Do vězení na zimu? Mýtus
„Stát za vězně v průměru platí 1 200 korun denně,“říká šéf odboru výkonu vazby a trestu.
Jitka Vlková redaktorka MF DNES
Nejsou ani věznice kde jsou kontakty na různé nevládní organizace (jako je Armáda spásy), charitativní organizace, Rubikon Centrum a další. Může je kontaktovat a oni mu pomohou s dalším postupem.
Mají bývalí vězni po propuštění nějaké finance?
Každému vězni zřizujeme ze zákona účet vedený věznicí. Pokud pracuje, chodí mu na něj odměna. Z té se srážejí částky na úhradu výživného, je-li ho povinen platit, na úhradu nákladů výkonu trestu a na úhradu dalších pohledávek, pokud nějaké má. Část odměny mu jde povinně na úložné, dokud úspora nedosáhne alespoň 35 tisíc korun. To je nedotknutelná finanční rezerva na dobu po propuštění, mimo jiné na cestu z věznice do místa bydliště. Část vydělaných peněz dostává jako kapesné na nákupy ve vězeňské prodejně.
Dochází k nějakým změnám při práci s vězni?
Loni v říjnu došlo k zásadní změně – místo věznic čtyř typů máme nově jen dva typy – s ostrahou a zvýšenou ostrahou. Uvnitř mnoha věznic s ostrahou nicméně stále existuje rozlišení na nízký, střední a vysoký stupeň. V jakém stupni zabezpečení vězeň vykoná trest, nově nerozhoduje soud, ale Vězeňská služba. Dokáže lépe posoudit kriminogenní rizika a potřeby vězně.
V čem je to lepší?
Soudům ubylo zhruba 150 žádostí měsíčně o přeřazení do mírnějšího typu věznice. Ředitel věznice nyní vyhodnotí, jak na sobě odsouzený pracoval a jaká jsou rizika přeřazení. Díky novému nastavení můžeme seskupit příbuzně rizikové kategorie vězňů, kteří se dříve vyskytovali v různých typech věznice, a pracovat s nimi společně – například drogově závislé osoby páchající násilí na dětech, pachatelé sexuálního násilí, pachatelé dopravních nehod.
Má to výhody i pro odsouzené?
Motivací vězně je dostat se do tak lehkého stupně zabezpečení, aby mohl chodit na pracoviště mimo věznici, jako je nestřežené pracoviště a pracoviště s volným pohybem. Z toho mu vyplývají další výhody: když bude bezproblémový, ředitel věznice mu může povolit například opuštění věznice v souvislosti s návštěvou, zpočátku řekněme na tři hodiny, postupně až na 24 hodin. Svým chováním a plněním povinností toho může nyní rychleji dosáhnout.
Směřuje trend ve vězeňství k tomu, že bychom se mohli časem dočkat rušení věznic?
se může stavět hned několik nových věznic najednou a postupně zavřít některé zastaralé.
Kdy se o výstavbě nového zařízení rozhodne?
Termín není. Věznice zřizuje a o jejich výstavbě rozhoduje ministr spravedlnosti. Bohužel v současné době není česká veřejnost nakloněna mít věznici takzvaně „za domem“. Není to jako v zahraničí, například v Bavorsku, kde se o to, mít v blízkém okolí věznici, obce ucházely, protože z toho prosperují. Věznice bývají významnými zaměstnavateli a podporují zaměstnanost u dodavatelských firem – odebírají potraviny a využívají další služby podnikatelů. ve své komunitě například za nejlepší znak mužství. Někteří nejsou integrovatelní do společnosti, nemají pracovní návyky, nechtěli se vzdělat. Odborně se tento jev nazývá prizonizace.
Co by pomohlo omezit kriminální recidivu? Změna systému?
Systém je metodicky nastaven dobře. Problémem je nedostatečný počet odborného personálu a nevyhovující technický stav věznic. Potřebujeme mít možnost zaplatit lidi, aby k nám šli odborníci a byli motivovaní – psychologové, pedagogové, vychovatelé – aby s vězni skutečně někdo odborně pracoval. Dnes je 30 až 35 odsouzených na jednoho vychovatele, přitom vyhláška stanoví dvacet. Máme nižší nástupní platy pro odborný personál než pro prodavače v supermarketu, o společenské prestiži ani nemluvě.
Část lidí se údajně chce do vězení vrátit, zejména na zimu. Setkáváte se s tím?
Je to spíš mýtus, který vzniká u veřejnosti. Kalkulovat s tím, že se dotyčný na zimu vrátí do výkonu trestu, je dost rizikový podnik. Nemůže vědět, jak dlouho bude jeho případ podezření z trestného činu řešen a kdy ho soud pošle do věznice. Motivy pro páchání trestné činnosti nejsou to, že nemám kde bydlet, ale že nemám co jíst a za co kupovat alkohol a drogy. U vězňů nicméně dochází i k institucionalizaci, tedy adaptaci na organizovaný život ve vězení. U někoho víc, u jiného méně.
Jak se to projevuje?
Vězeň si zvykne, že za něj systém rozhoduje. Nemusí myslet na to, co bude dělat, prostě se veze a to ho zbavuje odpovědnosti. Často přichází do výkonu trestu bez pracovních návyků, v některých případech dokonce bez základních návyků, například hygienických, které mají i malé děti. Nastavený režim ve výkonu trestu ho naučí uklízet si, dbát o hygienu, prát si oblečení, připravovat si jídlo, pracovat. Osoby, které jsou ve výkonu trestu dlouho, se ale po propuštění hledají, nemají záchytné body. Najednou nejsou nikým kontrolováni a směrováni, a pokud nemají kde bydlet a pracovat, snadno mohou selhat.
Zaobíráme se stavbou nové věznice pro asi 800 lidí v oblasti jižních Čech. Kromě toho by řada věznic potřebovala rekonstrukci.