Do exilu Petr Zenkl unikl i se svými hlídači
Lstí se lídrovi opozice v létě roku 1948 podařilo uprchnout.
Spolu s ostrahou zmizel z Prahy do USA v srpnu před 70 lety Petr Zenkl, někdejší lídr národních socialistů a čelný představitel protikomunistické opozice.
Pod bedlivým dozorem příslušníků Bezpečnosti se v létě 1948 nacházel někdejší vicepremiér a pražský primátor Petr Zenkl, stejně jako řada dalších příslušníků „poražených tříd“. Ostrahu politiků vykonávalo oddělení E pražské Oblastní úřadovny Státní bezpečnosti (StB). Po únorovém puči se však role klasické „ochranky“VIP osob změnila.
„Úkol zajistit osobní bezpečnost politiků nyní zastiňuje úkol zabránit případnému útěku a monitorovat jejich styky,“vysvětlil historik Petr Cajthaml. V Praze Zenkl mohl očekávat, že jako další nepohodlní politici skončí v mlýnici komunistické justice, o níž si nemohl dělat iluze. Tím, kdo změnil Zenklův osud, se stal Oldřich Jandera. „Ten bezprostředně po únoru 1948 přešel do amerického okupačního pásma v Německu, poté jako spolupracovník rozvědky americké armády vykonal několik cest do Československa,“popsal jeho roli historik Bořivoj Čelovský.
Politik sice nebyl v domácím vězení, přesto nepřetržité střežení představovalo vážnou překážku útěku. „Zenkl si dal podmínku, že se jeho strážcům nesmí nic stát, proto nepřipadala jejich eventuální fyzická likvidace v úvahu,“uvedl historik Petr Cajthaml. Organizátoři útěku museli vytipovat mezi policisty ty, kteří budou ochotni se na útěku podílet. Za odměnu jim byl s rodinou zajištěn azyl v USA.
„Organizátoři útěku museli vytipovat mezi policisty ty, kteří budou ochotni se na útěku podílet. Za odměnu jim byl s rodinou zajištěn azyl v USA.“
Kdo uhlídá strážce
StB měla po převratu hromadu práce a do střežení politiků byli zapojováni také hůře „prokádrovaní“příslušníci kriminální úřadovny nebo obvodních revírů.
Pohyb střežených policisté zaznamenávali do „autorizovaných sešitů“a hlásili styčné centrále v ústředně ministerstva vnitra. Hlídky se střídaly zpravidla po osmi hodinách. Obdobně to fungovalo také u bytu Petra Zenkla v Čechově ulici na pražské Letné. Systém střežení však nebyl prost chyb, což platilo také o personálním obsazení policejních hlídek. Janderovým spolupracovníkům se podařilo vytipovat mladé policisty – Karla Tománka a Lubomíra Kopeckého – kteří s plánem na útěk souhlasili. Den D nastal v sobotu 7. srpna 1948.
„S manželkou zamířil na hrob rodičů v Karlštejně, návrat 2 odp.,“zapsal do sešitu policista odchod Petra Zenkla. Jenže politik s chotí a oběma hlídači odešel jen pár stovek metrů od domova. Zřejmě u Chotkových sadů na Zenkla čekal nenápadný sedan, který ho odvezl k Novému Strašecí.
Z Prahy přibližně ve stejnou dobu vyrazila další dvě auta, ta měla diplomatické značky americké mise. Podle registrace je užívali tajemník ambasadora Walter Birge a plukovník George Michela, vojenský atašé. Po několika manévrech, které měly setřást případnou „sledku“, vozy zastavily u Nového Strašecí. Petr Zenkl a jeho choť Pavla se skryli do kufrů aut, která zamířila na Cheb, po přejezdu hranice diplomaté Zenklovy převezli do Frankfurtu nad Mohanem.
Přes zelenou hranici
Oba hlídači s Janderou měli cestu dobrodružnější. Vůz americké ambasády je zavezl na berounské nádraží, kde nasedli do rychlíku na Cheb. Ve vlaku se skupina rozrostla o další spoluorganizátory útěku a členy jejich rodin. Konečnou stanicí se stala Lipová u Chebu. Odsud následoval přibližně desetikilometrový pochod k bavorské hranici.
Přechod hranice jistil Jandera lehkým kulometem Bren, členové skupiny měli k dispozici také dva britské samopaly Sten. Z Bavorska američtí zpravodajci skupinu v podvečer 7. srpna 1948 dopravili také do Frankfurtu nad Mohanem, do prominentního záchytného střediska zvaného Vila Alaska.
Útěku napomohl i řetěz nedbalosti a nedůslednosti policejního kontrolního systému, StB politikův únik a zmizení ostrahy začala řešit až v noci na 9. srpna 1948. Samozřejmě marně. Zenklův odchod do exilu 12. srpna před 70 lety potvrdila i tisková agentura ČTK.