Jsi invalida, část platu vrať
Část chráněných dílen provozují politici či lobbisti. A protékají jimi miliardy korun.
Majitel chráněné dílny sice od státu na zaměstnávání postiženého může dostat každý měsíc příspěvek až 12 tisíc korun, přesto od Anny M. firma žádá, aby měsíc co měsíc hotově vracela několik tisíc korun z minimální mzdy, kterou jí oficiálně převodem na účet společnost vyplácí.
Jestli peníze postižená dostane, úřad práce kontroluje. Ale úředníci už nevidí, když několik bankovek donese zpět. Prý ráda přispěje na to, že dílna přežije a pro ni se najde nějaká práce. A s ní i její kolegové.
Zaměstnavatel tělesně postižené Marcely M. na to zase chodil jinak. Mzdu sice dostala celou, ale za její pevně stanovenou část si musela hračky, které v dílně vlastnoručně vyráběla, sama kupovat. Jiná chráněná dílna odmítla postiženého zaměstnávat, pokud opakovaně nešel na patřičně naceněné školení.
MF DNES nashromáždila víc podobných případů. Všechny však pod příslibem anonymity. Postižení, ať už tělesně, či duševně, se mnohdy obávají toho, že pokud si majitele chráněné dílny nahněvají, další práci už neseženou.
Ministerstvo práce během posledních let paragrafy i následné kontroly chráněných dílen postupně výrazně zpřísnilo. A dušuje se, že podobných scénářů by mělo ubývat.
MF DNES však narazila na ještě rozsáhlejší byznys. Mnohé chráněné dílny se staly jen prostředníkem, který větším společnostem umožňuje vyvléknout se z povinného zaměstnávání postižených. Ročně jimi „naoko“protékají stamiliony.
Měl to být zákon, který pomůže handicapovaným lépe získat práci. Místo toho paragrafy proměnily mnohé chráněné dílny ve zlaté doly pro lobbisty či politiky.
Podle nynější legislativy totiž každá firma s více než pětadvaceti zaměstnanci musí zaměstnávat postižené. Ale je tu možnost, jak získat pardon od státu – lze pouze nakoupit výrobky právě chráněné dílny.
V zákoně však chybí upřesnění, že to musí být její vlastní výrobky. A některé chráněné dílny tak na poptávku reagovaly. Na první pohled bohulibé sociální podniky se tak v části případů proměnily ve vystavovače faktur na vše od kancelářských potřeb až po počítače nebo čisticí prostředky. Věci, které firmou jenom papírově protekly. Jde tak o zboží, které postižení ani neviděli, natož aby ho vyrobili.
Jen vloni chráněné dílny za toto takzvané náhradní plnění dle odhadů vyfakturovaly více než 10 miliard korun.
Na první pohled bohulibé sociální podniky se tak v části případů proměnily ve vystavovače faktur.
Jak to funguje
Platí přitom jednoduchý vzorec. Zaměstnávat jediného postiženého dle zákona umožňuje vystavit chráněným dílnám faktury za jeden milion korun ročně. Firmám, které si libovolné zboží ve stejné milionové hodnotě objednají, to umožní vyvinit se ze zaměstnávání pětice postižených lidí.
MF DNES na fenomén narazila při zkoumání impéria lobbisty Tomáše Horáčka, který je nyní stíhán za manipulaci zakázek ve zdravotnictví. A jeho firma První chráněná dílna, která dle státní evidence zaměstnávala na sedmdesát postižených, jen vloni vystavila faktury za 70 milionů korun, které jeho klientům umožnily se vyhnout povinnosti zaměstnávat handicapované.
„Náhradní plnění je jednoduše zneužitelné pro osobní byznys bez naplnění záměru zákona, tedy aktivní zaměstnávání handicapovaných. V mnoha případech jsou dodávány služby či výrobky, které jsou vytvářeny úplně jiným subjektem a chráněné dílny slouží pouze jako hlavičkový papír pro vyfakturování služeb či zboží,“říká analytik protikorupční organizace Transparency International Milan Eibl.
Problém je podle něj při současné podobě zákona možné omezit jedině tak, že si samy firmy budou odpovědně vybírat, co a od kterých chráněných dílen odeberou. Tak, aby zboží skutečně vyráběli postižení.
