Voda je horší než dřív
Zatímco Evropská unie řeší vzduch, počet řek a jezer se špatnou kvalitou vody vzrostl
BRUSEL Boj proti globálnímu oteplování, energetická revoluce, odstavování tepelných elektráren a nahrazování uhlí a v poslední době dokonce úvahy o zákazu „špinavých“dieselů. Zatímco pro kvalitu vzduchu se v Evropské unii dělá mnohé, pokud jde o vodu, situace je daleko horší.
Podle nedávno vydané zprávy Evropské agentury pro životní prostředí (EEA), o níž informoval server EUobserver, pouze čtyřicet procent řek, jezer, ústí řek a pobřežních vod splňuje ekologicky přijatelný standard, který obsahuje směrnice o kvalitě vody. Smyslem přijetí této direktivy přitom v roce 2000 bylo, aby se do roku 2015 dosáhlo návratu čistoty vody na stupeň, kdy tato voda nejen nebude ohrožovat lidské zdraví, ale umožní i návrat života do potoků, řek, pobřežních vod a jezer.
To se evidentně nepovedlo. Zpráva EEA konstatuje, že „většina zemí je daleko od standardů, jejichž dosažení směrnice stanovovala“.
Výjimky se staly normou
Odborníci na životní prostředí stojící mimo unijní organizace volí daleko tvrdší slova.
„Stav našich vod je šokující. Zjištění však nejsou překvapivá, vzhledem k tomu, jak se členské státy v minulých dvou desetiletích k plnění svých závazků stavěly,“říká Andreas Baumüller, vedoucí evropského oddělení Světového fondu na ochranu přírody (WWF). „Vlády unijních států se vyhýbaly plnění právně závazných cílů směrnice. Dopustily zhoršování kvality vody v řekách a jezerech pomocí (i zneužíváním) různých výjimek ze směrnice EU o vodě. Absurdní je, že tyto výjimky se staly v případě uplatňování této směrnice normou,“vysvětlil Baumüller. Ilustroval tím to, jak je možné, že se unijní předpis o kvalitě vody změnil fakticky na cár papíru.
„Už dlouho požadujeme, aby se ochraně a obnově vodních zdrojů v Evropě věnovalo více úsilí. Doufám, že tato zpráva bude pro Unii budíčkem,“doufá Andreas Baumüller.
Největším průšvihem jsou v Evropské unii delty velkých evropských řek: jen třetina z nich vyhovuje normám. Ke zhoršení kvality vody došlo dokonce u většiny evropských toků. O něco lepší je to s evropskými jezery, kde má kvalitu vody v pořádku polovina ze zkoumaných vodních ploch. Alarmující je, že podíl vodních toků a jezer, kde je kvalita vody dobrá nebo velmi dobrá, se za poslední roky nezvýšil. Naopak množství těch, které mají neuspokojivou kvalitu stoupl ze 48,5 procenta na 59 procent všech evropských toků a vodních ploch.
Přestože si unijní státy prodloužily splnění úkolů směrnice, jež je nutí k zlepšení kvality vod, o dalších dvanáct let do roku 2027, Evropská komise už nyní připouští, že splnění cílů je skoro nemožné. „Povrchové vody jsou znečištěny zemědělskými hnojivy, pesticidy, mikroplasty a zbytky léčiv, a to často v nepřijatelně velkých množstvích. Téměř ve všech evropských tocích jsou i stopy rtuti,“přiznává evropský komisař pro životní prostředí a rybolov Karmenu Vella.
„K tomu, aby byla v posledním možném termínu, tedy v roce 2027, směrnice splněna, by bylo třeba prudce zrychlit nutné kroky,“vysvětluje eurokomisař. Velice málo se podle něj také udělalo pro to, aby se do evropských řek vrátily migrující ryby, jako jsou úhoři a lososi. „Desítky tisíc překážek všech velikostí brání přirozené migraci ryb,“dodal Vella.
Německo patří k nejhorším
Zajímavé je, že pokud jde o kvalitu vod, zdaleka neplatí rozdělení na chudší východ a bohatší západ Evropské unie, jak je to v mnoha jiných podobných oblastech.
Nejlepší kvalita povrchových vod je totiž podle zmíněné zprávy unijní agentury EEA na Slovensku, v Estonsku a v Rumunsku, které je přitom druhou nejchudší zemí Unie s velmi slabou infrastrukturou.
Na opačném konci jsou vedle Polska dva státy, u nichž by se to nečekalo – nejbohatší země Evropské unie Lucembursko a také Německo, pokládané v oblasti ekologie za jednoho ze světových lídrů.
Česká republika na tom v unijním porovnání není zrovna nejlépe, na rozdíl od sousedního Slovenska je v horší polovině zemí. A pokud jde o znečistění zásob podzemních vod, patří dokonce mezi čtveřici nejhorších států Evropské unie.
„Kvalita surové vody v Česku rychle klesá, voda se dostává na hranici upravitelnosti,“varoval před několika dny ředitel Ústavu pro hydrodynamiku Akademie věd Martin Pivokonský.