Nebezpečné akciové bublání

Současné dění na akciových trzích ve mně vyvolává vzpomínky na velké krize v letech 2000 a 2008. A je třeba si připomenout, že historie se opakuje.

Před deseti lety touhle dobou už bylo zaděláno na největší finanční krizi od druhé světové války. Svět tehdy dojel na předlužení a bublinu na trhu nemovitostí. Před osmnácti lety naopak splaskla první velká internetová bublina. Hodnota Applu je přitom nyní rekordní – 1 000 000 000 000 dolarů. Naopak Facebook přednedávnem zažil největší denní propad tržní hodnoty firmy v historii.

A to ve mně vyvolává výše zmíněné vzpomínky na doby, které jsem zažil jako finanční analytik. Vzpomínky na poslední dvě velké světové recese 2000/2001 a 2008/2009. Ceny akcií, firem, nemovitostí se tehdy i dnes dostaly na svá maxima. Jenže pak přišlo pár rozbušek, jako je třeba teď Facebook, a už to jelo – Bloomberg, můj nej systém na sledování finančních trhů, hlásil jednu pohromu za druhou.

Když to srovnáme s dneškem, tak hodnota Facebooku za den spadla o 119,4 miliardy dolarů, respektive o 19 procent. To propad Intelu v září 2000 činil 90,7 miliardy dolarů, tedy -22 procent, a Microsoftu v dubnu 2000 o 80 miliard dolarů: -14,5 procenta. Facebook je něco, co nemá hmata- telný produkt (je to vůbec „něco“, když na to nejde sáhnout?). Je to drbárna, na které o sobě poskytujete tolik informací, že EET je proti němu hadr. Na reklamě a vašich klicích pořádně vydělává. Teď sice zažil velký denní propad, ale v porovnání s cenou před pěti lety jsou jeho akcie stále nahoře o 358 procent. Akcie Applu, který alespoň něco hmatatelného vyrábí, jsou za pět let nahoře o 294 procent.

Před těmi 10 lety jsem pro MF DNES napsal sloupek, že mám rozečtené tři texty: Orwellovo 1984, Kunderovu Nesnesitelnou lehkost bytí a Hypotézu finanční nestability od Hymana Minského. První byl o manipulaci, kam až to může dospět. Druhý o smyslu života. Třetí jako by to všechno propojoval do světa financí. Minsky to v roce 1992 napsal brilantně: Stabilita destabilizuje. Mechanismus, který nás navede ke krizi, svádí k tomu, že když jsou časy dobré, roste apetit k riziku. Kupujete, děláte věci, které nepotřebujete. Na dluh.

Začíná to dluhy

Měl na mysli soukromý dluh, státní dluhy, to je jiný příběh. V době prosperity hodně firem vydává dluhopisy, které jsou schopny splatit nikoliv z toho, co ročně vydělávají, ale jen tím, že vydávají dluhopisy nové. Řada společností financuje nemovitosti s tím, že jejich cena neustále poroste. Jenže jednou to přeroste přes hlavu. Čím déle trvá prosperita, tím více se situace stává nestabilní, křehčí, zranitelnější.

Proto krize přicházejí a odcházejí a celé se to jakoby opakuje. Nesnesitelná lehkost bytí! Myšlenka o věčném návratu je tajemná a Nietzsche jí uvedl ostatní filozofy do rozpaků: pomyslit, že by se jednou všechno opakovalo, jako jsme to už zažili, a že by se i to opakování ještě donekonečna opakovalo! A ono se to opakuje – jen to problematické aktivum se časem mění.

Před deseti lety bouchly hypoteční produkty a reality, před osmnácti lety technologické akcie. V minulé krizi jsme se divili, proč americké domácnosti bez prokázání příjmů dostávají hypotéky a proč s nimi banky obchodují, když bylo evidentní, že to povede špatným směrem.

Podobně v letech 2000/2001, kdy po splasknutí technologické bubliny bylo přece evidentní, že kupovat firmy s návratností neuvěřitelných padesát let a více je hloupost, ale přesto to masa dělala.

Vzpomínám si na Netscape Communications. Měli první kvalitní prohlížeč internetu. V roce 1995 vydali nové akcie, aby získali kapitál. Plán zněl prodat jednu za 14 dolarů. Chvilku před prvním úpisem byla cena díky zájmu zdvojnásobena na 28 dolarů. První obchodní den se cena vyšplhala na 78 dolarů. Marca Andreessena, mozek Net- scapu, následně časopis Time zvolil osobností roku a dal ho na titulní stranu. Nic proti jeho vizionářskému mozku, ale s Microsoftem po krizi v letech 2000/2001 nakonec prohrál a akcie šly ke dnu, ještě než byla firma prodána.

Jak to, že si několik let trvající bezstarostné jízdy masa nikdy nevšimne? Protože ta stále rychlejší jízda všem vyhovuje. Ruku na srdce, je to tak. Záměrně se udržuje status quo, protože to vyhovuje mase. Proč jinak věříme něčemu tak virtuálnímu, jako je Facebook? Až spadne nebo přeroste do Orwellova roku 1984, budeme se divit, jak evidentní blbost to byla.

Co ještě může bouchnout? Rizik je spousta: oddlužení proběhlo snad jen u amerických bank, všude jinde ve světě soukromé dluhy spíše dále narostly, mezibankovní systém TARGET 2 v eurozóně je časovaná bomba, kdy německé a holandské banky mají vůči těm italským, portugalským a řeckým rekordní pohledávky. Vytiskla se kupa nových peněz.

V Německu je klíčová úroková sazba stále na nule podle společné politiky Evropské centrální banky. Kdyby tam byla Bundesbanka, dávno by sazby zvýšila. Vznikají tam bubliny v realitním sektoru – největší ekonomika, která všechno táhne a představuje náš největší exportní trh, může nakonec nejvíc vybublat.

Od roku 2009 do roku 2017 ceny nemovitostí ve velkých metropolitních centrech Německa vzrostly o 80 procent. V menších městech o 60 procent. V Česku je trh práce i nemovitostí přepálený.

Nevím přesně, co bouchne – vím jen, že historie se opakuje, i když svět je založený esenciálně na neexistenci návratu.

Rychlá jízda na akciových trzích všem vyhovuje. Proč by jinak všichni byli tak bezstarostní?