Potíž ale je, že v takzvaných přefakturacích „jedou“i veřejné firmy. Například z jedné ze smluv, které Horáčkova firma uzavřela na konci roku 2016, je patrný i mechanismus jeho profitu.
Fakultní nemocnice Hradec Králové v roli odběratele předem souhlasila s tím, že bude První chráněné dílně za zboží či služby platit až o 5 procent navíc, než by platila jiným dodavatelům. Právě proto, že se tím zbaví zákonné povinnosti zaměstnávat postižené.
Podle loňských statistik ministerstva práce se přitom celá polovina firem v Česku stejné povinnosti zaměstnávat postižené vyhnula právě za pomoci nákupu výrobků a služeb od chráněných dílen. Nemusely tak samy zapojit do běžného života zhruba sto tisíc postižených. Vše zcela legálně.
Byznys poslance SPD
Horáček není sám, kdo si z toho udělal výhodný byznys. Na nastavení systému přitom paradoxně profitují i ti, kteří zákony vytvářejí. Například bezpečnostní a úklidová firma IF Facility, kterou vlastní místopředseda SPD a poslanec Radim Fiala, jen dle dostupných údajů za poslední rok a půl vystavila coby chráněná dílna faktury za téměř 180 milionů korun.
Zda firmám služby dodali postižení, které Fiala zaměstnal například v podobě uklízečů, nebo šlo jen o přeprodej dalších výrobků, které s handicapovanými nemají nic společného, z veřejných zdrojů nelze zjistit. Fiala na dotazy MF DNES nereagoval.
Například vloni však Fiala získal zakázku na dodávku čisticích prostředků a papíru do zařízení Sociálních služeb v Uherském Hradišti za 8 milionů korun. A to v režimu náhradního plnění. V tendru přitom porazil právě První chráněnou dílnu Tomáše Horáčka.
Fiala a další provozovatelé chráněných dílen navíc na zaměstnávání každého postiženého mohou pobírat od státu dotace. Nyní je to až dvanáct tisíc korun měsíčně. A jak dříve uvedly Hospodářské noviny, za posledních čtyři a půl roku od státu Fialova IF Facility na dotacích získala téměř 160 milionů korun.
Fiala ale není jediný politik, který se v podnikání s chráněnými dílnami našel. Například zastupitel Děčína za ANO Jan Palička působí jako předseda 1. sociálního družstva zdravotně postižených.
Tato firma si dokonce zřídila e-shop pojmenovaný náhradko.cz, kde si každá společnost, která potřebuje vyřešit potíž s tím, že nezaměstnává dostatek zdravotně postižených, může naklikat zboží, jehož nákup to vyřeší. V nabídce je zboží od tabletů přes držáky na kola až po pera. Palička na dotazy MF DNES nereagoval.
Ani u něj tak není jasné, jakou část nabízeného sortimentu vyrobil některý ze stovky postižených lidí, které zaměstnává. Firmám však loni fakturoval 50 milionů korun.
Náměstek ministryně práce Jiří Vaňásek ale argumentuje, že prostá úprava zákona – tak aby se náhradní plnění vztahovalo jen na vlastní výrobky chráněných dílen – není řešením.
„Když například zdravotně postižení lidé sestavují v chráněné dílně propisky z dílů, které jim přijdou ze zahraničí, je to vlastní výrobek, nebo nikoliv? Jaká bude ta definice?“uvedl Vaňásek. Podle něj ministerstvo plánuje snížit finanční strop toho, kolik zboží nebo služeb mohou chráněné dílny na jednoho postiženého vyfakturovat.
„Chtěli bychom to regulovat pozvolnými kroky. Na chráněném trhu jsou zaměstnány desetitisíce lidí, kteří i v dobách ekonomické prosperity práci hledají těžko. Nechceme je ohrozit radikálním řezem,“dodal Vaňásek.
Přísnější kontroly úřadů podle něj omezily vykořisťování invalidů. Letos například skončili před soudem brněnští podnikatelé z firmy Mandre Group. Podle obžaloby způsobili
škodu 330 milionů. „Z úřadu práce lákali příspěvky na zaměstnávání zdravotně postižených osob. Podepisovali pracovní smlouvy, ale vypláceli jen část mzdy. Zbytek odčerpávali na různá další plnění, jako jsou smlouvy na kurzy angličtiny nebo pronájem notebooků či routerů,“uvedla už dříve krajská státní zástupkyně Jana Vítková.