Ve spolupráci s jazykovými instituty z příslušných zemí připravíme metodické standardy pro výuku světových jazyků a rozšíříme možnosti dalšího vzdělávání pedagogů
Zprostředí praxe se čím dál častěji ozývají hlasy volající po další decentralizaci a posílení autonomie škol, případně specificky jejich ředitelů. Aktivní a důsledný zřizovatel přitom dle mnohých dokáže ze školy udělat takové místo na poli vzdělávání, které nemá konkurenci široko daleko, což mnohdy ředitel sám nedokáže.
V Praze 3 sázejí na rozumné hospodaření a úzkou spolupráci a taková cesta se jim očividně vyplácí, již za relativně krátké období od zvolení nové rady na počátku června se jim podařilo dosáhnout úspor v řádu statisíců.
Některé školy stagnují, jiné vzkvétají
Převládnutí decentralizace v českém školství se především v 90. letech minulého století projevilo zejména zrušením osnov a reorganizací školství, ale přinesla s sebou i takové problémy, jakým je například riziko politizace výběru ředitelů. V praxi se výsledek projevil nerovnoměrně. Některé školy vzkvétají a jiné stagnují, či ještě hůř, jen s velkým úsilím získávají nové žáky. Část problémů, zejména ty spojené s financováním, chce stát řešit opuštěním dosavadního systému přerozdělování prostředků založeného na počtu žáků.
„Teprve čas ukáže, do jaké míry tato změna skutečně povede k narovnání někdy i značných rozdílů mezi regiony. Na první poznatky si nakonec budeme muset počkat o rok déle,“míní Lýdia Říhová. Osobně se věnuje školství celý život, dlouhé roky byla pedagožkou a pracovala také jako ministerská úřednice. Teď působí jako místostarostka Prahy 3 pro školství, volný čas, spolkovou činnost a dotační politiku a školství je jedním z hlavních témat, kterým se soustavně věnuje.
Podle svých slov Říhová chápe tlak na posílení autonomie škol. „Pokud škola funguje, vykazuje převis poptávky a nadprůměrné výsledky ve srovnávacích testováních a úspěšnosti žáků v přijímacích zkouškách, může se po právu cítit zbytečně svazována. Podobně tomu může být i u školy, která se potýká s obtížemi a nemá potřebný prostor k jejich účinnému překonání,“vysvětluje.
Pohled z perspektivy školy ale srovnává s perspektivou zřizovatele: „Jeho úloha nespočívá pouze ve jmenování ředitelů a sestavování rozpočtu. Školy patří k jádru občanské vybavenosti. Zřizovatel je proto nutným garantem jejich kvality a má zasahovat tam, kde si jednotlivé školy nemohou poradit samostatně.“
Řešení? Úzká spolupráce obou stran
Střet těchto takřka neslučitelných stanovisek je s blížícím se novým školním rokem a komunálními volbami čím dál častějším tématem diskusí. Říhová však tvrdí, že obě hlediska mohou být přínosná. Řešení vidí v úzké spolupráci obou stran. „Školy a zřizovatelé se musejí vzájemně doplňovat, co lze nejlépe rozhodnout na úrovni školy, má být přenecháno v kompetencích školy. Obec se však nesmí zříci spoluodpovědnosti za kvalitu vzdělávací činnosti, řízení kapacity sítě škol a podporu jejich společenské role. Mají-li být školy na území obce úspěšné, bez jejího aktivního přispění se neobejdou,“takový model se snaží Říhová realizovat v Praze 3, jejíž školství má nyní pod patronátem.
Říhová navrhuje i další řešení, která by mohla pomoct zlepšit situaci ve školství. Zvláštní pozornost je podle ní nutné věnovat začínajícím učitelům, například jim nabídnout služební byty.
„Ve spolupráci s jazykovými instituty z příslušných zemí připravíme metodické standardy pro výuku světových jazyků a rozšíříme možnosti dalšího vzdělávání pedagogů,“dodává. Žákům by podle ní zase prospělo efektivně trávit čas, uvažuje také o zavedení programu řízené přípravy na vyučování nebo se snaží o zvýšení přístupnosti sportovních a uměleckých aktivit na území městské části.