50 nejhezčích výletů: skalní galerie
Samouk tesal do skal výjevy z českých dějin
Pospolu tu ve skalách přitahují pohledy kolemjdoucích Šemík s Horymírem, Jan Hus, Masaryk na koni, partyzán se samopalem nebo lidická matka s dítětem.
Skalní reliéfy v okolí pohádkami proslaveného Kopicova statku v Českém ráji desítky let vytvářel samouk a neochvějný vlastenec Vojtěch Kopic. Z dnešního pohledu by někoho mohlo napadnout, že ničil skály. Reliéfy jsou ale dokladem neuvěřitelné píle a houževnatosti. Od loňského roku je stát dokonce začal památkově chránit. Přestože jde o unikátní soubor reliéfů, mnoho lidí o nich vlastně neví. Značení této zajímavosti je minimální. Řadu lidí tak existence výjevů cestou na hrad Valdštejn vlastně překvapí.
„Podobné skalní reliéfy se málokde najdou, jde o celý komplex. I když je tesal neškolený umělec, je to velmi zajímavá a unikátní věc v rámci celé České republiky. Nářadí, co měl pan Kopic k dispozici, bylo dláto a palice. S tímto vybavením dokázal udělat výtvory inspirované důležitými událostmi naší vlasti. Za památkovou ochranu určitě stojí. Tím spíš, aby lidé neměli pocit, že mohou do skal rýt také,“zmínila Vladimíra Jakouběová, ředitelka Muzea Českého ráje v Turnově.
Vojtěch Kopic byl od svých osmi let sirotkem. Do statku na samotě asi kilometr od Kacanov se později ve svých 23 letech přiženil. Život v usedlosti v lůně lesů a skal byl sice jistě romantický, ale zároveň velmi obtížný. Například voda se musela nosit z údolí. I proto se Kopic rozhodl vyhloubit studnu. Bez mechanizace se v tvrdém skalním podloží dokázal dostat do hloubky pětatřiceti metrů. „Spekuluje se o tom, že studna je dokonce ještě hlubší. Je na ní vidět, jak byl ten člověk hrozně urputný. Začalo to studnou a končilo plastikami,“uvedla Vladimíra Jakouběová.
Skalní reliéfy začal Kopic tesat ve 40. letech, tedy v době nacistické okupace. Jako přesvědčený vlastenec se jimi vracel k české státnosti. Začal svatým Václavem a přidával další postavy. Přemysla Oráče, Cyrila a Metoděje, Jana Amose Komenského, Anežku Přemyslovnu. Řadu výtvorů doprovázejí citáty. Například k Jiřímu z Poděbrad Kopic vytesal: „Kdo chce vyhověti všem, nevyhoví nikomu.“
Umělec ztvárnil také postavy ze slovanského dávnověku. Náměty čerpal i z přírody. V době okupace riskoval Kopic život, když ve skalách ukrýval čtyři uprchlíky z pochodu smrti. S tesáním do okolního pískovce ale nepřestal ani po osvobození, i když jeho T.G. Masaryk nebo náboženské motivy musely být komunistům trnem v oku. Jeho dílo přeťala až smrt v roce 1978.
Kulturní památkou je také roubená chalupa z konce 18. století, Kopicův statek. Při pohledu na něj mohou hlavně děti hádat, v jakých pohádkách si stavení „zahrálo“. Jistě si vzpomenou třeba na Prince a Večernici, kdy usedlost představovala hostinec U Zemské koule. Stavení vlastní příbuzní Vojtěcha Kopice, přístupné proto není.
Za pozornost stojí také plastika sv. Jiří Drakobijce, jež stojí u statku. Socha pochází z roku 1806 a jde pravděpodobně o dílo Jana Chládka mladšího. Jedná se ale o kopii, původní socha je v turnovském muzeu.