„Odvodnění polí je velký skrytý problém“

Přes milion hektarů zemědělské půdy vodu z krajiny odvádí. Když se přidá dlouhotrvající sucho, i louky, které historicky rostou na vlhčích půdách, zasychají. „Je to velký skrytý problém,“říká Jan Vopravil z Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půdy .

Proč se louky odvodnily?

Byla potřeba větší výroba. Louky byly podmáčené a zemědělci se na ně potřebovali dostat traktory. V 50. letech, hodně v 80. letech, se odvodnilo asi 25 procent zemědělského půdního fondu. Odvodnilo se všechno, co šlo, a ještě něco navíc. Dnes se zjišťuje, že princip byl špatný.

Jak odvodnění vypadá?

Pole nebo louka se po metrech „natrhají“a dají se do nich trubky. Tyto sběrné dreny vodu odvádějí do vodoteče. Všechna pak odtéká z krajiny pryč. A na polích se často aplikuje chemie, voda vyplavuje i tyto látky do vodních toků.

Řešením je vrátit do krajiny původní prvky?

Ano. Severské státy mají odvodnění také, ale přeruší ho mokřadem, který osadí rákosinami a který funguje jako čistírna. Do krajiny je třeba vracet i nebeské rybníčky. Prohlubně bez přítoku a odtoku. Když přijde srážka, naplní se vodou, která se buď vypařuje nebo vsakuje, můžou se z ní napít zvířata. Jsou i nové postupy. Do odvodnění se vsune hradicí prvek a reguluje odtok. Když je mokro, voda odtéká, když je sucho, zůstává. Je to stejné jako princip, který už využíval starý pan Schwarzenberg na jihu Čech. Měl odvodňovací příkopy a na konci byla hradítka. (eza)