Přetahovaná o radary po česku

Se zájmem sleduji neustávající dohady kolem izraelských mobilních radarů pro Česko, spory ohledně jejich (ne)kompatibility se systémy NATO, nízké bezpečnosti, zranitelnosti a nevím co ještě. Fascinuje mě snaha uměle vytvořit pomocí částečných výmyslů a dezinterpretací zdání jakési „kauzy“. Jak to tedy je s radary EL/M-2084 izraelského systému protivzdušné obrany Iron Dome?

Především není pravda, že jedinou zemí NATO se zájmem o výrobek izraelské firmy ELTA je Česko. Radary používá kanadská armáda a vedle italské armády je testuje ještě nejméně dalších pět zemí Aliance. NATO jako organizace totiž nemá právo předepisovat členským zemím, jaké systémy si mají pořídit. Nanejvýš může na základě shody všech členů nastavit standardy, které by mělo dané zařízení splňovat. V aliančních systémech protivzdušné obrany podle tohoto principu nyní funguje bez větších problémů přibližně čtyřicet různých typů radarů, aniž by to mělo vliv na efektivitu obrany.

Není také pravda, že řídící a komunikační software radarů EL/M-2084 představuje riziko pro alianční systém protiletadlové a protibalistické obrany. Sdílení informací z páteřních radarů, civilních středisek řízení letového provozu a vojenských systémů protivzdušné obrany členských států Aliance probíhá zcela automaticky. Rozhraní mezi nimi, zajišťující vzájemnou datovou a signálovou kompatibilitu, a také bezpečnost nadřazeného integrovaného systému jsou řešeny na principu „černých skříněk“výrobce Thales/Raytheon. Kromě toho má software izraelských radarů certifikaci US Army pro komunikaci s jejich utajovanými vojenskými systémy protivzdušné obrany.

Izraelská ELTA zvítězila v řádném výběrovém řízení, vypsaném českým ministerstvem obrany. Dezinformace, zpochybňování a útoky jsou jen vnějšími projevy snah firem, které se svými nabídkami neuspěly, zvrátit nepříznivý výsledek „pět minut po dvanácté“prostřednictvím zájmových skupin v politické sféře.

Nejaktivnější je skupina prosazující radar Giraffe G4A švédské firmy SAAB s neukončeným vývojem – je méně výkonný a neověřený při řešení bojových situací.

Co je tedy hlavní leitmotiv pseudokauzy? Je to snaha zrušit výsledek řádného výběrového řízení a místo v boji vyzkoušených izraelských radarů, jejichž montáž a servis by navíc minimálně 15 let zajišťovala česká společnost RETIA, vnutit Česku nevyzkoušené švédské stroje, jejichž vývoj stále ještě není ukončen. Co by tím český stát získal? Především právo trpělivě čekat, jak dopadne vývoj jako v případě letounů CASA. A také právo platit horentní sumy za servis jako v případě švédských protiletadlových systémů RGB-70 a radarů ARTHUR. Nevím, jak ministr obrany Lubomír Metnar nebo premiér Andrej Babiš, ale já bych se do takového „byznysu“natlačit rozhodně nenechal. Případ Vlasty Parkanové budiž jim mementem.