?

Kauza Davida Ratha je složitá z řady důvodů. Takto vysoko směřující korupční kauzu jsme tu dlouho neměli. Proto i důkazní prostředky, z nichž se vychází a z nichž většinu tvoří odposlechy, jsou do jisté míry unikátní. Jde o kauzu ostře sledovanou a o kauzu, která na první pohled trvá velmi dlouho.

Ale v tomto případě je potřeba vzít v potaz i další souvislosti a jsou to především obstrukce ze strany pana Ratha, ke kterým docházelo v průběhu řízení. Jsou legitimní, obvinění se obstrukcí dopouštějí, ale je to také věc, která celou kauzu ovlivňuje. I proto, že jde o kauzu mimořádnou, nepovažuji až za tak fatální věc, že se postupně skrz rozhodovací činnost vyvíjí judikatura, jak řešit konkrétní otázky. Každopádně máme teď jasno, rozhodl Nejvyšší soud a rozhodl tak, že důkazní prostředky jsou použitelné.

Rath mezitím kandiduje do Senátu. Nemyslíte, že v případě jeho zvolení by se to celé zastavilo?

Nedávno jsem obdržel rozhořčený e-mail od občana, kde mi psal, jak mohu jako ministr spravedlnosti dopustit, že Rath kandiduje. No, je to jeho občanské právo a vůbec to není otázka na ministra spravedlnosti. Ale já věřím ve zdravý rozum voličů.

Nicméně v případě, že by ho zvolili, tak by šlo vlastně o demokratické vyjádření názoru občanů a bylo by to tedy správné.

Bavíme se ryze hypoteticky. Věřím v to, že u každé volby zvítězí zdravý rozum voličů. Kdyby se stalo, že někdo trestně stíhaný a nepravomocně odsouzený bude zvolen poslancem nebo senátorem, tak mu vznikne imunita, ale pak zase věřím ve zdravý rozum zákonodárného sboru, že rozhodne o vydání dotyčného k trestnímu stíhání. Po změně ústavy už imunita absolutně nikoho neochrání.

Ústavní soud uvedl, že adekvátní odškodnění za průtahy by bylo spíše 250 tisíc korun.