Koncert Neila Diamonda je prostě čirá radost

Neil Diamond letos v lednu ohlásil, že kvůli nemoci končí s živým vystupováním. Jeho nahrávka Hot August Night III tak je nejspíš poslední koncertní.

Byl to trochu šok, protože ještě na Silvestra 2017 zpíval Neil Diamond Sweet Caroline zmrzlým Newyorčanům slavícím příchod nového roku na Times Square. Bylo to na halfplayback, ale i tak byla odezva neskutečná. Diamond prostě byl a je pan zpěvák.

Hot August Night III volně navazuje na zpěvákovy předchozí „živáky“, první vyšel v roce 1972, druhý roku 1987 a před devíti lety přibyl ještě záznam koncertu v Madison Square Garden nazvaný Hot August Night/NYC.

Tři desítky hitů

Aktuální deska vznikla na čtyřicáté výročí původní Hot August Night a na původním místě, tedy v Greek Theatre v kalifornském Los Angeles. Celkem se na dvě CD vešlo přes tři desítky písní, z nichž drtivá většina je považována za hity (není asi náhodou, že do první desítky týdenního žebříčku Billboard Adult Contemporary se dostalo 38 jeho skladeb). Stopáž nahrávky silně přesahuje dvě hodiny a celá deska dokazuje, že Diamond byl minimálně v inkriminovaném roce 2012 ve vynikající formě.

Snad není potřeba zdůrazňovat, že legendárního zpěváka doprovází živá kapela či vlastně orchestr, protože kromě kytar a bubnů samozřejmě slyšíme kvantum skutečných smyčců i dechových nástrojů. A když dojde na pecky jako Thank the Lord for the Night Time nebo Kentucky Woman, už z audionahrávky můžeme poznat, že to na koncertě muselo neuvěřitelně žít. Vzhledem k tomu, že „živák“vyšel i na DVD a Blu-ray, bude to ještě o to silnější zážitek.

Málo se mluví, hodně hraje

Samozřejmě jsou hity a potom megahity. Takže když se v setlistu objeví I’m a Believer – zde nejdřív jako překvapivá akustická balada – publikum samozřejmě šílí. Uprostřed skladby přizná, že takto ta píseň původně měla znít, než přišla kapela The Monkees, udělala z ní rokenrolový hit a dobyla s ní celý svět. A že je to pro písničkáře největší pocta. Jedna z mála chvil s mluveným slovem na celé nahrávce. Ale nakonec se samozřejmě dočkáme rozjeté verze a celý track se tak natáhne na těžko představitelných sedm minut. Diamond tu tedy prokazuje nejen skladatelský talent, ale také silné a oprávněné sebevědomí zkušeného performera.

Nahrávka navíc skvěle zní, odezva publika je fantastická a k tomu pravému „živákovému“charakteru přispívá i slyšitelný potlesk uprostřed některých písní, jako je třeba balada Love on the Rocks, ale zdaleka nejen tam. Podle všeho to musel být úžasný večer pro všechny zúčastněné.