„Invaze byla protiúder“
Ruští vojáci okupačních vojsk ze srpna 1968 chtějí získat výhody veteránů bojových akcí
Je to dnes jedna z vůbec nejpočetnějších skupin bývalých příslušníků sovětské armády, kterou v Ruské federaci najdete. Organizace „Dunaj 68“sdružuje účastníky okupační invaze do Československa z 21. srpna 1968, kteří se dožadují statutu „účastníků bojových operací“. Zatím marně.
Na oslavy okupace Československa, kterou bývalí sovětští důstojníci a vojáci označují za vůbec největší vojenskou operaci vojsk Varšavské smlouvy, žádala jejich organizace Dunaj 68 (podle oficiálního názvu okupační akce) milionový grant přímo z prezidentského fondu Vladimira Putina. Fondu, jehož cílem je finančně podporovat „rozvoj občanské společnosti“v Rusku.
Volgogradská pobočka této organizace sovětských okupantů ze srpna 1968 požádala podle internetových stránek fondu prezidenta Vladimira Putina v březnu tohoto roku o grant ve výši 1 350 tisíc rublů (450 tisíc korun). Dalších 800 tisíc rublů měli veteráni na vzpomínkové akce k invazi získat z dalších zdrojů.
„Vojáci-internacionalisté daleko od domova hájili zájmy své vlasti,“uvádělo se ve zdůvodnění projektu, v němž se dodávalo, že je třeba památku na tento „vlastenecký“čin udržet i pro příští generace.
Vedle vydání knihy vzpomínek okupantů „Vstříc úsvitu“se měly uskutečnit besedy s dětmi a školní mládeží, které mají posílit „patriotický duch“mladé generace Rusů. Okupaci Československa totiž tito její účastníci řadí „k hrdinským událostem historie“. Jak se uvádí v žádosti o grant, akce měly proběhnout nejen ve Volgogradu, ale i v Moskvě, Tatarstánu, Rostovu nebo Samaře.
O tom, jaký obraz srpnové okupace roku 1968 chtějí bývalí příslušníci invazních vojsk ruské mládeži předávat, svědčí rozsáhlý materiál několika důstojníků, který zveřejnili na poměrně známém portálu Stoletie.ru.
V článku, který nese název „Operace Dunaj byla protiúder“, například tvrdí, že 21. srpna překročily hranici Československa se západním Německem „jednotky 1. a 3. mechanizované divize armády USA, které byly zahnány dvěma tankovými pluky Sovětské armády“.
„Drtivá většina veteránů Dunaje se pokládá za přímé následníky vojáků-osvoboditelů z roku 1945,“uvádí jménem účastníků okupace autoři článku, generálplukovník Vladimir Bulgakov, generálmajor Vitalij Ševčenko a historik Aleksej Bajkov.
Snaha vykreslit okupaci Československa v srpnu 1968 v rozporu s fakty co nejdramatičtěji (zahynulo při ní 96 sovětských vojáků, ale z toho 84 při dopravních nehodách, několik jich spáchalo sebevraždu) nemá jen za cíl smýt označení „okupanti“.
Problém je, že Češi nebojovali
Vojáci operace Dunaj se totiž dožadují získání statusu „účastníka bojové operace“, který by je stavěl na roveň například veteránům sovětského tažení do Afghánistánu z osmdesátých let. I v dnešní realitě mají totiž tito veteráni mnoho finančních i jiných výhod, od důchodů až po byty. Výhod, jež jsou účastníkům invaze upřeny.
To, že se československá armáda nebránila a z vojenského pohledu došlo jen k potyčkám s neozbrojeným civilním obyvatelstvem, však snahy těchto bývalých vojáků okupačních armád hatí. Jak ale tvrdí nejen zmínění generálové Bulgakov a Ševčenko, ale i jiní, Čechoslováci se nezmohli na odpor kvůli tomu, že invaze byla podle jejich
názoru z vojenského hlediska skvěle provedena.
Letos v březnu ale ruská Duma definitivně odmítla zákon předložený několika poslanci Komunistické strany Ruska, aby byl veteránský status přiznán také této velké skupině dnes přibližně sedmdesátiletých bývalých příslušníků Sovětské armády. K neúspěchu těchto snah možná přispěly i protesty, které se proti tomu objevily i mezi českými politiky.