Dva z pěti malých Němců jsou cizinci
Země předčila v podílu mladých lidí s imigračními kořeny i Spojené státy
Obchodník Ahmet Baydar žije ve Frankfurtu nad Mohanem už roky. Jeho sousedé jsou Turci, ke krajanům chodí nakupovat a tráví s nimi čas v mešitě. Cítí se ve Frankfurtu jako doma.
Není divu. Podle statistik žije v hesenském Frankfurtu s jeho sedmi set tisíci obyvateli víc lidí s imigračními kořeny než rodilých Němců. Je jich nyní více než 51 procent.
O kosmopolitním Frankfurtu se občas mluví jako o evropském New Yorku. To přirovnání sedí.
Nikde jinde v Německu nežije tolik lidí původem z ciziny. Blíží se mu možná berlínské přistěhovalecké čtvrti Neukölln či Kreuzberg.
„Žijí zde národnostní menšiny ve velkých počtech, ale žádná z nich úplně nedominuje,“říká Sylvia Weberová, frankfurtská městská tajemnice pro otázky přistěhovalectví a integrace. Největší komunitu tam představují Turci, je jich 13 procent.
Frankfurt je dnes jakýmsi malým příkladem, jak by mohlo už brzy vypadat celé Německo.
Příliv přistěhovalců
Poslední údaje německého statistického úřadu uvádějí, že v zemi loni žilo 19,3 milionu lidí s imigračními kořeny. Představovali 23,6 procenta všech obyvatel země.
Ale to je jen celkový pohled. Budoucí trendy vyniknou, když se populace rozdělí na jednotlivé segmenty, jako se o to pokusil deník Die Welt.
Pokud se vezme v úvahu věková skupina nad 65 let, počet obyvatel s imigračními kořeny není vysoký, je to jen každý desátý člověk.
Ale pozor. Pokud se statistika týká úplně nejmladší generace šestiletých dětí, je obrázek docela jiný: imigrační kořeny má plných 38 procent malých Němců.
To je dokonce víc, než kolik dosahuje proporce přistěhovalců v této věkové skupině ve Spojených státech.
Není to ale úplné překvapení. Spolková republika zaznamenává poslední roky stabilně vyšší příliv přistěhovalců než USA, které jsou považované za tradiční imigrační zemi.
A za vysokým podílem imigrantů v nejmladší věkové skupině stojí souběžně dva trendy.
Předně jsou to přistěhovalci. Přicházejí především mladí muži v produktivním věku, staří lidé na člunech ve Středomoří chybějí. Rodiny nově příchozích mají hodně dětí.
Za druhým trendem jsou pak Němci: se stárnoucí populací připadá na jednu ženu stále méně dětí.
Výsledek je zřejmý. Počet přistěhovalců se zvyšuje a jejich podíl v populaci se bude v příštích letech dále zvýrazňovat.
Německo se podle statistik stává nejoblíbenější zemí pro všechny kategorie přistěhovalců. Pro lidi cestující za lepší prací, jako jsou třeba Španělé, Italové, ale třeba i Albánci. Stejně tak pro lidi prchající před domnělými či skutečnými konflikty, jako jsou Afghánci, Eritrejci či Syřané.
Tavicí kotel nefunguje
Mezi cizími jazyky, které znějí v německých domácnostech přistěhovalců, je nejčastěji turečtina, ruština, polština, rumunština a arabština.
Snižuje se procento imigrantů, kteří drží německé občanství. V současné době jej má 51 procent lidí s imigrantskými kořeny, ještě před sedmi lety to bylo 58 procent.
Jakkoli imigrační proud dosahuje amerických hodnot, totéž nejde říct o integraci přistěhovalců. Turecké rodiny, často vesničané bez vzdělání z chudých oblastí centrální Anatolie, zůstávají uzavřeni ve svých komunitách.
Americký „tavicí kotel“tady ani trochu nefunguje.
Některá německá města, jako třeba Chotěbuz na východě, dokonce vyhlásila stop stav pro další imigranty. Mají pocit, že nezvládají ani ty, které už mají na starosti.
Německá ekonomika přitom šlape, míra nezaměstnanosti s 5,2 procenta je nejnižší od roku 1992. Uprchlíci přesto často nenacházejí uplatnění.
Ahmet Baydar věří, že bariéry padají. „Moji rodiče přišli jako cizinci, cítili se jako hosté, já už cítím, že jsem tu doma.“
Německo se podle statistik stává nejoblíbenější zemí pro všechny kategorie přistěhovalců.