Antiarabská karta v Teplicích

Vmédiích se v případě textů z Teplic a o Teplicích už zase hraje antiarabská, antiislámská a antiantiislámská karta. Určitě to má souvislost s děním kolem ekonomických migrantů v Evropě, možná s dohrou rasistické kauzy facebookového útoku na zdejší základní školu s romskou a arabskou 1. třídou, možná s několika rozhovory, které nyní poskytla zahalená studentka z Teplic, jejíž rodina pochází z Jemenu, určitě pak s prošetřováním nedávné výhrůžky arabskému páru v teplickém parku pistolí. A zcela jistě i s blížícími se volbami.

Rasismus, xenofobie a antiarabské nálady tu jsou i nejsou. Jako všude jinde. Kdo je bude chtít ostřeji vytáhnout do médií, tak pro svůj rádobyobjektivní pohled vybere nějakého více či méně integrovaného vysokoškoláka arabského původu a promluví s ním o jeho strachu, osloví pár politiků, aby věc okomentovali, případně popíše nadávajícího Čecha u piva v sandálech a s ponožkami. A to je hloupé.

Já sem s dovolením odložím několik poznámek k věci. Dělám to jako novinář, který sledoval řadu antiarabských akcí a popisoval politiku zdejších lázní i města. Vedle toho jsem byl jako obyvatel města nucen mnohokrát jednat s arabskými hosty lázní, jejich prostředníky a advokáty.

Poznámka první – o soužití. Tepličané mají zkušenost s chováním majitelů zdejších domů z Kuvajtu, Saúdské Arábie a dalších zemí a také s lázeňskými hosty, kteří se tu léčí sami nebo přijeli kvůli svým dětem. A Tepličané vědí, jaký nepořádek po sobě hosté z Perského zálivu zanechávají a že se při trávení dovolené nebo léčebného pobytu nechtějí nechat omezovat. Z rozhovorů s místními usazenými Araby se dnes dozvídáme, že „je třeba porozumění a respektu na obou stranách a vysvětlení vzájemných strachů“. Ne, Tepličané chtějí klid a pořádek ve svých domech i na veřejných prostranstvích. Zbytek jsou – s prominutím – kecy.

Poznámka druhá – o náboženství. Zoufalí lidé dělají hloupé věci a svůj odpor k nepřizpůsobivým osobám skryli mnozí Tepličané i za odpor vůči jejich náboženství. Často to bylo nešťastné jako třeba zakopávání vepřového masa na pozemcích, které Arabové koupili, nebo demonstrativní pojídání vepřového. Pamatujeme však dobu, kdy podnikatelka Najibu Al-Kaitoobová chtěla stavět u zámku mešitu a velké Orientální centrum a její prostředník, jistý Sleiman Kantar, vyprávěl, že „kdo chce arabské peníze, musí pro to něco udělat“. Tehdy v srpnu 2004 rychleji mluvil i primátor Kubera, který tvrdil, jak město Araby potřebuje, protože z nich žije „polovina teplických podnikatelů“.

Mešita a nějaké orientální „velvyslanectví“jsou nesmysly. Není důvod, aby léčící se postižení dávali na odiv svou víru a v mnoha ohledech problematickou islámskou ideologii. Vykoupejte se v pramenech, rozhýbejte se a leťte domů. Tepličané nemusí pro mešitu dělat vůbec nic.

A ona „polovina podnikatelů“? Drtivá většina z místních nemá s prací pro Araby nic společného. Jasně to ukázaly roky, kdy Arabové přestali jezdit v tak masovém měřítku. Vydělávají na nich hlavně soukromé lázně, pár parfumerií a nějaké restaurace.

Poznámka třetí – o přiměřenosti. Je možné skoupit části Drahkova, Suchého a Kvítkova, tedy starých vesniček u Teplic, znásobit tu počet domů a v sezoně do nich nahnat stovky či tisíce Arabů, jako to hodlá udělat developer Ali Ali. Ale je to mimo měřítka, neúcta ke krajině i obcím.

Poznámka čtvrtá – o Tepličanech. Většině arabský živel nevadí. Vadí jim jen neschopnost pochopit, jak se chová host.