Choroby doby. Politická korektnost a fake news
Petra Bíska, spolupracovníka MF DNES
Nedávno se dva lidé, kterých si pro jejich civilní profesionalitu vážím, stali středem rozhořčené pozornosti určité kategorie českých občanů. Historik Igor Lukeš to schytal, když odmítl debatovat o Donaldu Trumpovi s někdejším poradcem prezidenta Václava Klause Ladislavem Jaklem. Podobně mnohaletý sportovní komentátor České televize Jaromír Bosák za názor, že mistrovství světa v kopané se nemělo konat v Rusku. Oba narazili na mrzké čecháčství.
Během života ve Spojených státech jsem si zvykl na současnou společenskou etiku známou jako politická korektnost, kdy – velice stručně – pravda a fakta se masírují tak, aby nikoho neurazily. I když jsem to chápal, často jsem to pokládal za přehnané, až pokrytecké. Například překlasifikování černochů na africké Američany (Afro-American). Ano, výraz negr byl spojen s nedávnou americkou minulostí, kdy krutá rasová diskriminace a lynčování amerických černochů byly obzvlášť na jihu USA běžné a bylo třeba najít jiný. Proč ale udělat z černocha něco nového a přitom nechat bělochy stranou? Když můj přítel Allan je Afro-American, proč já nejsem Euro-American? Jsem já snad méně důležitý?
Nedivím se profesoru Lukešovi, že odmítl diskutovat o prezidentu Trumpovi s člověkem, který má tak vyhraněné názory, že plodná diskuse, založená na objektivních faktech, je s ním nemožná. Pod pokryteckou zástěrkou svobody slova by to byla jen frustrující ukázka politické korektnosti, pro Lukeše mrhání časem s nevzdělaným amatérem, ať má na hlavě koňský ohon, nebo nemá.
Já jsem měl podobnou zkušenost v době posledních amerických prezidentských voleb. Při debatě s mnohými českými přáteli nemělo smysl říct cokoliv pozitivního o Hillary Clintonové. Bylo zbytečné jim předkládat fakta, která jim unikla nebo která byla mnohými českými politology a komentátory a priori zaměřena proti této jistě komplexní ženě.
Při poslechu slov pana Jakla mám stejný pocit. Mám před sebou člověka, který si je skálopevně jistý svými znalostmi americké společnosti. Ve skutečnosti pan Jakl má velké manko v šíři svého vzdělání, způsobené jeho neochotou nebo neschopností zamyslet se nad předloženými fakty svého protivníka. Česky se tomu říká zabedněnost. A já se spolu s panem Lukešem divím, že Česká televize dává Jaklovi možnost intelektuálního střetu s uznávaným historikem-odborníkem, kterým profesor Lukeš je.
Je to riskantní říct něco nečekaného, nepopulárního, jako se to stalo panu Bosákovi. Ale že se z jeho názoru, že mistrovství světa ve fotbale nemělo být v Rusku, vyvine proti němu tak nenávistná smršť, je smutné. V Rusku, kde sporty různých odvětví se již několik let zmítají v masových dopingových aférách, kde je víc než pravděpodobné, že v pozadí získání pořadatelství MS 2018 byly velké úplatky. Jak řekl Bosák, kritika udělení mistrovství světa sluncem vyprahlému Kataru nebo Jihoafrické republice je dovolena, ale v případě Ruska není?
S tím souvisí i současná epidemie fake news. Věřím, že nebudeme stále žít v nejistotě, co je pravda a co je lež, a že naše zmítání se ve fake news brzo skončí. A že se této epidemii dokáže příště vyhnout i náš premiér a nebude české občany balamutit další mylnou informací, jakou byla ta, že do roku 2025 bude Brusel muslimské město.
Co přijde po fake news, fenoménu cílevědomě propagovanému Donaldem Trumpem, nikdo neví. Doufejme však, že my v české kotlině se budeme moci brzo vrátit k heslu, které je doposud na české prezidentské standartě.