Musíš zemřít, hlesl vrah exulanta
Krvavá vendeta v Praze před 95 lety dostihla prominentního bulharského politika a exulanta Rajko Daskalova. Atentátníka poslali do metropole zabíjet makedonští nacionalisté.
Jan Bohata redaktor MF DNES
„Doktor ti nic nepomůže, musíš zemřít za tisíce makedonských matek,“vykřikl podle policejního protokolu atentátník. Daskalov se pokusil bránit svou pistolí, ihned se však bolestí zhroutil k zemi. Na místo činu krátce poté doběhl civilní strážník Josef Malina ze smíchovského revíru a okresní inspektor Václav Horníček. Ten byl sice mimo službu, bydlel však v jednom z činžáků v Holečkově ulici. Policisté střelci z rukou vykroutili těžkou samočinnou pistoli FN kalibru 9 mm a odvedli ho do průchodu jednoho z nájemních domů, aby ho chránili před sroceným davem.
Daskalova odvezla náhodně projíždějící pragovka do nemocnice. Do podolského sanatoria na pravém břehu Vltavy, kousek za vyšehradským tunelem, to bylo jen pár minut jízdy. Lékaři chirurgické ambulance pacienta přijímali již v kritickém stavu. Zemřel po pár desítkách minut následkem vážných poranění břicha a dalších komplikací.
Střelce, který se nejprve prokázal bulharským pasem na jméno Atanas Nikolov, policisté eskortovali do Bartolomějské ulice na slovutnou „čtyřku“, na pražskou kriminálku. Výslech začal po poledni v kanceláři kriminálního rady Josefa Vaňáska. Detektivové zároveň prohledávali střelcův pokoj pronajatý v jednom z domů v Tyršově ulici na okraji Nového Města pražského. „První výslech trval do pozdních večerních hodin, do případu však moc světla nevnesl,“uvedl historik Dušan Uhlíř. Atentátník vypověděl, že se někdejšímu bulharskému ministru vnitra chtěl pomstít za represe proti Makedoncům.
Politické vraždy v metropoli
„Balkánské poměry panují v Praze,“rozhořčovala se tehdejší média a zároveň připomínala, že v roce 1923 šlo o druhou politickou vraždu v hlavním městě Československa. V únoru totiž následkům střelného poranění podlehl ministr financí Alois Rašín. Daskalov, pochovaný na Olšanských hřbitovech, se pro bulharský exil stal mučedníkem.
Do velké politiky vstoupil tento představitel levého křídla Zemědělského svazu Daskalov po Velké válce, kterou Bulharsko prohrálo. Ve vládách Alexandra Stambolijského vystřídal několik postů – finance, zemědělství i vnitro. Jako zastánce pozemkové reformy a dohody s Jugoslávií a Řeckem si udělal smrtonosného protivníka u bulharské krajní pravice a makedonské VMRO. I proto byl na jaře 1922 „uklizen“na post ambasadora do Prahy.
Jenže v noci na 9. června 1923 v Bulharsku proběhl vojenský puč proti vládě Zemědělského svazu a z diplomata se rázem stal exulant.
Porota míchá karty