Sekerník staví mlýnské kolo
Řemeslníci po 26 letech opravují vodní kolo Velkopřevorského mlýna, které je největší v Evropě
MALÁ STRANA Zvuk motorové pily se line ulicí. Zesiluje s každým krokem po cestě k Velkopřevorskému mlýnu. Z mostu nad Čertovkou je vidět nevšední scéna. Řemeslníkům teče pot po tvářích, když zvedají dřevené klády, a vodní mlýnské kolo je téměř rozebráno až na kostru. Nastala rekonstrukce.
Mlýnské kolo bylo už v posledním tažení. Podle sekerníka Františka Mikyšky hrozilo, že se kolo rozpadne, protože se uvolňovaly šrouby, kterými jsou připevněny lopatky ke kolu, a ty pak následně vypadávaly.
Nové kolo bude stejně jako to staré z dubu. Je to nejodolnější dřevo proti vlhku, ale pořád má svou životnost. „Mysleli jsme, že to vydrží tak padesát let, ale to je hloupost. Kvalita dřeva se časem snižuje. Stav dřeva zhoršuje to, že se kolo neustále namáčí do vody a pak na slunci sesychá. Ale nejhorší je asi led. Dřevo namrzne, zvětší se mu objem a pak to zase roztaje. To dřevo postupně zeslabuje až prostě vypraská. Pak přijde čas a musí se kolo postavit znovu,“popsal Mikyška.
Stavitelé kolo přestavují postupně. „V pátek jsme začali demolicí a pokračujeme i dnes. Když kolo tak rozebíráme, musíme se snažit, abychom to dělali váhově přiměřeně na obou stranách. Kolo by se nám totiž mohlo roztočit. Je důležité, aby bylo pořád v dosažitelné poloze,“uvedl včera Mikyška.
Lednice nad mlýnským kolem
Podle sekerníka je pro kolo a jeho životnost nejlepší, když ho voda neustále smáčí, protože pak nenastávají cykly, kdy ho slunce vysouší.
Dříve proti změnám počasí pomáhala budka, která byla postavena nad ním. „Říkalo se tomu lednice a chránilo to kolo i proti rampouchům v zimě, kvůli kterým kolo zmrzlo a zastavilo se. Dnes lednici postavit nemůžeme, protože by na kolo neviděli turisti, kteří se sem na ně jezdí dívat,“uvedl Mikyška.
O kolo je proto nutné se dennodenně starat. Kromě dřeva je vyrobeno i ze železných dílů, které se musí mazat. „Původně tu byly přidělané knotové maznice, které měly v sobě olej. Ten přes trubičku kapal na hřídel. Ale to nebylo tak účinné jako moje vlastní mazivo, které jsem si vyrobil,“uvedl majitel mlýna Jindřich Horel. V minulosti mlynáři jako mazivo používali například hovězí lůj.
Kromě maziva se mlynář musí starat i o čistotu česel a nezapomínat na drobnou údržbu, jako je například dotahování klínů, které přidržují lopatky. Majiteli mlýna na opravy, které vyjdou asi na půl milionu korun, ještě chybí 120 tisíc. „Před dvěma lety jsme začali žádat o peníze instituce, které by nám na to mohly přispět. Dostali jsme 150 tisíc od magistrátu a 90 tisíc od Prahy 1. Žádali jsme i ministerstvo kultury, ale zatím jsme nic nedostali,“uvedl Horel.
Podle mluvčí ministra kultury Petry Hruškové žádost majitel mlýna podal až po uzávěrce.
Velkopřevorský mlýn má největší vodní kolo v Evropě. V průměru měří osm metrů a váží kolem pěti tun. Na Čertovce je ještě jeden mlýn, Huťský, jehož kolo měří v průměru pět a půl metru. V minulosti byly na řece i další mlýny. Po druhé světové válce ale zanikly. „Za války byla většina mlýnů dokonce zapečetěna a nemlelo se, jedině načerno. Mlynářům za Heydricha hrozil trest smrti, pokud se přišlo na to, že melou načerno. A po válce byla většina znárodněna a mlýny chátraly,“uvedl Mikyška.
Dnes je podle Mikyšky v České republice na 80 mlýnů s vodním kolem, třetinu z nich najdou lidé ve skanzenech. „A pak si je stavějí staromilci, kteří mají radost, když se mlýnská vodní kola točí,“dodal Mikyška.
Nynější kolo postavil se spolupracovníky v zimě na Mikuláše v roce 1992 za čtyři dny. „Napsal jsem na magistrát, že rád kolo za rozumné peníze udělám. Řekli mi, že už je vyrobené a leží ve skladu v Modřanech. Tam na něj ale svítilo a pršelo a už bylo na maděru. Dohodli jsme se, že postavím nové. Tenkrát to stálo asi 300 tisíc,“popsal Mikyška.
František Mikyška je držitelem titulu Nositel tradice lidových řemesel, který každý rok uděluje ministr kultury. Mlýnské kolo opravuje společně se synem a brigádníky. „Mladí lidé v řemeslech chybějí. A když si je nevychováme, tak se do řemesla nepustí a raději pracují na počítačích. Na řemeslných pracích v budoucnu pohoříme,“uvedl Mikyška.
Podle něj není pro práci sekerníka potřeba žádných zvláštních zručností. „Člověk by měl mít technickou představivost a manuální zručnost. Jak já říkám, i na práci s lopatou musí mít člověk grif, aby si neublížil a nevypíchl si oko,“dodal Mikyška s úsměvem.