Když airbag místo bezpečí přináší motorkářům zlost
Robert Sára sportovní reportér MF DNES
Vautech už je to nedílná součást výbavy, u motorkářů ale pořád velká novinka. A to taková, že jí mnozí profesionální závodníci nepřišli na chuť, a když slyší o airbagu, jen kroutí hlavou. „Je to výplod moderní doby. Myslím, že to není potřeba, a zatím ani nejsou airbagy tak vychytané, aby nás ochránily,“tvrdí třeba Jakub Kornfeil.
Další Čech v seriálu mistrovství světa Karel Abraham na otázku, zda se teď cítí na motorce bezpečněji, jen rázně odpoví: „Ne!“
Nic naplat, ať jezdci chtějí, nebo ne, jsou pro ně airbagy od letošní sezony povinné ve všech třídách mistrovství. Logicky si výrobci i vedení šampionátu slibuje, že díky nim vymýtí fatální následky vážných karambolů. Zároveň věří, že vzhledem k množství pádů ve vysokých rychlostech, které se na trati odehrávají, se prohloubí vývoj motorkářských airbagů pro normální silniční provoz. „Jsme jen pokusní králíci,“míní Kornfeil.
Často se pesimisticky říká, že každá změna je k horšímu, a tak lze v rámci této teorie „brblání“jezdců pochopit. Airbag je na rozdíl od aut skrytý v jezdcově kombinéze (v tzv. hrbu), což změnilo její velikost. Proto Abrahama zprvu štvalo, že mu kombinéza neseděla. Kornfeilovi zase vadí, že i když výrobce udává váhu airbagu 450 gramů, on cítí, že mu novinka včetně vesty přidala kilo a půl, což je zvlášť v jeho nejslabší třídě Moto3 dost.
Každopádně až o víkendu při brněnské Velké ceně uvidíte nějaký tvrdý pád, sledujte, jak najednou jezdcům narostou ramena a během zlomku vteřiny se z nich stanou kulturisté. A ač se jim to možná teď nepozdává, je jasné, že povinné airbagy jen tak nikdo nezruší. Koneckonců pronikly i do dostihového sportu a sjezdového lyžování. Ty motorkářské například firma Alpinestars vyvíjí od roku 2001. Poslední tři roky jezdcům z mistrovství světa dala do kombinéz i řadu čidel, ze kterých analyzovala pády.
A je tu ještě jeden zásadní rozdíl oproti airbagům v autech. V nich se nafouknou po nárazu, u motorek ale mají airbagy vystřelit ještě před ním.
Jak tedy vše funguje? Uvnitř kombinézy je chytrá krabička podobná televiznímu set-top boxu. Do ní vedou dráty ze senzorů, které jsou na několika místech kombinézy, a ona za pomoci vyvinutého algoritmu „spočítá“, jestli se děje s jezdcem něco neobvyklého, a má tedy za pomoci dvou bombiček nafouknout airbagy. Ty chrání lopatky, ramena a prsní svaly. Zhruba po 20 vteřinách se airbag začne sám vypouštět, aby piloti mohli pokračovat či – třeba v kvalifikaci – doběhli do garáže pro novou motorku.
Jenže jak už to u novinek bývá, sem tam něco zahapruje. A tak Marku Márquezovi, lídrovi třídy MotoGP, vystřelil airbag při výjezdu z garáže. Abrahamovi se při lehčím pádu několikrát vůbec nenafoukl a snad nejkrušnější chvíle s ním zažil Kornfeil. Ten přitom prakticky nepadá a celá jeho praktická zkušenost se smrskává do nezapomenutelného desetimetrového skoku z letošního Le Mans. Právě během letu se airbag nafoukl, což lze pochopit, protože se „skutečně s jezdcem dělo něco neobvyklého“, ale kvůli špatnému ventilu se už nevypustil. „V kombinéze mě to stáhlo, nedalo se dýchat. Byl jsem rád, že bylo přede mnou poslední kolo, které jsem projel v bolestech. Hned za cílem jsem nechal motorku opřenou u svodidel a s úlevou kombinézu rozepnul,“vzpomíná dnes.
Na druhou stranu to byla důležitá zpětná vazba pro výrobce. Ten totiž kontroluje kombinézy jezdců každý den závodního víkendu. Stahuje si data, dál a dál analyzuje.
Je tu ale ještě jedna věc, která jezdcům na airbagu vadí. Existuje pravidlo, že závodníci, kteří jedou na divokou kartu či náhradníci, ho nemusejí při první Velké ceně mít.
„Je to nejhorší pravidlo, které jsem v životě viděl. Něco neuvěřitelného. Jezdci na divokou kartu nemohou být méně chráněni než ostatní,“zlobí se Aleix Espargaró.
Ale i tady je vývoj. Do června bez něj mohli jet ve dvou závodech.