Řidiče autobusu bych dělal hned

Fotbalista Pavel Steiner sbíral zkušenosti v cizině. I díky nim vybudoval úspěšnou dopravní firmu

Zelená barva je mu nejspíš souzena. Patnáct let strávil Pavel Steiner na fotbalovém trávníku a jeho společnost Umbrella dnes provozuje téměř stovku zelených autobusů FlixBus.

Umějí vydělávat miliony a stejně rychle je dokážou utrácet. Jenže když profesionálním fotbalistům skončí angažmá v cizině, najednou nevědí, co se životem. Brankář Pavel Steiner je čestná výjimka, která uspěla ve fotbale i v podnikání, ačkoliv to snadné nebylo.

„Když jsem v roce 2003 skončil, byl to obrovský šok. Dřív se o mě pořád někdo staral, ale najednou bylo všechno na mně, musel jsem si zařídit telefon, bankovní účet či se naučit pracovat s počítačem. Já neznal vůbec nic,“přiznává.

Byla to vážně tak velká změna?

Do světa jsem odešel v roce 1992, kdy mobily nebo internet nebyly. Moji vrstevníci se s rozvojem technologií a vývojem společnosti mohli průběžně srovnávat, ale já se vrátil „do civilizace“na podzim roku 2003. Všechno bylo jinak a já se to učil jako dítě. Realita je pro profesionálního sportovce hrozná.

Takhle mluví vězni, když je po dlouhé době propustí z vězení.

To je přesný příměr.

Naučila vás cizina něco, co můžete využít v podnikání?

Především jazyky, ty jsou naprosto zásadní. V Německu jsem přivykl kázni, drilu a pracovitosti, dochvilnosti a disciplíně, v Číně jsem se musel naopak naučit improvizovat, abych přežil. Fotbal mi dal i fyzickou a psychickou odolnost, schopnost zvládat krizové okamžiky, vytrvalost. Prostě se nebojím. Kdyby nebylo fotbalu, v byznysu neuspěju.

Podnikání v autobusové dopravě, aspoň zvenčí, nevypadá jako byznys pro křehké povahy…

Přitom já nezačínal s autobusy, ale s limuzínami pro korporátní klientelu. A tam jsem se dostal do prostředí taxikářů.

To není snadný začátek.

Já jsem zvyklý se všemu postavit čelem a bojovat, protože jsem obyčejný kluk z Pošumaví, ale musím říct, ze jednání s taxikáři mě ještě víc zocelilo a vycvičilo. Domluvit se s nimi a ,,přežít“byla velká škola...

Když už jste dokázal překonat začátky mezi taxikáři, proč jste pak zamířil k autobusům?

Víte, limuzíny jsou hodně sezonní záležitost – začíná se kolem 10. září a končí tak 15. prosince a znovu se začne od 10. ledna do Velikonoc. Potom čtrnáct dní nic a znovu to běží do 10. července. A pak máte de facto mrtvo. Je hezké vozit v autě Angelinu Jolie, Richarda Gerea nebo spolupracovníky Baracka Obamy, jenže za to si já ani moji řidiči rohlíky nekoupíme.

Autobusy sezonnost nemají?

Je i u autobusů, ale se silným partnerem je linková doprava vhodná k tomu, abych byl schopen po celý rok plnit svoje závazky a ještě nám z toho něco zůstalo. Když ale přijímám šoféry, říkám jim, kolik bude jejich celoroční příjem, nikoliv kolik si vydělají za měsíc.

Sehnat dnes dobrého řidiče autobusu je hodně náročné. Proč?

Mám pocit, že jsou čeští řidiči zhýčkaní. Co všechno musíme udělat, aby se naši šoféři cítili v pohodě, to si neumíte představit. A pak za námi stejně přijdou a řeknou, že jdou jinam, kde si vydělají víc.

Jaké mají u vás podmínky?

Řidič na vnitrostátních linkách má hrubou mzdu 59 400 korun a k tomu dostává diety. Takže ve výsledku má zhruba 35 tisíc, což je 1 400 eur čistého. Na ranní jde ráno na sedmou a ve čtyři domů, v práci je osm devět hodin. Kdybych měl dneska jít někam dělat, tak se hned nechám zaměstnat jako řidič.

Vaše autobusy jezdí už rok pod značkou FlixBus po Česku. Vzpomínáte si na začátky?

No, to byla opravdu hrůza.

Cestující si stěžovali na zpoždění, bloudění, bylo toho plno…

Trvalo to dva týdny, ale to je normální.

Jaké to bylo, když jste se musel minimálně dva týdny konfrontovat s tolika problémy?

Děs, nespal jsem. Ale já to čekal, dopředu jsem na to upozorňoval. Vždycky trvá tak čtrnáct dní, než řidiči najedou trasy, zjistí, jak to kde chodí, poznají objížďky. Takže naši jeli na Krumlov, urvali střechu, jeli do Brna, strhli střechu na Smíchově. Přišel nový šofér, jel do Plzně a chytnete ho, jak jede po D1.

Když se FlixBus objevil na českých linkách, byl hodně slyšet Radim Jančura.

Já to chápu. Respektuji ho a obdivuji za to, co dokázal. Ale když jeho lidé začínali, taky měli problémy, ale na to jako by se zapomnělo. Takže mě mrzelo, že do nás tak šli. To bylo řečí o zelených německých okupantech…

Vy jste původní profesí strojvedoucí. Neláká vás jít ve šlépějích Radima Jančury a zkusit poslat na koleje i zelené lokomotivy?

Já dostal od Radima k narozeninám super dárek: můžu jet na jeho lokomotivě z Prahy do Brna. Popravdě, nemám papíry na elektrické lokomotivy, jen na diesely, ale ty jsou propadlé. Vlaky by mě samozřejmě lákaly, jenže autobusový byznys mě tak pohltil a ve spojení s FlixBusem vidím takový potenciál, že jsem přesvědčen, že můžeme udělat díru do světa.

Takže zůstanete jen u autobusů a evropských tras?

Už máme divizi Umbrella Nordic, která jezdí ve Skandinávii, v Německu máme Umbrella Deutschland, samozřejmě Umbrella Česká republika a existuje i Umbrella pro východní Evropu. A není tajemství, že máme založenou Umbrellu i ve Spojených státech. Až se FlixBus rozšíří z Kalifornie, kde jezdí, na Floridu, pak bychom autobusy rádi dělali i tam.

A co váš kapitánský a pilotní průkaz a něco jako aerolinky?

No jo, jachty jsou mé velké hobby, proto mám Umbrella Yacht, pronajímáme jachty a děláme dovolené na klíč. A mám rezervovanou Umbrella Air, protože mě láká vrtulníková doprava nebo private jet. Ale z toho určitě nebude nic v řádech desítek a stovek. To by byl takový zákusek pro chuť k autobusům.