Nejen Vinohrady jsou světové
Seriál Ulice u náměstí Míru získaly zeměpisný název na počest vítězů války i kvůli vlastenectví
Matěj Ludvík redaktor MF DNES
Častou inspirací pro pojmenování ulic v hlavním městě jsou už dvě století zeměpisné názvy. Celkem dnes tvoří šest procent názvů ulic po Praze. Jejich zdaleka největší koncentrací se v současnosti vyznačují Vinohrady a navazující Vršovice, ale zeměpisné názvy najdeme hojně i v jiných částech.
Královské Vinohrady byly ve druhé polovině 19. století ještě jako samostatný celek jedno z nejrychleji se rozvíjejících pražských předměstí. Shodou okolností se ve stejné době začalo rozvíjet národovecké cítění, které se záhy projevilo i v pojmenovávání nově vzniklých ulic kolem právě dostavěných bloků činžovních domů.
Zatímco ulice na sousedním Žižkově komunikace často odkazovaly a dodnes odkazují na husitskou minulost – příkladem je Prokopova, Roháčova nebo Želivského – na Vinohradech byla předlohou pro jejich pojmenování mimo jiné i významná místa českých zemí. Vznikla tak jména, jako je Blanická, Budečská, Chodská, Šumavská nebo Moravská. Na slovanskou sounáležitost zase poukazují ulice Ruská, Slovenská nebo Lužická.
Roku 1922 se Královské Vinohrady připojily k Velké Praze, a to s sebou přineslo některé nesnáze. Jednou z těch méně nápadných, avšak citelných byly shodné názvy ulic s těmi v původních hranicích města. A Vinohrady musely podobně jako i další nově přidružené části ustoupit.
Duplicitní byla nejčastěji jména po významných osobnostech české historie a obrozencích. A tak je v roce 1926 nahradily názvy jiné.
Vinohrady se tehdy rozhodly na počest ukončení první světové války, v jejímž důsledku vzniklo i Československo, pojmenovat své ulice podle států vítězné Dohody, případně na základě jejich hlavních měst. Proto z Divišovy a Žižkovy vznikla Italská, z Komenského Belgická, z Brandlovy Římská, z Karlovy Jugoslávská, z Havlíčkovy Bělehradská a třeba z Krameriovy Americká. Centrální náměstí dostalo název Mírové (dnes Míru).
Tato zeměpisná označení se zachovala dodnes, pouze v období protektorátu byla některá mezi lety 1940 a 1945 z politických důvodů přejmenována. Londýnská se na pět let stala Mnichovskou a Francouzská Bismarckovou.
Zajímavý je i příběh Polské, která se od roku 1926 nacházela jihovýchodně od náměstí Míru a navazovala na Francouzskou. V roce 1946 ji ale město přejmenovalo na třídu Jana Masaryka a dnešní Polská je jen o pár set metrů dál u Riegrových sadů.
V navazující severní části Vršovic do velké míry pokračují názvy ulic podle evropských měst a států. Dokonce už od roku 1910 tam vedou Chorvatská nebo Bulharská, později ve čtvrti vznikla i Kodaňská, Madridská a poslední vlna tohoto druhu pojmenování se datuje do roku 1938, kdy Vršovice dostaly i Norskou, Finskou či Holandskou, která byla vytvořena spojením tehdejší Fügnerovy a Grégrovy ulice. Pohoří na východ od našich hranic bylo inspirací pro ulici Karpatskou.
Vršovice s nádechem SSSR
Vůbec největší skupinu názvů prostupujících celými Vršovicemi tvoří ulice, které získaly své označení podle měst a států bývalého Sovětského svazu. Tento trend začal v roce 1947 přejmenováním několika ulic původní zástavby, jako například dnes velmi živé Krymské třídy dříve zvané Husova i sousedních ulic Donská, Charkovská nebo Američtější než Americká Sevastopolská. „K největšímu přírůstku ale došlo v roce 1952 a 1957, v 60. až 80. letech byl pak systém dále rozšiřován,“uvádí Marek Lašťovka ve své publikaci Pražský uličník. Celkem mají Vršovice na padesát takto pojmenovaných ulic, třeba Arménskou, Jaltskou, Kazašskou, Magnitogorskou, Omskou, Tádžickou i Ukrajinskou. Z velké části jde o lokalitu novější zástavby panelových domů kolem Edenu. Vzhledem k tomu, že tehdejší Československo patřilo do sféry vlivu Sovětského svazu, bylo pojmenování těchto ulic do jisté míry politicky motivované. Oproti názvům po komunistických politicích na jiných místech však představitelé městské části k žádnému přejmenování po roce 1990 nepřikročili.
Přátelství Bohnic s Polskem
Podobný podtext měla v 70. letech minulého století i výstavba sídliště v Bohnicích, které bylo koncipováno jako stavba česko-polského přátelství. Proto velká část ulic nese název po polských městech. Najdeme zde třeba Lodžskou, Toruňskou, Katovickou, Gdaňskou, Štětínskou, Bydhošťskou, Opolskou, Sopotskou nebo Vratislavskou. Navíc v centrální části sídliště dodnes stojí kulturní dům Krakov. Dohromady tam lze najít přes třicet názvů spjatých s naším severním sousedem.
Podobný „ostrov“souvisících názvů najdeme i v Horních Měcholupech, kde byly v roce 1993 přejmenovány ulice mezi tamními panelovými domy pro změnu podle italských měst. V současnosti tam vedou ulice Milánská, Livornská, Neapolská, Ravennská i třeba Janovská.
A nejinak tomu je i na Červeném Vrchu v Praze 6. Tamní ulice byly při výstavbě sídliště v roce 1962 pojmenovány po státech Afriky a Asie. Například jde o Kamerunskou, Súdánskou, Angolskou, Nigerijskou, Syrskou, Jemenskou, Arabskou, Tibetskou, Egyptskou i Etiopskou.
Také další pražské čtvrti mají na svém území ulice pojmenované podle států a měst, netvoří však už žádné větší celky, ale jsou rozmístěny jednotlivě. Tepnou protínající Prahu 6 je Evropská a ve stejné městské části se nachází například i Kanadská, Čínská, Maďarská nebo Vietnamská.
V Praze 1 je slavná obchodní třída Pařížská a v Praze 7 frekventovaná Argentinská. Poměrně mladou historii má ulice Izraelská ležící podél židovského hřbitova na Žižkově. Až do roku 1995 byla součástí komunikace Nad Vodovodem.
Řada ulic získala název podle českých měst. Většinou odkazují na směr, kterým je možné se jimi dostat. To je případ Kutnohorské, Českobrodské, Strakonické, Černokostelecké, Kladenské a dalších. Od roku 1990 má hlavní město v Košířích také ulici Českou.