Prasklý zvon jako memento
Příběh stadionu: zrozen na Hitlerovo přání, nyní hostí mistrovství Evropy atletů.
Stojí u stadionu na zemi, mezi popelnicemi pro tříděný odpad a stánkem se zmrzlinou. Memento dávných časů. Obří zvon z berlínské olympiády, desetitunový, tři a půl metru vysoký.
Býval zvyklý na jiné zacházení. Příslušníci Národní socialistické dělnické strany jej roku 1936 vyzdvihli na kamennou věž, odkud během her vyzváněl.
Věž, ukrývající i část filmového archivu nacistů, v roce 1945 zničila Rudá armáda a o dva roky později ji britské jednotky odstřelily. Zvon se zřítil ze 77 metrů, praskl. Nacistické symboly na něm byly zničeny, dočasně sloužil Britům též jako terč pro nácvik protitankové střelby.
Stadionu, u kterého ho dnes „vystavují“, je už 82 let. Tento týden se stane jevištěm pro hvězdy Schippersovou či Lavillenieho, přesto nadále připomíná své pohnuté dějiny.
Pro olympijské hry 1936 si Adolf Hitler přál velkolepou arénu dle antických vzorů, a tak se zrodil kolos pro 110 tisíc diváků.
Dnes se jich sem vejde 74 tisíc. Zatímco zvenku si stadion zachoval dávný ráz, uvnitř je úplně jiný. Kamenné stupně byly nahrazeny šedými sedačkami, tribuny zakryla střecha. Na místě olympijské škvárové dráhy je od mistrovství světa 2009 revoluční povrch modré barvy z polyuretanu a granulátu za 400 tisíc eur, na němž letos vyměnili horní čtyřmilimetrovou vrstvu.
A přece stále vnímáte: tady seděl Hitler, támhle v té stále ohořelé číši plál oheň a tam dole běhal Jesse Owens, ačkoliv nacistický list Völkischer Beobachter v roce 1936 žádal, ať jsou „negři vyloučeni z účasti na hrách“. Poté, co vybojoval čtyři zlaté, rozšířily se i mnohé nepravdivé legendy. Například že Hitler mu odmítl podat ruku. „Ale to není pravda,“napsal Owens v autobiografii. „Hitler seděl na tribuně, já byl dole na ploše. Mávl na mě, já mávl na něj. Stačilo mi, že jsem postavil na hlavu jeho teorie o nadřazenosti ras.“
Hitler v úvodní den her na stadionu osobně gratuloval všem německým vítězům, načež mu lídři MOV sdělili, že v rámci olympijské neutrality musí blahopřát buď všem vítězům, nebo žádnému. „Tak žádnému,“odvětil před druhým dnem, kdy poprvé zvítězil též Owens.
Pravda naopak je, že se Američan při kvalifikaci dálkařů spřátelil s Němcem Lutzem Longem, který mu po dvou neúspěšných pokusech poradil, jak si upravit rozběh. „Tohle 24karátové přátelství pro mě bylo cennější než všechny medaile,“prohlásil Owens. Long roku 1943 padl při invazi Spojenců na Sicílii.
Stadion žil dál, stal se domovem fotbalistů Herthy, hostil fotbalové světové šampionáty 1974 i 2006, kdy při penaltovém finále mezi Itálií a Francií viděl proslulé drcnutí Zidaneho do Materazziho.
Roku 1998 se sice v berlínském Senátu rozhořela ostrá debata, zda má být stadion zbourán a nahrazen novým, nicméně převážil názor, že bude pouze zrenovován.
V novém hávu jej tak zažil Usain Bolt 6. srpna 2009 při své stovce snů. Devět. Pět. Osm. Když tato tři čísla zazářila na časomíře, všichni přítomní se ocitli v extázi. Co to má být? „Ten běh přivedl atlety do stavu erotického vzrušení,“psal list Der Tagesspiegel.
O čtyři dny později vymazal Bolt časem 19,19 zdánlivě nepřekonatelný světový rekord Michaela Johnsona na 200 metrů a sám Johnson vyřkl: „Nikdy nikoho jsem neviděl vyběhnout zatáčku jak jeho. Neběžel kdovíjak technicky, ale doslova ji vydřel – a pak se smál.“Od starosty města dostal Bolt za odměnu třítunový kus Berlínské zdi. Kdyby si jej chtěl odvézt, zaplatil by v letadle za nadváhu 130 tisíc dolarů.
Na tom samém šampionátu se poprvé zjevila na scéně jistá Caster Semenyaová, ovládla osmistovku a roznítila bouřlivé debaty o jejím ženství, jež neustaly dodnes.
Při hrách v roce 1936 měli muži na programu atletických soutěží 23 disciplín a ženy jen šest. Letos, kdy poprvé přibylo do programu 50 kilometrů chůze žen, bylo poprvé v historii mistrovství Evropy dosaženo genderové vyváženosti. Ale jak zacházet se Semenyaovou, ani elita IAAF dosud nedořešila.
Berlín má teď patřit jiným hrdinům, pět finálových večerů je vyprodáno. „Německé publikum bývá férové, ocení kvalitní výkon od kohokoliv,“těší se oštěpař Jakub Vadlejch.
Dnes tu rozdělí první medaile.