Pravidlo č. 1: Ovládnout emoce

Jeho klub má v krédu: Cesta je důležitější než cíl. A Róbert Rybníček, generální manažer fotbalového Trenčína, se jím poctivě řídí. „Pokud nemáte vizi a jednáte jen podle emocí, je to špatně,“líčí. „My víme, jak chceme hrát, a snažíme se podle toho vybírat hráče i trenéry. Když to nevíte, těžko můžete někam směřovat.“

Na co tedy kladete důraz?

Na současné trendy. Když chcete hrát náročný celoplošný fotbal s okamžitým napadáním, potřebujete správné typy ve správném věku. Nebereme hotové hráče, ale ty, kteří mají potenciál. Většinou přijdou jako úplně neznámí, bez zkušeností. A my s nimi pracujeme.

Také Sparta přivádí zahraniční hráče, ale sází na velká jména. Je vaše cesta v československých podmínkách vhodnější?

Nevím, jestli mám právo to hodnotit. Ale největší problém českého fotbalu vidím v tom, že má obrovský odpad talentovaných hráčů od devatenácti do třiadvaceti. Nedostanou šanci, protože v Česku se řeší zkušenosti a odehrané zápasy. Přitom trend je jiný: rychlost, intenzita, dynamika. V tom je slovenský fotbal už teď napřed a myslím, že brzy se to ukáže naplno.

V čem tedy dělá Sparta chybu?

Hlavní problém je ten, že Sparta má nastavené úplně jiné finanční poměry: to s sebou nese potíže s motivací hráčů. Přichází takoví, kteří už mají něco za sebou, a jejich platy jsou vyhnané do extrému. Přitom mladí neznámí kluci mají mnohem větší chuť něco dokázat, což je klíčová věc. Hodně lidí řekne: My jsme Sparta, my touhle cestou jít nemůžeme. S tím já nesouhlasím. Výsledky samozřejmě potřebujete, ale když koukáte jen na ně, nemůžete se divit, že trenér vydrží tři měsíce. Emoce ve fotbale jsou strašná věc a jsem rád, že jsme se je naučili ovládat. Když to neumíte, nemáte nic pod kontrolou, stojí vás to obrovské peníze a neumíte se z toho vymotat.

Co z toho plyne pro Spartu?