Sportem ke sjednocení Koreje, díl další. Jen pozor na dresy
Klikatá a předlouhá cesta k míru pokračuje i tím, že jim nejprve ze všeho vzali míry. Už je to tu znovu, sport slouží jako mocná zbraň ve snaze o smíření Jižní a Severní Koreje – zemí, které jsou od roku 1953 pouze ve stavu příměří, tedy v přerušeném válečném konfliktu. Poté, co na olympiádě v Pchjongčchangu nastoupil společný výběr hokejistek, se škála zvětšuje. Na blížících se Asijských hrách v Indonésii budou týmy tři. Ženské basketbalistky, veslaři a závodníci na dračích lodích nastoupí pod prostým označením Korea.
„Našim sportovcům jsem řekl, že na svět udělá dojem, jak pomáhají snaze o sjednocení,“uvedl jihokorejský premiér Lee Nak-yeon. Ale úskalí je tu pořád dost. Aktuálně například dresy. Právě proto se na kanoisty ze severu hned vrhli krejčí. Problémem je reálná obava, že pokud by je oblékli do obvyklého, poruší tím mezinárodní sankce uvalené na KLDR. Kanoisté mají vybavení od japonské společnosti Descente a totéž řeší i basketbalistky, jež dresy od globálního giganta Nike vymění za „anonymní“výrobky od lokálních firem. „Nesmíme na nich mít žádnou značku,“řekl zástupce svazu agentuře AFP. Paradoxy jen bují, neboť basketbalový tým mužů tvoří pouze čahouni z Jižní Koreje, čili ti dresy od Nike budou mít jako obvykle.
Vzdor skepsi, kterou autor textu letos při zimních hrách slýchal prakticky od všech Jihokorejců, vše působí jako krůčky správným směrem. Problémů zůstává fůra, ale svízelné situaci na Korejském poloostrově pomáhá každý povedený detail. A těmi společné sportovní týmy jsou. „Děkujeme, že razíte cestu směrem k prosperitě a harmonii,“řekl jihokorejský ministr sportu basketbalistkám s tím, že „za nimi budou stát všichni Korejci“.
Do Indonésie jsou oficiálně pozvány hlavy obou zemí – a severokorejský vůdce Kim Čong-un basketbalu holduje natolik, že se prý sám zapříčinil o to, že v červenci padesát sportovců z jihu odehrálo přátelské mače v Pchjongjangu a nyní se chystají reciproční klání na jihu. Basketbalovou terminologií to jsou všechno slibné nájezdy na koš.
Ale když jsme u terminologie, s tou měly dívky s oranžovými míči tak trochu potíž. Jihokorejky totiž jsou – tak jako asi každý basketbalový výběr na planetě – zvyklé pracovat s pojmy z angličtiny. To Severokorejky mají svébytnou slovní zásobu; rozdělení zemí znamenalo i rozdělení jazyka, neboť do soudružské KLDR anglicismy nepronikaly.
„Vyrůstaly jsme každé v jiném prostředí, ale teď už nemáme potíž si navzájem porozumět,“řekla kapitánka Lim Jung-hu (z jihu). „Tréninky jsou velmi pozitivní. Jsme na jedné lodi, tak se vzájemně snažíme podporovat.“Družstvo minule získalo asijské zlato a Lim líčí: „Cítíme tíži obhajoby, ale přísun čerstvé krve nám může jedině pomoci.“
Už to, že se v případě dvou Korejí hovoří o krvi jen metaforicky a ve spojení s basketbalem, je příjemná změna pořádků.