Šlo o převrat, říká o pražském jaru ruský komentátor
Událostmi kolem vpádu vojsk Varšavské smlouvy do bývalého Československa v roce 1968 se včera zabývala řada světových deníků i politiků. Níže si přečtěte některé ohlasy.
První „barevný převrat“
Pražské jaro bylo první z „barevných převratů“zosnovaných Spojenými státy a vstup vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 jen reagoval na lynčování komunistů a další zvěrstva. Odehrál se na žádost Alexandra Dubčeka.
„Komu by se líbilo, že do jeho země vstupují cizí tanky. I když jejich posádky byly ukázkově mírumilovné, je jasné, že sama přítomnost cizích vojsk popichuje. Ale ať naši čeští přátelé čestně řeknou, jak by se zachovali na našem místě,“napsal ruský politolog Alexandr Vedrussov. „Měl Sovětský svaz jinou možnost? Vždyť rozhodnutí o vstupu vojsk se přijímalo na pozadí masového trestání komunistů v ČSSR: lidi prostě chytali na ulici a lynčovali. Tato zvěrstva dobře zorganizovaného davu bylo nezbytné zastavit. A to také udělala vojska zemí Varšavské smlouvy v noci na 21. srpna 1968.“— Ruský list Izvestija
Je to o budoucnosti Ruska
V ruských médiích zazníval i liberálnější pohled na 50. výročí vstupu vojsk. „Přestože SSSR z mapy zmizel skoro před 30 lety, mnozí se dodnes ztotožňují s ním a s jeho vůdci. Takové ztotožnění s režimem vysvětluje vztah mnoha Rusů ke vstupu vojsk do Československa.“
„Pokud v 80. letech považovala sovětskou operaci proti Československu za nezbytnou většina obyvatel Sovětského svazu, tak teď je to jen třetina z těch Rusů, kteří o ní vědí. To je jasný pokrok. Ale i tak je to hodně. Vypovídá to ale o tom, že debata o roku 1968 a Československu je ve skutečnosti o současném Rusku. Pro ty, kdo je vidí jako agresivní impérium, je vstup vojsk triumfem SSSR a pomocí Čechům. Pro ty, jimž je cizí imperiální třeštění a agrese, je to strašné neštěstí pro obě země.
Moskva měla právo
„Reakce světa na bratrskou pomoc byla dosti vlažná, ba čistě rituální. Fakticky západní velmoci přiznaly SSSR právo ve své evropské sféře vlivu přivádět k rozumu satelity podle vlastního uvážení. Je možné, že kdyby bratrská pomoc vedla k většímu krveprolití, západní svět by zareagoval jinak, ale ke krveprolití nedošlo. Tím spíše, že Češi, kteří za svou zem nebojovali od roku 1620, nebojovali ani tentokrát.“— Státní agentury RIA Novosti „Naděje pražských reformátorů se ukázaly jako iluze. Socialismus s lidskou tváří zůstane prázdnou frází v knihách o soudobých dějinách. Přesto by bylo bláhové zapomínat i na bojovníky za svobodu a spravedlnost následujících desetiletí, od Pavla Kohouta po Václava Havla. Poučením z boje proti cizí vládě a politické diktatuře je zásada: Nikdy se nevzdávat!“— Rakouský list Der Standard
Cena za srpen byla vysoká
„Pro miliony Čechů a Slováků byl přechod od naděje k beznaději po srpnové invazi stejně rychlý, jako byl šokující. Moskva dokázala úspěšně obnovit nadvládu nad zemí, ale konečná cena za vítězství byla vysoká. Možná víc než jakákoli jiná událost během studené války, invaze světu v celé nahotě odhalila totalitní podstatu sovětského režimu.“— List The New York Times
Tisíce prchaly i k nám
„Stovky lidí zaplatily svým životem, tisíce uprchly, částečně i do Rakouska. Jim patří naše vzpomínka. Události roku 1968 jsou také připomenutím, že demokracie a svoboda projevu v Evropě vyžadují i dnes naši aktivní ochranu.“— Rakouský kancléř Sebastian Kurz
Rozdělené Česko
„Způsob, jakým se v Česku vzpomíná na okupaci Československa v roce 1968, ukazuje, nakolik je země politicky rozdělená. Prezident Miloš Zeman oznámil, že nepronese žádný projev. To vedlo k diskusím. Jedni mají za to, že je to docela v pořádku, jiní vidí v jeho mlčení další ústupek Moskvě.“— Zpravodaj televize ARD
Ztráta iluzí
„Tragédie srpnové okupace je připomínkou, že svoboda není samozřejmostí a že neexistuje alternativa k jednotné Evropě.“Tajani, Antonio šéf Europarlamentu „Tragické události ze srpna 1968 se dotkly každé rodiny. Zůstávají navždy zapsané jako memento, aby se nikdy nic podobného neopakovalo.“
, Peter Pellegrini slovenský premiér
„Mnozí se v tu srpnovou noc neprobudili jen ze spánku, ale i z iluzí o tom, že komunistickým lídrům šlo o něco jiného než jen o moc. V momentě, kdy tanky překročily hranice, bylo jasné, že režim, který povolí tento druh násilí proti vlastním občanům, se před ničím nezastaví. Ty, kteří byli odvážní a okupaci nenazvali bratrskou pomocí, režim degradoval na nepřítele.“
„Ani po 50 letech ale není demokracie v bezpečí. Už nám ji nemusejí rozdrtit ruské tanky. Můžeme o ni přijít postupně, z podobného principu, jako o ni přicházely generace před námi: skupina mocných si vytvoří stát ve státě. Umlčí kritické hlasy a ty, kteří upozorňují na zneužívání moci, onálepkují za nepřítele národa.“— Slovenský list Sme
Škodili jsme si sami
„Navzdory tomu, že jsme byli okupovanou zemí, ve skutečnosti jsme se od roku 1969 okupovali sami. Byli to Češi a Slováci, kdo (byť pod dohledem Moskvy) společnost kulturně a morálně zdevastovali. Následky z tehdejší ztráty svobody pociťujeme dodnes.
Generace odchovaná tehdejší normalizací byla v Česku i na Slovensku po roce 1989 dlouho u moci a někteří se jí stále drží. Je to generace, která přijala lež jako životní východisko a která pravdu považovala za nepraktickou zátěž, kterou na sebe naloží jen romantičtí zoufalci a blázni.“— Slovenský Denník N