KDO VÁS MÁ ZACHRÁNIT, KDYŽ SE BUDETE TOPIT
Strana 3
LHOTA Koupání v jezeře areálu Lhota je na vlastní nebezpečí. Tuto informaci si může každý návštěvník přečíst na webu i na ceduli před přírodním koupalištěm nedaleko Prahy, které je vyhlášené hlavně pro dobrou kvalitu vody. Ve čtvrtek odpoledne tam utonuli dva sedmiletí chlapci vietnamského původu. Svědci z místa popsali pro deník Blesk, že jejich matky žádaly zaměstnance koupaliště o pomoc, ti jim však nevěnovali pozornost.
Což ředitel areálu Robert Nedvěd odmítá – jeho lidé podle něj pro pátrání po dětech udělali maximum. Matky jim totiž dlouho vůbec neřekly, že by chlapci mohli být ve vodě.
Případem se teď zabývají středočeští policisté. „V této chvíli případ vyšetřujeme a nic nového k tomu zatím nemáme,“sdělila pouze jejich mluvčí Lucie Nováková.
To, že provozovatelé koupaliště návštěvníky upozorňují, že se tam koupou na vlastní nebezpečí, ještě neznamená, že jsou zbaveni odpovědnosti za úrazy, které si lidé v areálu způsobí. „Cedulí se nevyviní. Pokud je to hlídaný areál, platí se do něj vstupné, má provozovatel spoluzodpovědnost za to, co se v něm stane,“popsal právník Jiří Matzner. „Je to stejné jako v restauraci, kde je u věšáku cedulka: Za vaše věci neručíme. Když mi ale z věšáku odcizí kabát, měla by mi restaurace škodu vynahradit,“ řekl Matzner. Přesto se někteří provozovatelé koupališť skutečně domnívají, že upozorněním na koupání na vlastní nebezpečí jsou zbaveni zodpovědnosti.
Například koupaliště Bukovina ležící také ve Středočeském kraji, severozápadně od Mnichova Hradiště, má na svém webu rozsáhlý provozní řád, v němž jasně říká, že nejsou zodpovědní za škody, poranění a úrazy, které si způsobili návštěvníci svou neopatrností nebo nedodržováním tohoto řádu. A provozovatel koupaliště Bukovina Jan Hasal to potvrzuje. „Návštěvníci za sebe nesou odpovědnost. Je to dáno v provozním řádu a každý má možnost do něj u kasy nahlédnout,“říká Hasal.
Podle právníka Matznera v případě utonulých chlapců ve Lhotě mohli pochybit i jejich rodiče, kteří je nemuseli dost kontrolovat. K tomu svědci vypověděli, že na místě byl plavčík, který neseděl tam, kde měl. Ten teď rovněž může být za tragický osud chlapců zodpovědný.
K čemu vyšetřovatelé nakonec dospějí, je otázka. Vzhledem k tomu, že šlo o malé děti, příliš podrobností zveřejňovat nechtějí. Oslovení odborníci se shodují, že případy utonutí, kterých je v Česku každý rok okolo dvou set, se většinou uzavřou, aniž za to někdo nese vinu. „Převážně se takové případy odloží jako nešťastná událost, protože to nikdo neudělal schválně,“podělila se o svou zkušenost mluvčí policistů z Ústí nad Orlicí. Právě na Orlickoústecku v rybníku nedaleko Lanškrouna utonula loni v létě dvouletá holčička.
„U nás je problém, že pozůstalí většinou případ nedají k soudu, takže to pak už nikdo neřeší,“konstatoval vodní záchranář Josef Švec. Podle něj je velký problém i to, že v zákoně není stanovena povinnost mít plavčíka, který je vyškolený na záchranu tonoucího ve vodě. Provozovatel koupaliště je pouze povinen zajistit zdravotnický dozor, jenž poskytne první pomoc.
Něco jiného by ale bylo, kdyby se neštěstí stalo na rybníku či jezeře, které nikdo nehlídá a je volně přístupné. V takovém případě je pak na odpovědnosti každého, jestli se v něm odváží koupat. Stejná pravidla platí, pokud se člověk koupe na soukromém pozemku. To je příklad třeba středočeského lomu Velká Amerika. Oficiálně je tam plavání zakázáno, přesto se tam stále lidé spouštějí po lanech. Zakázáno je i koupání v nádržích, které jsou zdrojem pitné vody, a pravidla plavebního provozu omezují koupání v plavebních drahách.